Dav demonstrantů, který se sešel na Letné, si soukromě pojmenovávám “naši Osis“. V Německu se tak říká poraženým východním Němcům. Trpícím často „ostalgiií“, touhou po starých, údajně „zlatých časech“. Na Letné už podruhé stáli a demonstrovali ti, kteří jsou podle svého mínění, v novém světě České republiky na místě poražených. Ti, co prostě neuspěli z mnoha různých důvodů. V poslední době také ti, kteří neskousnou vše, co vadí i mnoha dalším zdejším lidem. Globalizaci jako takovou, nástup českých bohatců, obecnou povýšenost Západu, nízké platy, oběti bandy zločinců zvaných exekutoři a tak dále. A neumí se s novým světem nějak srovnat. Tito lidé pak potřebují někam své, často vlastními silami neřešitelné frustrace, nasměrovat. Ve Východním Německu směřují věkově střední občané buď k levicové Die Linke, přejmenované východoněmecké komunistické straně, anebo středoví a pravicoví voliči k AfD (Alternative für Deutschland). Francouzi zase ke „žlutým vestám“ atd.
Proč o tom píšu? U nás prakticky žádná taková skutečná politická či revoluční (výtržnická) alternativa není. Naši nespokojení a zklamaní většinou jaksi nemilují KSČM, není pro ně vhodná ani česká odnož Antify. Na zapalování aut a vytloukání obchodů jsme moc konservativní. Takzvané „opoziční demokratické strany“ jsou podle většinového mínění dohromady jen bída a zmar, neschopnost a nabubřelost. Socani jsou před rozpadem a vedení ODS se asi pominulo. Dle průzkumů volebních preferencí.
Takže se jim zdá, že ten náhle odnikud vynořený „Milion chvilek“ je svojí primitivní, ale účinnou propagandou vítaným světlem na konci tunelu. Tunelu jejich osobní frustrace a neúspěchu a zdánlivé bezvýchodnosti. A také zklamaných nereálných falešných nadějí po sametové revoluci. Že budeme socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. Žádný ráj nenastal. Havlovo tvrzení, že nebude (praktická) nezaměstnanost, se sice momentálně splnilo, ale pečení holubi do huby nelétají. I k nám přišla drsná běžná nesametová demokracie 21 století, kde svět ovládají velmoci, mezinárodní korporace a domácí i bruselská byrokracie. A přidali se k nim novomarxističtí fanatici homo-gendero-eko a podobných směrů a už to začíná být pro obyčejné lidi nesnesitelné. A Havel nebyl Kristus, nevstal z hrobu a nenašel nového Petra. Takže mnohé z těch, co tvrdí, že jsou jeho „učedníky“ a přísahají na havlismus, lidi srdečně nenávidí.
Druhá „chvilkařská“ monstrakce – demonstrace na pražské Letné 16.11.2019 - však přinesla z hlediska chvilkařů mimořádný, byť možná jen zdánlivý úspěch. Stoupající nespokojenost části obyvatel, kteří ztrácí naději, se jim podařilo „kanalizovat“ a dvakrát přilákat v mimořádném množství. Bylo-li v sobotu na Letné 250 00 demonstrantů jako minule a počítáme-li, že nejméně polovina potenciálních demonstrantů z nějakého důvodu zůstala doma, je to už síla.
Chvilkaři velice schopně využili obecného politického trendu po celém světě, kdy je obyvatelstvo rozděleno na dvě nesmiřitelné části. Jedna část se chce mít dobře z práce a za peníze té druhé části a ta druhá část jim je nechce dát. To je stejné v USA jako u nás. V celé věci je jako vždy mimořádně odporná úloha tisku. Který opakuje své postupy již od konce 19. století, jak si stěžoval už Bismarck. Dráždí a hecují společnost a využívá toho k politické síle a k svému finančnímu zisku. Tato úloha rozdmychávačů vášní byla znásobena novým mediem – internetem - a miliony amatérů vytvářejících jeho obsah. Bez ohledu na realitu. Media a internet tak pomáhají vytvářet totalitní diktatury, hecovat lidi na různé nesmyslné revoluce, které přinesou ještě větší utrpení a zmar, vyvolávat nadšení pro války a také prohibiční šílenství. Mnozí čeští novináři, tak jako jejich kolegové v zahraničí v demokratických státech, podněcují zlobu, závist a hrají na nejnižší lidské pudy. U nás od počátku vyvolávají v lidech nenávist k úspěšným, lžou a pomlouvají kde koho ve službách kde komu, propagují různé politické šílence.
V poslední době se sice mírní, ale hada z klece už vypustili. Nenávist k vybraným osobám, od takzvaných zlodějských miliardářů přes desítky obžalovaných úředníků a zastupitelů, z nichž pak velkou část soudy zprostí obžaloby, o čemž už novináři – specialisté hecíři – mlčí jako hrob, až po záměrnou dehonestaci vybraných politiků. Takováto záměrně vyvolaná nenávist pak otravuje celou společnost. A produkuje mj. takováto letenská setkání, ty zhmotnělé orwellovské „pětiminutovky nenávisti“ - prodloužené na několikahodinové nenávistné demonstrace. Ty mohou být tréninkem na něco daleko horšího. Výzvy k „chvilkám demokracie“ z úst Mináře a jeho souputníků zní podle toho, co jsem viděl na Letenské pláni, vlastně jako výzvy ke každodenním a trvalým „chvilkám nenávisti“. Což je vždy ten základ nejodpornějších diktatur. Nenávist je v základu komunismu, nacismu i islamismu.
Což bylo vidět na Letné. Když jste sledovali přes obraz kamer ČT shromážděný dav, viděli jste nad hlavami shromážděných plakáty útočící hlavně na „ďábla všech Luciferů“, tedy na Andreje Babiše, a na jeho pekelného pomocníka Miloše Zemana. To nebyla demonstrace demokracie, to byl pokus vyvolat co největší nenávist.
Redaktor ve studiu se sice pokoušel s prominutím cosi blekotat o kultuře protestu, ale pomineme-li evidentně na zakázku objednané transparenty rozvěšené organizátory směrem ke kamerám ČT (jeden druh látky, jeden druh písma jakoby neprofesionálního), viděli jsme spíš nad hlavami davu něco jiného. A to jen mírně umravněnou, ale jinak neuvěřitelnou slovní špínu, lži a nadávky, s kterými se potkáváme na sociálních sítích a některých webech. Třeba na Novinkách.
Urážky, medii po roky šířené evidentní lži, pomluvy a kdejaká pitomost, špína ukazovaly na to, kým z velké části protestující jsou. A byly tam také mladé dívenky, poskakující a ukazující „viktorku“, domnívajíce se, že jsou na novém listopadu. Chudinky malé!
Pokrytecká slova znějící z tribuny o tom, jak je nutno zlepšit morálku a mravnost v politice, byla v tragickém kontrastu s hesly napsanými na z domova přinesených transparentech i na kusech popsaných papírových krabic.
Celý ten „nový“ slavný program údajných chvilkařských „demokratů“, mnoha lidmi tak očekávaný, nestojí téměř za řeč. Byl to směs vyhrožování, pomluv a vyděračských požadavků, o kterých i jeho autoři vědí, že jsou nereálné.
Důležitá byla ta část, kdy chvilkaři hrozili, že pokud nebude po jejich, tak povedou „lid“ do ulic. Ono to může vypadat jako plané vyhrožování, Češi na rabovací kravály moc nejsou, v tom ještě za „vyspělým světem“ zaostáváme. Ale vzpomeneme-li si, jak zorganizovaní a vyhecovaní demonstranti, podle zasvěcených kruhů organizovaní za pomoci ambasády USA v éře Obamy, házeli na presidenty ČR a dalších spřátelených států vejce, rajčata a odpadky, jak jako cvičené opičky zvedali předem rozdané červené karty, není možno brát to na lehkou váhu.
Navíc, ten spektákl na Letné, perfektně zorganizovaný, prostě nemůže sama vyrobit parta pošuků scházejících se údajně někde v bytě na Žižkově. Tohle byla práce profíků a věřte mi, že jako disident a signatář CH 77 o tom něco vím. Obrovské obrazovky, perfektní ozvučení, přenosové vozy a koordinace organizátorů s pracovníky medií... Tohle nebyli žádní amatéři. Natáčení televizních pořadů v exteriérech jsem se jako účinkující mnohokrát zúčastnil za časů Přemka Podlahy v Receptáři. To není žádná sranda, to je makačka!
Jistě že jim až servilně pomohla nová pražská koalice, vedená piráty spolu se Spojenými silami „Los hermanos Čižinskos“ a samozřejmě politicky nesmrtelného Pospíšila, momentálně za TOP 09. Vypadalo to, jako když KSČ pořádala na Letné 1. máje.
Pohled do tváří demonstrantů a na ně obecně byl také vypovídající. Řečník udělá na konci části sdělení dramatickou pauzu – to se člověk musí naučit, jinak by to byl rozený národní umělec – a počká, až hlediště zareaguje. No, občas to bylo jako při blbém sestříhání z natáčení zábavných pořadů v televizi. Dav nic, jen čučí dopředu a z reproduktorů televize se ozývá halasný smích a obecná radost. Tady také několikrát znělo z televize tleskání a halas, ale lidé snímaní televizními kamerami netleskali.
Po projevu byla slyšet z předních mikrofonů u jeviště, jak najatá anebo „samostatně“ zorganizovaná skupina nadšenců začne tleskat, nebo vyvolávat hesla. A ostatní se přidají. To přeci musí páni herci a „hérečky“, co se tam předváděli, dobře znát. Vždyť to se dělá v divadlech anebo na organizovaných politických tyátrech po celém světě. Takže to předvádění možná „sežrali“ věci neznalí diváci, ti věci znalí ale ne.
Program petic, který vymysleli chvilkaři, je jen dalším odvarem podpisových akcí z dob „Děkujeme, odejděte“ a podobných. Dnes má ovšem kdekdo internet i v mobilu. To se to bude podepisovat! To není blbě vymyšlené!
Závěrečná vystoupení herců a hereček a jejich čtení plytkých „pravd“ a následná společná „děkovačka“ a radostné mávání bylo doslova děsné. Jak kdysi na TV Prima u Jana Krause. Co to mělo být? Repríza, či snad derniéra listopadu 1989, kdy normalizační komunisty měli zastoupit demokraticky zvolení politici? To není ani směšné, to je trapné. Hrát si na hrdiny po 30 letech, když se jim nemůže nic stát. Babiš ani Zeman jim nikterak neublíží a vlastně ani nemohou, páč máme demokracii. To jsou hrdinové! A pokrokoví inteligenti! Ach jo.
No, spíš to vypadalo, že kdyby se to náhodou nějak „pokrokově“ zvrtlo a tato doba byla následně chvilkaři označena za zločinnou, tak už mají známé tváře předem zaděláno na roli “hrdinů, kteří uvědoměle stáli na těch revolučních tribunách“. Trapné divadélko. Snad pochopitelné u Jana Potměšila, kterému listopad změnil celý život. Co tam ale dělali pánové Polívka, Trojan a další? Ti, kteří přišli k zásluhám o listopad 89 jak slepý k houslím, přesně minutu před dvanáctou? Ti, co na nás jukali z normalizační televize i za totáče a žili si – aniž bych záviděl – proti ostatním jak prasata v žitě? Ti mohli i v té době studovat na výběrových školách ovládaných komunisty. A protože skutečně „uměli“, bolševici přivřeli oči a oni jezdili občas po světě. Většina našinců seděla doma za dráty. A pak se tito umělci na posledních chvíli přidali k „listopadu“. Sláva jim, bylo to bezva. Tehdy. Že jim ale dneska není hanba. To si myslí, že tajtrlíkováním na Letné vytvoří Nový listopad? Až na ten starý všichni zapomenou a “moudré televizní hlavy“ všechny skutečné aktéry listopadu a přechodu k demokracii pomluví a „znemožní“?
O „hérečkách“ raději nemluvím, ty se musí předvádět, i kdyby čert na koze jezdil. A tyto dámy i tito pánové, závislí na popularitě už od bolševika, se poněkud pomátli. Ti, proti nimž tak „statečně“ brojili, se těší podpoře většiny lidí. Což bylo vyjádřené v demokratických volbách. Oni už u nás neblbnou jen pomatení marxističtí studenti, oni blbnou i “umělci“.
Ale to není žádná sranda. Chvilkaři se chtějí stát velkou politickou silou. Tím, že na sebe stáhnou pozornost a možná i podpisy frustrovaných, politicky neukojených, zklamaných lidí. Opakované hlášky, že se chtějí stát „velkým psem“, svědčí to tom, že mají obrovské politické ambice.
Možná jsou ale jen loutkami v rukou mocnějších. Jejich neustálé řeči o spravedlnosti a právu a přímé jmenování nechtěných politiků a kolovrátkové opakování o „potřebě posílit sílu státních zástupců“ by také mohlo ukazovat, odkud vítr fouká. Paní Bradáčová, celá síť kolem Ištvana i Pavla Zeman se už několik let snaží stát se nikým nekontrolovatelnou politickou a mocenskou silou stojící nad politiky a parlamentem. V tom jim brání právě ti – podle chvilkařů - „největší zločinci“. Tedy Babiš, M. Zeman a M. Benešová. Nemusí to být jediný směr, odkud fouká. Ale umanutost chvilkařů tímhle tématem něco naznačuje.
Za svůj život jsem zažil už mnoho převratů. Konec války 1945, komunistický převrat v únoru 1948, stání převrat při politických procesech 1951, jaro 1968 a srpen 1968, normalizaci 1969 za Husáka, sametovou revoluci v listopadu 1989 i Ištvanův policejní převrat s přepadením předsednictva vlády v červnu 2015.
Tak už mám těch převratů nějak dost. A pokus o nedemokratické svržení vlády Babiše a o odstranění prezidenta M. Zemana podle amerického vzoru (že by náhoda?!) mne už nějak nebaví. A mám pocit, že většinu národa také ne. Proti deseti milionům je 250 000 maličkost. Jenže bolševiků a nacistů bylo zpočátku také málo. A také měli báječný a přitažlivý program. Lenin chtěl mír a vládu lidu, Hitler pravý národní socialismus a vše pro dělníky. Akorát to nějak špatně skončilo, co?!
A tehdejší umělci oběma pánům a jejich politickým programům taky velice fandili. Kdopak bude dneska nový Majakovskij anebo Ejzenštejn, která pak bude Lída Baarová anebo Leni Riefenstahlová?
P.S. Rozhovor na Letné pro DVTV s pány Trojanem a Polívkou byl ukázkou toho, že jsou jen (možná přesvědčené) loutky. Na dotazy reportérky jen nesmyslně koktali, neměli žádné argumenty a asi ani moc myšlenek v hlavách. Tentokrát se paní Smetana vyznamenala a ukázala, že „král je nahý“ (viz zde a zde).