V minulém týdnu mě potěšila zpráva, že jsme se stali velmocí. Ano, Česko už je velmoc, zatím ve filatelii. Neznámý český investor totiž koupil obálku ofrankovanou dvěma červenými Mauritii. V novinách pak psali, že dotyčný už má i modrého Mauritia, toho koupil loni, ale také ještě dalšího červeného Mauritia, takže vedle jeho albíčka je Britská královská sbírka se svým upoceným jedním modrým a jedním červeným Mauritiem učiněný lazar.
Vše podstatné o známkách napsal František Langer ve Filatelistických povídkách. Pod jejich vlivem jsem před lety v trafice v Krásné Lípě kupoval známku na pohlednici, měli známku se státníkem, byl to Ludvík Svoboda, a jak tak koukám, připadal mi ten obrázek ve formátu nějak asymetricky posazený. Vzpomněl jsem si na kamaráda filatelistu a koupil jsem mu jich pět. Při první příležitosti jsem mu je předával s omluvou, že si nejsem jistý, zda je to opravdu chybotisk.
„Jo, to je chybotisk. A kolik jich tam měli, v té trafice?“
„Nevím. Bába je utrhla z archu.“
„To tě nenapadlo koupit CELEJ TEN ARCH?“ řval na mě obšťastněný filatelista.
Takže jsme filatelistická velmoc, protože někdo, nějaký pán nebo nějaká paní, vložil sto šedesát milionů korun do své sbírky. Navíc se majitel(-lka) skvělé čtyřky skrývá před světem, protože kdyby se to o něm vědělo, že vyplázl sto šedesát mega za červené a modré papírky, lidi by ho uštípali a auto mu ojížděli klíčem od rána do večera. Což nám nebrání v pýše nad tím, že jsme filatelistická velmoc.
Jistěže jde o krajnost a zmínka o velmoci je směšná. Nicméně zas tak neobvyklý postoj to není. Jsme ochotni tvrdit, že jsme dobří v hokeji. Pravda je takové, že dobrý v hokeji je nepochybně pan Jágr a spousta dalších hokejistů, eventuální národní tým je dobrý v hokeji, když má dobrou sezónu a vyhrává. Totéž platí o dámském tenise. V pánském tenise je to horší, ale v dámách jsme skvělí, říká se. Přitom skvělé jsou ty dámy.
Není to ale zdaleka jen česká vlastnost. Když Neil Armstrong vstoupil 21. července 1969 na měsíční povrch, hovořil o velkém skoku pro lidstvo a noviny na celém světě psaly o tom, že člověk dobyl Měsíc, nebo dokonce že pokořil Měsíc. Pravda je taková, že Měsíc nikdo nedobyl, natož pak pokořil. S ohromným úsilím se tam vydrápalo pár lidí zásluhou kolektivního umu všech, kteří se projektu zúčastnili, zejména pak někdejšího člena Allgemeine SS Wehrnera von Brauna. Lidstvo jako takové mělo zásluhy minimální, dá se říci žádné. Ale tak to je, rádi se hřejeme v úspěchu někoho jiného. Je to malé potěšení, ztotožnit se s velkým potěšením někoho úspěšného.
Nic špatného na tom není, stejně jako není nic špatného na filatelii. Neznámému investorovi radost přeji a rozhodně mu nepřeji osud filatelisty Maxmiliána Drápa z Rychlých šípů, který svou obálku s modrým mauriciem omylem spálil.
LN, 20.3.2017