„Jaká černozem?“ ptali se žáci jedné základní školy v podhůří Krkonoš. Tento pojem uvedený v kterémsi literárním díle jim nešel do hlavičky, neboť půda v jejich kraji je výrazně načervenalá. „Počkejte, až pojedeme na výlet třeba do Polabí, tak uvidíte černozem,“ poučila je paní učitelka. To se odehrálo zhruba v polovině minulého století.
Nedávno jsme se vraceli shodou okolností z téhož Podkrkonoší do mého rodného Polabí. Naše šíré lány (až příliš širé) byly již na mnohých místech zorány, úroda sklizena, i pod střechou a já se zeptala naivně stejně jako někdejší děti světa neznalé: „Jaká černozem?“ Protože půda na některých polích postrádá onu tmavou barvu a lesklý, jakoby mastný povrch, jak jsem to znala z dob svého, tak dávného dětství. Je bezútěšně béžová nebo šedavá. Je to barva jílu, který tvoří z větší části zdejší podloží. Tu černozem nám z polí spláchly přívaly dešťů a odvál vítr neznámo kam.
Dochází k absurdní situaci, kdy lidstva celoplanetárně přibývá a současně ubývá úrodné půdy špatným hospodařením či zástavbou. Znechuceně jsem sledovala, jak poblíž naší vsi vyrůstá na bývalém poli další z mnoha skladištních hangárů. Po jeho dostavbě se na něm objevil transparent „Na prodej, nebo k pronájmu“. To znamená, že kdosi postavil, aniž měl zadavatele, jen proto, že mohl. Teprve po několika měsících nápis zmizel. Stavba snad již majitele má? Je to opět několik měsíců, kdy se nic neděje a budova je očividně prázdná. Jen tu a tam před ní stojí jediné osobní auto.
Bezohledné zacházení s půdou však není jev tak nový, jak by se mohlo zdát. Pamatuji si, jak přibližně v sedmdesátých letech bylo možné koupit ornici z polí, která měla být zastavěna (ano, už i tehdy) nějakými budovami. Můj švagr toho využil, nechal si půdu navézt na svou jílovitou zahradu a těšil se na úrodnou sklizeň zeleniny a všeho možného. Avšak rostlinky byly neduživé, skomíraly a nedařilo se jim. Švagr tedy povolal jednoho odborníka, aby se s ním poradil o tom, co dělat. Odborník zem prozkoumal, promnul mezi prsty, možná i očichal, a pak vydal závěrečné prohlášení: „Milej pane, vám tady pět let neporoste nic jinýho než pšenice, protože to máte prosypaný herbicidama proti plevelům!“