FILM: Underworld Evolution

Bylo mi před časem tvrzeno, že přímo k „základnímu vzdělání“ každého milovníka upírů (mezi něž se pochopitelně počítám) patří znát film Underworld. Po jeho shlédnutí mi sice nebylo zcela jasné proč, neb mám dojem, že jsem na upíří námět viděla v životě i daleko lepší věci, ale nakonec proč ne. Ta základní zápletka – mnoho staletí trvající nesmiřitelný zápas mezi upíry a vlkodlaky, zvanými „lykani“ – byla docela zajímavá. Ještě zajímavější pak bylo konečné vysvětlení důvodu, proč k této zavilé nenávisti došlo, z něhož vyplynula i další docela zajímavá zjištění. Totiž že vše je vlastně jinak a ti, kteří stáli zdánlivě na té „správné“ straně, až tak úplně v právu nejsou.

Ač sympatizuji s upíry, nemohl mi nebýt sympatický vůdce lykanů Lucius se svou tragickou láskou k upírce Sonje, dceři jednoho z vampýrských vládců Victora, a z ní plynoucí snahy o stvoření upírsko-vlkodlačího mutanta, který by jednak byl základem nové – a daleko dokonalejší – rasy nočních vládců a především by jeho zrod mohl dávné nepřátelství eliminovat, neb by za těchto okolností bylo poněkud bezpředmětné. Zbytek vlkodlaků ovšem byly nepříliš zajímavé a vzájemně zaměnitelné figurky, snad s výjimkou jejich hlavního vědce, šéflékaře či jak tohoto odborníka nazvat. Na straně upírů bylo těch výraznějších osobností poněkud více, ale „sympaťáka“ podobného Luciovi aby u nich jeden hledal za poledne se svíčkou. Nepočítáme-li hlavní hrdinku, byla to poměrně bída. Většinu filmu hibernovaný Victor se nakonec projevil jako dosti nechutný fanatický dogmatik. Sympatickou postavou mohla být jedna z upířích „radních“ Amélie, ovšem ta se na plátně vlastně jen párkrát mihla, přičemž většinu času už jako mrtvola. Naprosto nejvíce prostoru dostal „hlavní záporák“ Kraven, který byl podle všeho pro získání moci ochoten klidně zradit vlastní rasu i rod. V kontextu toho, o co vlastně ale Luciovi šlo, ovšem jeho činnost nemusela být až tak zcela zavrženíhodnou. V závěru filmu se prostě padouch, na jehož co nejodpornějším vykreslení si dali tvůrci filmu dosti záležet, mírně paradoxně stává někým, kdo vlastně pomáhal „dobré věci“. A protože Lucius nakonec v osobě Michaela úspěchu dosáhl, byla jsem docela zvědavá, jak se právě Kraven k celé změněné situaci postaví. Nebylo mimo jiné zcela jasné, co všechno o Luciových plánech věděl a nevěděl – a hlavně s čím z nich se osobně ztotožňoval.

Závěr Underworldu byl zcela jednoznačně koncipovaný tak, aby i méně bystrým došlo, že pokračování bude v dohledné době následovat. Navíc i kdyby nebylo tohoto polopatického sdělení, film si o pokračování přímo říkal. Partie byla jen rozehrána a plno věcí – jako např. nutnost uchovávání nejmocnějších vampýřích vládců v hibernaci – vysvětleno v „prvním díle“ taktéž nebylo. Byla jsem tudíž vcelku zvědavá na rozplétání dosud nevysvětlených záhad v díle druhém a především na to, jak upíři i vlkodlakové zareagují na to, že došlo k rozdání zcela nových karet, v nichž je „trumfem“ či „žolíkem“ právě Michael. Připadalo mi celkem logické, že přinejmenším „nejvyšší velení“ lykanů bude vědět nejen o Luciově snaze, ale i o tom, že byla korunována úspěchem. Také jsem předpokládala, že by něco málo vědomostí o celé této záležitosti mohlo mít i „zrádcovské křídlo“ upírů pod vedením Kravena. A název Underworld: Evolution sliboval přece vývoj…

Nejspíš jsem tvůrce poněkud přecenila. Podle všeho byli nezvratně přesvědčeni, že v prvním díle bylo prakticky vše podstatné řečeno, takže mohou druhý díl začít v podstatě s úplně jinou zápletkou a úplně jinými nepřáteli, jimž budou muset hlavní hrdinové čelit. Sice se při té příležitosti v průběhu filmu dozvíme, kdo ve skutečnosti byl Victor i proč musela právě jeho rukou zemřít celá rodina hlavní hrdinky. Ale více souvislostí s předchozím dějem se již nedočkáme – tedy samozřejmě kromě existence Seléne i Michaela (včetně jeho mimořádných schopností) a v „jedničce“ bez přílišných podrobností zmíněného Marcuse jako jejich protihráče. Celý děj začíná o nějakých cca 800 let dříve v minulosti (předpokládám tedy, že děj Undreworldu by se měl odehrávat někdy na přelomu 20. a 21. století, možná i o několik desítek let později, ježto ten svět vyhlíží mírně postkatastroficky) bojem upírů, v podobě rytířů na koních, s nebožáky v jakési vsi, kteří byli roztrháni vlkodlaky a nyní jako novopečení vlkodlaci ožívají. Na můj vkus spíš trochu svou nezničitelností (např. takový oheň jim až tak úplně nevadil) připomínali zombies z některých béčkových hororů, ovšem oproti nim s tím drobným rozdílem, že byli zatraceně rychlejší a nebezpečnější – a zejména se nekontrolovatelně měnili v obrovité zuřivé vlky, proti kterým to i nadlidskou silou nadaní upíři neměli jednoduché.

Než se však stihneme v této situaci pořádně zorientovat, jsme zpět v „současnosti“ a sledujeme dvojici hlavních hrdinů na útěku. K mému velkému údivu je ovšem nepronásledují ani hordy upírů ani smečky lykanů. Pokud jde o upíry, dozvíme se v jisté vedlejší zmínce, že Marcus (coby nový hlavní záporák) celý svůj klan vyvraždil a že to „vlastně nebyl až tak jeho klan“. Pochopitelně není vůbec nijak řešeno, proč by tím pádem neměly zbýt na světě jiné upíří klany, proč by tyto klany neměly vědět, co se stalo (včetně všeho, co se stalo v předešlém díle) a proč by tím pádem nemohly naše hrdiny pronásledovat. Problémem, co se stalo s lykany, kteří samozřejmě v prvním díle taky všichni nezahynuli, se pak tvůrci filmu už vůbec nezabývají. Proč taky, když – jak máme možnost vidět prakticky po celý film – logika vůbec není jejich silnou stránkou a nadto automaticky předpokládají, že všichni diváci jsou patrně ducha podobně mdlého. Jisté „seky“ z hlediska logiky i prostých fyzikálních zákonů obsahovala i „jednička“, ale to, co se děje v Underworld: Evolution, už přesahuje všechny meze.

Čím si to jen může být, že většina postav se chová jako kdyby uprchla ze sanatoria docenta Chocholouška? „Praotec“ upírů Marcus se na straně jedné touží stát něčím jako bůh, na straně druhé naprosto nepochopitelně lpí na svém bratru-dvojčeti, který by mu zcela logicky vzato v jeho božství měl spíš překážet za každých okolností a vzhledem k tomu, co se z něj stalo, dvojnásobně. V prvním díle zmíněný Alexander Corvinus se taky chová notně chaoticky a ani herecké mistrovství sira Derika Jacobiho není schopno zakrýt fakt, že ve scénáři zejí logické díry, do kterých by se v pohodě vešla Hvězda smrti i s Enterprise a Voyagerem dohromady. Nemluvě o takových drobných detailech, jako že v prvním díle byli nejen hlavní hrdinka, ale i ostatní upíři, pro závěrečnou bitvu vyzbrojeni kulkami s tekutým stříbrem, které byly pro vlkodlaky 100% smrtící, a v díle druhém nemají ti dva u sebe ani jednu, byť by bylo zcela logické, kdyby – v očekávání nutnosti bránit se „proti všem“ – pro jistotu ona i Michael sebrali veškerou munici, co jen unesli, padlým upírům i vlkodlakům. Ještě podivnější je pak skutečnost, že „stoprocentně antiupíří“ kulky s ultrafialovým světlem, kterých mají oba hrdinové dostatek, na Marcuse nějak neplatí. Sice bylo nějak okrajově zmíněno, že se vlastně taky jedná o svého druhu mutanta, ovšem jak, proč a kdy zmutoval, autoři znovu neřeší, tím méně pak proč je zmutovaný Marcus zakladatelem rasy nezmutovaných upírů a zejména jak to, že je prakticky nezabitelný. No, jistě, přece to nemohou mít ti kladní hrdinové až tak jednoduché…

Zasněžené horské štíty v Maďarsku jsem tvůrcům filmu byla ochotná odpustit. Konečně pravlastí upírů je podle legend zatraceně hornaté Sedmihradsko, které dnes sice patří k Rumunsku, ale proč by se film nemohl odehrávat v nějakém alternativním světě, kde k rozpadu Rakousko-Uherska nedošlo? V takovém světě by pak součástí Uher byla i o něco severněji ležící Podkarpatská Rus, což je rovněž oblast horami vcelku oplývající – a v zimních měsících si Karpaty svou zasněžeností s Alpami určitě nezadají. A když to jeden porovná s mapou (měla bych raději napsat „mapou“) z Van Helsinga, tak v tomto kontextu považovat Sedmihradskou či Podkarpatskou Rus za součásti Maďarska, kterými ostatně ještě před necelými sto lety byly, není až tak hrozné.

Znovu jsem ovšem autory Underworld: Evolution silně přecenila. Vzhledem k jejich fatálním neznalostem v jiných oblastech – které se ani nestyděli ve filmu ve vší jejich nahotě přímo názorně ukázat – pochybuji silně o tom, že vůbec někdy v životě o nějakém Sedmihradsku slyšeli. Podle všeho totiž neslyšeli ani o Darwinově teorii (a to se v době jejich školních let ještě na amerických školách povinně učila) ani o základech moderní zoologie. Připustíme-li totiž, že za jistých okolností (třeba zde zafungovala i magie) kousnutí netopýrem vede k přeměně člověka v upíra a kousnutí vlkem vede v přeměně téhož ve vlkodlaka, tak prostě neobstojí představa, že tato dvě kousnutí působí tak neuvěřitelně rozdílně. Totiž že kousnutému netopýrem více méně zůstane většina jeho lidských vlastností, především intelekt, zatímco kousnutý vlkem se změní v totálně se neovládající krvežíznivou bestii beze stopy inteligence. Ještě ke všemu když vlk stojí v evolučním žebříčku podstatně výše, než netopýr, a každý, kdo o zoologii něco ví, by za prvé inteligenci vlka vůbec nepodceňoval a za druhé by kategoricky nesouhlasil s představou této šelmy jako krvelačného monstra, které zabíjí jen tak pro radost a z nedostatku jiné zábavy. Jediným predátorem, který zabíjí většinou pouze pro zábavu (a dosti často právě příslušníky vlastního druhu k tomu), je člověk – a proto je nepochopitelné, proč by se právě při nějakém „zkřížení“ lidských s vlčími geny jeho krvežíznivost o tolik zvýšila (a proč by se totéž nestalo při „zkřížení“ s daleko méně inteligentním netopýrem). Ještě nepochopitelnější je, že za pouhých asi 300 let (!!!) se vlkodlaci dokázali změnit z takto neovládajících se zrůd ve vysoce kultivovaná stvoření, která svou přeměnu ovládají vůlí a jsou natolik na úrovni, že se do jednoho z nich může zamilovat i příslušnice fakticky (dle této teorie) „vyššího druhu“ – upírů a to navíc té nejvyšší upíří aristokracie. A už vůbec mi hlava nebere, proč když už u vlkodlaků došlo k takto rychlé, takřka bleskové, evoluci, proč nedošlo k něčemu obdobnému i u upírů. Leda že by se na urychleném vývoji vlkodlaků dle názoru tvůrců filmu takto kladně podepsal fakt, že byli drženi v otroctví u upírů. Jestli to mysleli opravdu takto, tak už nevím, co si o nich mám myslet – podobné bludy se nedočteme ani v nechvalně známé knize Mein Kampf.

Řekla bych však, že to rozhodně nebyl záměr (nebo dokonce něčí politická objednávka) a podobnost s nacistickými teoriemi je zde pouze čistě náhodná. Vzdělání tvůrců filmu je zkrátka a dobře – slušně řečeno – mírně neúplné a jim to nejspíš není trapné, neboť si své fatální neznalosti buď vůbec neuvědomují nebo apriorně předpokládají, že na jejich film nejspíš nepřijde nikdo, kdo má aspoň maturitní zkoušku. Jak jinak si totiž vysvětlit scény, které by nevymyslel nejspíš ani dvojnásobný propadlík z fyziky? Mám na mysli tu podivně padající helikoptéru, které nejen, že se při nárazu o střechu neprorazily palivové nádrže a ona se tak nezměnila v ohnivou kouli, ale pilot ji nejspíš velmi pečlivě při pádu navigoval tak, aby zcela nepoškozená včetně křehké vrtule prošla stropem a posléze se otočená o 90° zaklínila ve zbytku visutého mostu přesně tak, aby její stále se divoce točící vrtule (!!!) náležitě zdramatizovala závěrečný souboj.

Vyšší rozpočet se podepsal kladně na trikové stránce filmu (ještě navíc když se něco ušetřilo recyklací scén z „předchozího dílu“). Např. hlavní padouch Marcus byl co do efektů vyveden velmi dobře, především ta jeho křídla byla dost zajímavým nápadem. Z mého hlediska byl ovšem podstatně sympatičtější ve své lidské podobě – nebo aspoň skorolidské, tedy člověka, který si v souboji občas pomohl bleskurychle „vyrostlým“ křídlem. Na straně druhé mne poněkud mrzelo, že antihrdina předchozího dílu Kraven se do děje zapojil tak málo – při jeho intrikánství jsem od něj očekávala podstatně více. Příjemným osvěžením byl ovšem rozkošně dekadentní upíří kronikář Tanis, dlící v nedobrovolném exilu. Scéna lehce naznačených orgií, odehrávajících se v klášteře přímo pod jakousi zjevně křesťanskou mozaikou (a čert vem, že svým stylem vypadala spíš byzantsky než maďarsky) byla první a poslední v celém filmu, při níž se moje skrz naskrz zkažená duše zatetelila rozkoší. Konečně postava podle mého gusta, které jsem proto byla schopna odpustit rovněž mírně podivínské chování. Nejdřív se totiž soustředěně snažil Seléne i Michaela zabít – a když zjistil, že to asi nepůjde, přátelsky s nimi poklábosil. No co, samota zpestřovaná pouze vědeckým výzkumem prokládaným občasnými orgiemi se ostatně i na psychice upíra může za nějaké to století taky nějak podepsat… Naneštěstí si tento – dle mého – velký sympaťák toho ovšem ve filmu rovněž moc nezahrál.

Erotická scéna mezi oběma hlavními hrdiny byla sice co do invence dosti nudná, ale na straně druhé američtí tvůrci filmů dobře vědí, co si mohou dovolit a co ne – kdyby byla ozvláštněna nějakými mírně SM praktikami (třeba vzájemné pití krve nebo tak něco), film by dostal pro USA tak zběsilý rating, že by na něm moc nevydělali (tohle je mi sice trochu záhadou, protože u nás byly vždy nejnavštěvovanější filmy ty s nálepkou „do 18 let nepřístupno“), takže ta konvenční erotika byla asi tím posledním, co bych jim vyčítala. Kromě toho by panu režisérovi třeba vadilo, aby v něčem tak odvážném účinkovala jeho vlastní manželka. V této souvislosti mě napadá – jestlipak opět (jako v prvním díle) pod kostýmem byla „na ostro“?

Tentokrát nikoli jen pro blbý, ale nejspíš asi hlavně pro reklamu, film samozřejmě opět končí závěrečným monologem, slibujícím pokračování. Asi se na to půjdu podívat – z pouhé zvědavosti, kdo tentokrát může být hlavním protivníkem. Nikdo mě totiž už nenapadá, leda (má-li pravdu Darth Richie) že by z předaleké galaxie přiletěli Yuzhan Vongové. Tolik fantazie ale tvůrci mít nebudou – a navíc by narazili na neprůstřelnost práv George Lucase ve flanelové košili – takže tu „trojku“ vidím spíš na ty lykany, po kterých ve „dvojce“ nebylo prakticky ani vidu ani slechu, případně na odkudsi z jiné části světa dorazivší klan upírů, vedený nějakým ambiciózním pánem či dámou. To by mohlo být docela zajímavé – a pokud tvůrci Underworld: Evolution tímto filmem vydělají dost na to, aby si pro příště najali i poradce, zejména v oborech zoologie, fyziky a psychologie, tak by to mohlo být třeba nejen koukatelné po stránce vizuální, ale zvládli by to bez obav shlédnout také všichni se základy všeobecného vzdělání aniž by v každé druhé scéně měli dojem, že z nich autoři dělají naprosté idioty.

Režie: Len Wiseman
Scénář: Danny McBride
Hrají: Kate Bekinsaleová, Scott Speedman, Derek Jacobi, Tony Curran, Bill Nighy, Steven Mackintosh a další