... mohli nad hrobem vzpomínat na přesvědčeného antikomunistu, vděčného přítele USA, který ještě dávno před Reaganem považoval Rusko (SSSR) za říši zla.
Za ten čas se ovšem mnohé změnilo - evidentně jsem si pokazil kádrový profil. Cosi mi brání dožít podle zažitých vzorečků…
Kdysi tolik obdivované USA mi už ani zdaleka nepřijdou tak skvělé, to kdysi sympatické sjednocování Evropy jako by teď ukazovalo i tu druhou, poněkud strašidelnou tvář a Rusko, paradoxně v čele s kágebákem Putinem, mi už v tom kontextu nepřipadá až tak hrozné …
Buď jsem se tedy podstatně změnil já, což nemohu s ohledem na známé průvodní znaky stáří kategoricky vyloučit, nebo mě neklamou instinkty a svět (můj) se kvapem mění... k horšímu.
Neřekl bych, že se pro mne kdysi to tolik nenáviděné Rusko až tolik polepšilo, spíše mi přijde, že cosi hodně špatného se událo s mými dřívějšími idoly. Tomu jejich současnému počínání přestávám rozumět, a to tak, že vůbec …
To, že mě v těchto časech západní politici už nedokážou nadchnout, přesvědčit o svých pravdách, by ještě nebylo tak zlé. Mnohem horší se mi jeví, že v jejich rétorice se stále častěji vyskytuje nebezpečná demagogie a co horší , také hloupé, účelové lži - tedy typické vybavení, zbraně komunistických režimů…
Co jsem komu udělal?
Takové stárnutí opravdu není šťastné!
Převzato z JosefHavranek.blog.idnes.cz se souhlasem autora.