GLOSA: Různá měřítka

Reflex má na všechny (své) jeden metr. Na ty druhé jiný

Petr Kolman napsal v Reflexu 27. dubna článek „Gestapo? Nepřípustné urážení policie i obětí nacismu“ (viz), v kterém píše, že za prvé je to urážka policie a za druhé je to urážka obětí Gestapa. Není důvod s ním nesouhlasit, i když o vzrůstající brutalitě policie si můžeme myslet své. Ve stejném Reflexu o den později bylo uveřejněno pod titulkem „Ovčáčkovy hradní zpívánky s Heinrichem Himmlerem“ toto video. (Kdyby odkaz náhodou nefungoval: Chvílemi je to Ovčáček v uniformě SS, chvílemi je to Ovčáček-Himmler, a zpívá se tam „Kde domov můj“ a do toho „Deutschland, Deutschland über alles“.)

Je to zvláštní situace, na jedné straně je prý svoboda slova nedotknutelná. Na druhé straně čím dál častěji ovšem slyšíme volání po cenzuře, a to zdaleka nejen u nás. A autocenzura je už stejně rozšířená jako za komunistů - včetně zemí, které vládu komunistů nezažily. Na jedné straně tady máme samé Karlíky, na druhé straně nikdo není Böhmermann. Na jedné straně se v Reflexu ohrazují proti urážce obětí Gestapa, na druhé straně udělají ze Zemanova mluvčího Himmlera. To není urážka obětí SS? Já jsem zapomněl, když jde o Zemana, je dovoleno vše.

Vzpomínáte si na scénku ze Světáků, kdy Jiřina Šejbalová v restauraci zkouší ty tři své příležitostné kurvičky, jestli se dovedou chovat jako dámy? Napomíná tam Ivu Janžurovou, aby to kuře nehltala, že jí to nikdo nesní, a ukazuje jí, že drůbež se smí jíst rukama: „U drůbeže se to smí.“ Pointa je, že jí to kuře sežere.

Co se nám vlastně chystají sežrat ti, jejichž není Zeman prezidentem? A před tím nebyl Klaus. Kolik prezidentů ještě nebude jejich, než zavedou cenzuru? Samozřejmě pro ty druhé.