Už minulou středu jsem měl „plno“ na svoje moudra. Svět se v novém roce rozjel zostra a patří jen úderníkům. Neb kdo chvíli stál, již stojí opodál… Tak stojím a píšu, z odstupu je toho totiž vidět…
Třeba jak v miliardou lidí obydlené strážkyni oddané myšlence jedné strany nezahálejí a jedou svoje „čisté ruce“. Své ví šéf státní úvěrové společnosti Laj Siao-min. Dostalo se mu procesu, i obhájci v talárech tam seděli. Protože mu mají useknout hlavu, musí být odvolací řízení, i kdyby se neodvolal. To jsou panečku procesní záruky Říše středu. A to na něj vyšly najevo zpronevěra, úplatky a bigamie. Jen u té bigamie jsem nezaznamenal trestnost. Místní folklór, řeklo by se. Strana rozhodla a je jasno, nebudeme se tomu smát, protože upřímně, jak pak mají ty soudy soudit? Z těch důkazů a tak? Nevděčná práce!
Podívejme se totiž, jak to vypadá, když se nesladí notičky. Paní ministryně k naší kauze roku pravila: „Ještě mě zarazilo to uvalení vazby pro doktora Sováka. Co jsem se dočetla, je velmi těžce nemocný, takže bych to zvažovala. Navíc, pokud vím, má jako důvod vazby ovlivňování svědků, což se mi taky nezdá, že by mohl dělat. Vždyť navíc tam za ním může advokát, takže kdyby chtěl, mohl by někoho ovlivnit přes něj.“
Rozzlobil ji tedy soud, taky trochu i paní vrchní státní zástupkyně v Praze, a tak jí napsala. To se paní L. B. nelíbilo a jak není ducha mdlého, hezky odpověděla: „Paní ministryně spravedlnosti zaslala vrchní státní zástupkyni dopis, a aniž by vyčkala odpovědi, byl jeho podstatný obsah zveřejněn na soukromém webu, kde probíhá obhajoba osob obviněných v předmětné trestní věci. O motivech tohoto postupu nemůžeme spekulovat.“
Dámy si asi na sklenku prosecca nezajdou, ale dortík s kávičkou by to možná sneslo. Jeho tématem by byla ta strašná obhajoba. Po přečtení výroků paní vrchní už vím, že jsou obhájci jasní ovlivňovači svědků, obhajoba sama o sobě něco nepěkného, že se o ní a motivech ani nemůže spekulovat. Obloukem se vracím do Pekingu. Strana ví nejlíp, jak na to, obhajobu zajišťuje sama z úřední povinnosti… tam nebudou ovlivňovačky, ani spekulace. Buď se učit u nich, nebo se s tím, že existuje obhajoba, smířit a nechat ji být. Tak co v novém roce vyhraje?
Aleš Pejchal, bývalý obhájce a dnes soudce ve Štrasburku, hodnotil tamní minulý rok a dal jedničku následujícímu rozhodnutí: Afričané přelézající hromadně hraniční plot v Melille, které vrátilo Španělsko do Maroka, aniž by vstoupili na území, mají podávat stížnosti u Afrického soudu pro lidská práva, nikoli si stěžovat na jiném kontinentu.
Ano, čtete dobře, všechno, co se tam píše, pochopí univerzitní profesor i Máňa z konzumu. Glosuji jen právo, ne politiku, ale tady srostly v neoddělitelné. Už je těch, co chtějí práva, moc, to je ten problém, a nenabízí se nikdo, kdo by chtěl ty povinnosti. To je podle mě důvod tohoto rozhodnutí. Kdybych napsal, že bílý muž prostě tu Evropu někam dotáhnul, a proto do ní kdekdo chce, tak by to vypadalo, že tomu nerozumím, jsem asi rasista, mám skoro rád Orlík, povyšuju se a ještě si z nich dělám legraci, že si zřídili Africký soud pro lidská práva a nějak jim to tam nefunguje. A že jsem za zapomněl na USA, že tam leze taky každý přes plot.
Nezapomněl jsem. Každý viděl, co ta země dokáže, aktuálně zejména v oboru Protesty na ulici a vnikání do veřejných budov. Dokáže však mít třeba i dnes šéfa republikánských senátorů Mitche McConnella, který pravil: „Samospráva, moji kolegové, znamená společnou důvěru v pravdu. Musíme se přestat rozdělovat do dvou oddělených týmů s vlastními fakty a vlastní realitou. To bychom pak měli společnou jen vlastní nenávist.“ V naší zemi by postačilo v novém roce třeba vědomí, že justice, to je jen slepá pomocnice k dobrému životu, jíž jsme my všichni právníci jen malými pokornými služebníky.
Na novoroční usebrání jsem byl státotvorný až dost. K+M+B+2021.
Autor je advokátem, členem prezidia Unie obhájců, partnerem kanceláře Moreno Vlk & Asociados a členem odvolací kárné komise České advokátní komory.
Psáno pro Info.cz