Neviditelný Pes

ESEJ: Mlhovina v Andromedě - komunistická vs. soudobá dystopie

13.2.2020

Komunistická utopie - dystopie

Utopie Ivana Jefremova Mlhovina v Andromedě vyšla v roce 1957 a byla přeložena do mnoha jazyků. Bezpochyby prošla v Sovětském svazu mnoha schvalovačkami, a není to tedy jen tak nějaký soukromá představa autora. Odehrává se zhruba v roce 3000 ve vysoce technické civilizaci, která je svým politickým uspořádáním dobovou představou o fungování ideální komunistické společnosti. Tuto knihu jsem jako kluk s nadšením četl v roce 1968, tenkrát jako knihu o raketách, dnes jako politikum. Vlastní explicitní názory píši proloženě.

Naší době říkají budoucí historikové „Éra rozděleného světa“ (ÉRS). Na konci této éry lidé pochopili, že všechna síla budoucího lidstva je v práci, lidé se osvobodili od útisku a přestavěli život na vědeckých základech. Dialekticky uchopili protichůdný běh historie a nutnost vychovat v lidech přísnou společenskou kázeň. Tak začala Éra světového sjednocení. Nyní má lidstvo jeden jazyk a jednu abecedu. Lidstvo se sestěhovalo mezi třicáté rovnoběžky, aby neplýtvalo energií. Subtropy se rozšířily poté, co nad póly byla zavěšena (proboha jak?) umělá slunce. Tím se zmenšily ledové pokrývky kolem pólů. Voda v oceánech stoupla o sedm metrů, v atmosférické cirkulaci ustoupily polární fronty a zeslábl okruh pasátních větrů. Také uragány díky blahodárnému globálnímu oteplení (a poklesu teplotního gradientu mezi rovníkem a póly) skoro ustaly; prostě zmizely prudké poruchy počasí. Teplé stepi dosáhly až k šedesátým rovnoběžkám a louky i lesy v mírném pásmu překročily sedmdesátý stupeň šířky. Antarktida, ze tří čtvrtin zbavená ledu, stala se rudnou pokladnicí lidstva. V plánu je natočit osu planety a tak ještě zesílit globální oteplení a dále zklidnit počasí.

Jefremov již v roce 1956 kritizoval emise CO2 (za otevírání fosilních konzerv), kritizoval automobily naší éry a civilizaci bílého člověka.

Nakonec nastala Éra velkého okruhu, kdy lidé navázali kontakt s civilizacemi i za hranicemi vlastní galaxie. S těmito civilizacemi si vyměňují know-how.

Lidstvo se věnuje letům hvězdolety a planetolety. Na konci knihy odlétá na návštěvu Mlhoviny v Andromedě hvězdolet, u kterého je předpoklad návratu lidí, kteří se teprve narodí.

V mořích i na souši lidé vyhubili škodnou, například žraloky, jedovaté ryby, nebezpečné medúzy a chobotnice. Obdobně dnešní „liberálové“ tolerují všechno, kromě toho, co se jim nelíbí.

Sentimentální zásady a krásnou, leč bezmocnou morálku nahradila dialektika a studium dědičnosti. Jefremov ovšem nespecifikuje, zda tu plemenitbu dělají před souloží (vy dva budete spát spolu), během těhotenství (mazej na potrat), nebo po porodu (vaporizace nevhodných), nebo třeba plošným vědeckým vyklešťováním. Vědci zorganizovali velké splynutí ras a národů, které na planetě vytvořily jedinou rodinu. Lidé se dožívají sto sedmdesáti let s výhledem na tři sta let. Smíšením ras vznikly jemné odstíny krásy pro radost přepracovaných vědců a inženýrů. Každý má v sobě kapku krve z každého národa. Hlavní hrdina knihy Dar Veter ovšem ví, že je Дар Ветер. Nenávratně minuly doby, kdy se společnost spokojovala s ledabyle a náhodně vychovanými lidmi, jejichž nedostatky omlouvala dědičností a vrozenou lidskou přirozeností. Lidstvo má na vybranou: buď se podřídí společenské kázni, výchově a výuce, nebo zahyne. Slupka kázně a společenské kulturnosti se lehce odere, stačí, aby jedna či dvě generace žily špatně. V ÉRS velmi mnoho záleželo na náhodně vybraných lidech.

Tomu říkám humanismus jak řemen. Zde je zakopán marxistický pes. Nalámeme kladné půlky magnetů a postavíme z nich kladný barák. Všechno záporné musí pryč. Zde přerůstá utopie v dystopii, zde ideově začíná sto milionů mrtvých na marxistickém kontě v Číně, v Sovětském svazu a v Kambodži.

Jednotlivé rodiny jsou zrušeny, všichni patří do té velké, planetární. Výchova dětí rodiči je trestný čin. Zdravá žena má povinnost porodit dvě děti. Jedním z největších úkolů lidstva bylo zvítězit nad slepým mateřským pudem. Pochopit, že jen kolektivní výchova dětí, vedená speciálně vyškolenými lidmi, může stvořit člověka naší společnosti. Dnes takřka neexistuje slepá mateřská láska jako ve starověku. Každá matka ví, že celý svět je laskavý k jejímu dítěti.

Pro jednu mladou ženu jménem Nizza je ovšem nesnesitelná myšlenka, že by se rozloučila s maličkým tvorečkem, jejž zrodila… Na Jávě je Ostrov matek. Tam žijí všechny ženy, které chtějí samy vychovávat své děti. Nizza k touze po drobečkovi přišla tak, že ji na cizí planetě požahaly nějaké potvory a ona z toho byla pět let v bezvědomí a teď má oslabenou psychiku.

Kdybych dnes aktualizoval Jefremova (jako kdysi Pleva Robinsona), ostrovní motiv by zněl takto: na Ostrově živorodých matek rodí postaru pár zpomalených žen, zatímco ztepilé budovatelky snášejí vajíčka do vyklubátoru. Outputy z vyklubátoru jsou pak převeleny do odborné péče na Barnevernetí ostrovy.

Dalším politickým ostrovem je Ostrov zapomenutí, kam jsou odsouváni nefachčenkové a další neinkludovatelní odpadlíci, kteří zde prožívají (prý) klidná léta jako dávní zemědělci, rybáři a pastýři. Neuživí se a Velký svět je podporuje proviantem.

Zlotřilý matematik Bet Lon hledal paralelní rozměry. Během pokusů mu nejdříve zmizely nějaké předměty a potom také dvanáct dobrovolníků a šel za to sedět na 10 let na Merkur. Potom byl odsunut na Ostrov zapomenutí a tam v terénu přepadává ženské.

No, já si myslím, že Ostrov zapomenutí by nebyla rurální idyla, ale spíše pořádné mazácké maso.

Soudobá utopie - dystopie

Jako reprezentativní autory soudobé dystopie můžeme vybrat Kalergiho, Marcuseho a Barnetta.

Richard Kalergi vypracoval pětibodovou vizi budoucnosti Evropy: zrušíme státy, zrušíme národy, zrušíme demokracii, zavedeme vládu chovné šlechty nad poddanými a poddané zkřížíme s Afričany za vzniku hněďochů staroegyptského typu (viz zde). Kalergiho nadace uděluje Kalergiho cenu, tuto cenu dostali a přijali například Merkelová, Juncker a van Rompuy. Tím, a svojí praxí, se Evropská unie přihlásila ke Kalergiho myšlenkám. RK je prvním držitelem největší evropské politické ceny, ceny Karla Velikého, kterou teprve po něm dostali třeba také Adenauer, Churchill a později též Havel či sám Macron.

Herbert Marcuse, Lenin marxismu-revizionismu, přišel se svými kolegy z Frankfurtské školy na to, že výchově nového člověka brání tradiční zdroje paměti a ty je třeba vydylítovat. Hlavní zdroje paměti jsou tři – rodina, národ a náboženství. Národy rozbije import nekompatibilních cizinců. Na náboženství útočí snaha překrýt doutnající zbytky starých teistických náboženství sekulárním klimatickým alarmismem. V poslední době sem patří také snaha vymáchat církvím nos v ideologii Gaia. Staré od mladých rozrážel Marcuse nápadem přesměrovat mládež od rodiny a knih k sexu a drogám a nepřímo tak založil hippies.

Pošahaná Gréta je zjevně produktem Marcuseho žáků, cílí jak na alarmismus, tak na rozrážení starých od mladých a používá k tomu prostředky herecké šmíry. Když se mohou dospělí finančníci v Davosu klanět Grétě, tak potom možná nepřekvapí, že i vatikánští potentáti vibrují s čarodějnicí (zhruba 1:23 – 1:40).

Thomas Barnett je čelný americký ideolog globalismu. Informace čerpám z jeho knih „The Pentagon´s New Map“ (2004) a „Blueprint for Action“ (2005) a z knihy Richarda Melische „Der letzte Akt (Die Kriegserklärung der Globalisierer)“, 2007).

Barnett byl v letech 1998-2004 profesorem na Akademii válečného námořnictva. V té době (na začátku roku 2000) byl osloven firmou Cantor Fitzgerald z Wall Street a zapojil se do projektu New Rule Set (společný projekt Pentagonu a Wall Streetu, zdravím Dušana Jasánka), který měl předefinovat americkou globální strategii po rozpadu Sovětského svazu. Projekt skončil po 11.9.2001, protože mnoho zaměstnanců CF sídlilo ve „Dvojčatech“ a firma utrpěla těžké personální ztráty. Barnett potom vystoupal na pozici poradce ministra obrany Rumsfelda a pracoval na tom, co později nazval „The Pentagon´s New Map“. Zde vybírám jenom ty části strategie, které navazují na předchozí text.

Svět se dělí na zasíťované země (to je náš svět, zhruba sever a jih, dle Barnetta „CORE“) a země nezasíťované (dle Barnetta „GAP“), zhruba od Kolumbie po Novou Guineu a od Namibie po Kazachstán. Globalizace spočívá ve volném toku lidí, zboží, služeb a kapitálu.

Úkolem USA je rozšiřovat zasíťovanou zónu (CORE), zmenšovat nezasíťovanou zónu (GAP, tam jsou také padoušské a padlé státy) a nepustit nikoho z CORE do GAP. Expanze zasíťované zóny (CORE zabírá GAP) je kryta americkou armádou. Výsledkem síťování je rozvrat od severní Afriky minimálně po Blízký východ.

V GAP je příliš mnoho mladých a v CORE příliš mnoho starých, proto by se do roku 2050 mělo do Evropy ročně přesouvat 1,5 mil. lidí z třetího světa, takže v roce 2050 bude čtvrtina lidí narozena v zahraničí. Protiimigrační politici musí být rychle umlčeni. Podobné plány má Barnett také pro Japonsko(!). Na nás tedy vychází přibližně 30 tisíc imigrantů ročně a z toho se třiceti sirotky nevykoupíme… Barnett si asi vážně myslí, že mu staré asijské kultury sežerou ten jeho americký pořádek.

Lidstvo začínalo jako světle hnědé, potom (ahistoricky podle Barnetta) lidé zdiverzifikovali a je jen přirozené vše zase smíchat do světle hnědé barvy. Kristus byl přece světle hnědý. Globalizace je transrasová, transcivilizační. Srovnej s Jefremovem: „Vědci zorganizovali velké splynutí ras a národů … buď se (lidstvo) podřídí společenské kázni, výchově a výuce, nebo zahyne.“

Planeta je plná iracionálních lidí, kteří bojují proti míchání ras, křížení kultur, nechtějí rezignovat na etnickou identitu. Barnett to považuje za nemorální a bezúčelné a naloží s nimi jako Jefremov se žraloky a chobotnicemi.

Americký boxer Casius Clay řekl, že modří ptáci létají s modrými ptáky a červení s červenými. V západní Evropě si dnes sedají stejní ptáci k sobě a říká se tomu zóny. Jak chce Barnett masově vykřížit ten svůj světlehnědý ideál? V hodinových hotelech pod samopalem? To bude chtít nějaký zvlášť ostrý humanismus…

Hlavním úkolem globalizace je zasíťovat celý svět, otevřít čtyři toky. Zglajchšaltovanými kompatibilními lidskými zdroji bude pak možné šíbovat po celé planetě podle zákona nabídky a poptávky.

Mládež chce lepší budoucnost a více zábavy a očekává od politických vůdců, že to zajistí. Mládeži z budoucích zemí GAP slibuje Barnett speciální program MTV, který odkryje jejich zem pro Hollywood jako nový trh, budou oblaženi Disneyho světem a popovými hvězdami.

V globalizaci je skrytý chiliastický motiv vážící se na představu, že v nadcházejícím věku dojde k naplnění jistých předpovědí (historických trendů), jež posunou lidské dějiny do zcela nových dimenzí. „Pojem ,globalizace‘,“ říká Bělohradský, „dnes plní stejnou funkci jako marxisticko-leninský pojem ,historické nutnosti‘ v minulosti. Budoucnost má svou poslední podobu, která se odhaluje v dějinách, a tou je globální trh, globální vláda a globální občanská společnost‘.“

Deset Barnettových  instrukcí pro globalizaci:

- Hledej surovinové zdroje
- Bez stability nejsou trhy
- Bez růstu není stabilita
- Bez zdrojů není růst
- Bez infrastruktury nejsou zdroje
- Bez peněz není infrastruktura
- Bez pravidel nejsou peníze
- Bez bezpečnosti nejsou pravidla
- Bez Leviatanu není bezpečnost (L= těžká část armády s jadernými zbraněmi)
- Bez vůle není Leviatan

Důsledkem těchto instrukcí jsou americké neziskovky, které bojují po celém světě proti korupci. U nás nejdřív pomohly Babišovi (např. Krnáčová pochází z Transparency International) a teď podobní lidé proti němu organizují Letnou. Takovýmto smyčkám říkám „narovnák na vohejbák“.

V čem se staří a noví dystopici shodují:

Nová dystopie je součtem všech zde uvedených názorů (plus například antagonistická pohlaví podle paní Firestone). Všichni (Jefremov i noví dystopici) zruší státy, národy, rodinu. Rozemelou rasy do hnědé sekané. Zavedou zeměkoulovou vládu moudré elity. Manipulují s klimatem.

V čem se liší Jefremov od soudobé dystopie:

Jefremov provozuje komunistický přídělový systém, současní dystopici jsou mnohem realističtější a naopak chtějí svět křížem krážem prokomercializovat.

Velký rozdíl je v tom, že Jefremov má ušlechtilou většinu nahoře a malou skupinu odpadlíků dole, kdežto soudobí dystopici mají malou elitu nahoře a ovládanou většinu dole.

Stará páka Jefremov neznal gender.

Liší se Jefremov od současných dystopiků v ekologii?

Zdánlivý rozdíl je v tom, že Jefremov manipuluje s (klimatickou) teplotou nahoru, kdežto dnešní dystopici fingují snižování teploty.

Současní dystopici hrozili v sedmdesátých letech dobou ledovou, v devadesátých letech globálním oteplováním a od roku 2003 máme globální změňování, které pokrývá všechny budoucnosti. Dystopici tak projeli celou dialektickou triádu teze – antiteze - synteze.

Dnes mají podporu auta na biopaliva, elektromobily a auta na vodík, což jsou z hlediska bilance uhlíku v atmosféře zvyšující snižovačky (viz zde). Šlechta bude jezdit elektromobilem, poddaní na prskoletu. Německé zavírání jaderných elektráren a jejich částečná náhrada pokrokovými elektrárnami a především reakčním uhlím a plynem je narovnák na vohejbák s výsledným růstem emisí CO2 ceteris paribus.

Dříve protlačovaná náhrada zážehových motorů vznětovými motory znamenala pokles emisí skleníkových plynů a růst emisí škodlivin. Dnes podporují pravý opak, a to bez hnutí brvou. To je také narovnák na vohejbák.

Dystopikům nejde ani o uhlík v atmosféře, ani o klima. Dystopikům jde o peníze, o ideologický klacek a zároveň si navozují rozkoš z vlastní moudrosti. Teplota nahoru nebo dolů, to je jen technický detail, fundament je stejný. Oni sedí u fingovaného volantu planetárních dějin a točí s ním a nezpozorovali, že je jen trenažér.

V ekologických otázkách jsou tedy staří a noví dystopici jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Politická moudrost jako zdroj zla

Největší problém výše uvedených osob je moudrost. To se tak někdy člověku rozhostí moudro v hlavě, začne mu to myslet ve velkém. Pak mu vyjde mu moudrá světovláda (pro začátek třeba eurovláda). To ostatní pak dominovitě vyplývá: všechno nekompatibilní musí pryč. Odstraníme žraloky, chobotnice, státy, národy, rasy, rodinu, poštelujeme klima. Rázem dystopik cítí v hlavě rozkoš z vlastní moudrosti. Ke globální vládě potřebuje dystopik globální problémy, a tak si je vymyslí (klima) či vyrobí (populační exploze v Africe).

Možná, že se dystopik za účelem realizace moudrosti i spikne, ale to je až druhotné. Prvotní je moudrost patointeligenta.



zpět na článek