Se znepokojením už nějakou dobu sleduji, jak se kdosi po kapkách, ale vytrvale a mistrně snaží nejen podivně „upravovat“ historii – jak dokládají podivné tance kolem Ústavu pro studium totalitních režimů, lidově ÚSTR(ku) –, ale i jak se kdosi snaží vrážet klín mezi generace skrytým i otevřeným omíláním nebezpečných až nenávistných frází, ze kterých plyne, že senioři jsou společnosti na obtíž, div ne viníci krize, navíc bezohlední, protože pozdě umírají a stárnou a stárnou, takže těch „přestárlých“ přibývá, masově se jimi plní ústavy a nemocnice a hospice, což je drahé a „neufinancovatelné“. A na to všechno musí mladí dělat.
Řeči k poslouchání věru necitlivé a smutné. Krajně ostudné a trapné je, že naši politici takovým náznakům a řečem nejen veřejně nečelí, ale svým vytrvalým strašením národa jim spíše nahrávají. Nechystá se snad naše příští politická reprezentace zasadit o přijetí ústavního zákona, kterým se lidem zakáže stárnout? A marodit? Přestane platit, že kvalita společnosti se měří tím, jak se stará o své staré, nemocné a hendikepované?
Po dvaceti letech „budování kapitalismu“ sice přibylo dolarových milionářů (je jich přes dvacet tisíc, čili jako penzistů s důchodem do 5 tisíc měsíčně), ba máme už i dolarové miliardáře, ale česká ekonomika jako celek má vážné problémy. Ještě mnohem víc však trápí a bolí úpadek morálky. Hledat vinu na těch dvou procentech chronických „nemakačenků“ a „vyžírků“ a bezdomovců, kterými je obdařena každá společnost, je sice možné, ale nepřesvědčivé. Svádět a házet toto všechno dnes na Filipovy komunisty, kteří si dvacet let už ani „neškrtli“, je úsměvné, už to ani nezabírá.
Je tudíž co napravovat, ale - má to někdo na programu? A chce do toho opravdu jít? Kde jsou ti čistí a schopní? Najdeme je ?