RECENZE: Vladimír Šlechta, Střepy z Apokalypsy
Na Střepy z Apokalypsy jsem se vysloveně těšil. Postkatastrofické science fiction totiž není nikdy dost a o té české to platí dvojnásob. Řekněte sami, jestli to nezní slibně:
Ve dvacátém třetím století, po energetických válkách, se Evropa nachází na úrovni středověku, pomineme-li těch pár technologií, které se zachovaly z časů před válkou: elektřina, střelný prach, lékařství na úrovni dvacátého století... Osídlení Evropy je řídké, jednak většina obyvatel vymřela v důsledku válek, hladu a nemocí, ale také se proměnil životní prostor. Z části ho zabraly slatě a bažiny, část pralesy a třeba Nizozemsko slané mokřady, takže skoro není kde žít. Ovšem ani mimo přírodou vytvořená nebezpečí to nemá člověk dvakrát lehké. Na území, které dříve obývala vyspělá civilizace, se nacházejí takzvané Střepy z Apokalypsy - technologie, které jsou pro obyvatele třiadvacátého století stejně záhadné jako nepochopitelné a nebezpečné, a právě na ně se specializuje tým hlavních hrdinů. Vědec, bijec a psycholog.