Zjednodušení administrativy při instalaci fotovoltaických elektráren a zvýšení dotací na ně. To je další recept ministra průmyslu Jozefa Síkely na obranu „proti zneužívání energetiky jako zbraně“. Jenže více OZE znamená ve skutečnosti také více problémů pro přenosovou a distribuční soustavu.
Ač energetická krize zmítá Evropou již víc než rok (vážně se rozeběhla už loni v srpnu, ne až s ruskou válkou), ale řada politiků se stále ještě nenaučila základní pravidla fungování energetiky. Přicházejí proto s návrhy, jež v důsledku vytvářejí další a další problémy. Bohužel mezi ně patří i český ministr průmyslu Jozef Síkela. Ten se na Twitteru pochlubil tím, že jeho ministerstvo přišlo s návrhem na zjednodušení administrativy při instalaci fotovoltaiky a s dalšími dotacemi na ni. „Čím víc energií si české domácnosti a firmy vyrobí samy, tím lépe se budou umět bránit případnému zneužívání energetiky jako zbraně,“ uvedl k tomu ministr. To samozřejmě vypadá logicky. Jenže je s tím spojené velké ale. Vlastně několik.
Za prvé, fotovoltaika z celého roku dodává nejméně elektřiny v zimě, kdy je její spotřeba v Česku největší (asi o 40% vyšší, než v létě). To její produkce klesá na méně než 20 procent instalované kapacity zdrojů a odpolední špička je navíc už za tmy (rozhovor zde). Odolnost „proti zneužívání energetiky jako zbraně“ je ve světle této informace evidentně slabší, než to z ministerského prohlášení vypadá.
Za druhé, hlavní energetickou zbraní proti nám je nyní zemní plyn. Jenže tuzemská produkce elektřiny prostřednictvím plynu je do 10 procent a při stávající zdrojové základně se bez ní republika bez problému obejde. Takže obranný val chce ministr budovat na nejméně ohroženém úseku fronty. Pokud ovšem MPO chce podporovat nepromyšlený unijní rychlý přechod od spolehlivých zdrojů k nespolehlivým, dává jeho zvýšená podpora fotovoltaiky smysl…
Za třetí, pokud budou nové fotovoltaické zdroje připojené k celostátní síti (aby mohli provozovatelé prodávat své přebytky), zvyšují se tím na síť nároky. Jestliže je již v současnosti leckde problém s připojením nových zdrojů, těžko se mávnutím proutku situace zlepší, když se do ní bude chtít připojovat více zdrojů v krátkém čase. Posílení soustavy je přitom běh na podstatně delší trať, než je instalace panelů na střechy. A vyžaduje také investice v úplně jiné výši.
Za čtvrté, za všechny občasné zdroje energie, tedy i za fotovoltaiku, musí být k dispozici odpovídající kapacita v řiditelných zdrojích. Ty musí být v záloze, aby pokrývaly jejich výpadky, jež jsou závislé na rozmarech počasí. Protože jádro není pro tuto funkci vhodné, zbývají uhelné a plynové elektrárny. Jenže uhlí chce EU zrušit co nejdřív. Což znamená, že záloha bude muset být dřív či později plynová. Jenže na dovozu plynu jsme prakticky stoprocentně závislí. Což bude trvat i tehdy, až se podaří (úplně) nahradit plyn z Ruska. Čili se obloukem vrátíme ke stavu, kterého se chceme vystříhat…
Za páté, ani kdyby kvůli snížení nároků na síť byly nové zdroje budovány jen jako ostrovní systémy, tedy by k ní nebyly připojené, odpadne jen problém s kapacitou vedení. Neodpadne však úhlavní problém fotovoltaiky, tedy její nespolehlivost. Stát, respektive ČEPS, stejně bude muset mít v záloze velké spolehlivé zdroje, jež dodají firmám a domácnostem elektřinu ve chvíli, kdy nebude svítit slunce, nebo se vyčerpají jejich bateriová úložiště. Ty zdroje budou uhelné, nebo plynové, důsledky čehož už jsou popsané v předchozím odstavci.
Návrh ministra průmyslu tak v první řadě podpoří finanční bilanci firem, které instalují fotovoltaiku. Po započítání všech nákladů na provoz a obnovu systémů (baterií, střídačů, samotných panelů) také o něco zlepší finanční situaci firem a rodin, které si instalaci mohou dovolit. Dotace se totiž vyplácí až zpětně. Za slunečných dnů budou menší nároky na dodávky z celostátní sítě. Pokud však Česko i nadále bude ustupovat od uhlí, nesníží se tím závislost na dovozu plynu. Ve výhledu tomu bude naopak.
(Převzato z portálu iUhlí se svolením redakce)