Čím jsou volby blíž, tím intenzivněji si uvědomujeme, že se toho po nich až tak moc změnit nemusí. Stokrát si můžeme říkat, co všechno by se mělo v Česku dělat jinak a lépe. Jenže v kampani mají navrch emoce, které mohou seriózní programovou debatu hravě odsunout na vedlejší kolej. Je například zajímavé, jak málomluvné jsou strany k otázce čím zalátat ohromnou rozpočtovou díru, která zdaleka nesouvisí jen s epidemií.
Volební model agentury Kantar v neděli potvrdil dosavadní trendy, tedy posilování hnutí ANO, jehož šéf je už opět v jednom kole napříč republikou, a nejisté vyhlídky dvou opozičních koalic.
Podle přepočtu hlasů na mandáty by z 200 křesel ANO obsadilo 67, Piráti se Starosty i uskupení Spolu shodně 46. O „okamurovce“ a komunisty by měl zájem leda Andrej Babiš, zato Šlachtova Přísaha by mohla být na roztrhání. Nikdo další by už se v dolní parlamentní komoře neobjevil.
Sociální demokraté ještě sázejí na občany, kteří dosud nejsou rozhodnuti, zda k volbám jít a komu dát hlas. Ovšem nic to nemění na skutečnosti, že se jim Sněmovna víc a víc vzdaluje. Přitom právě oni by v ní mohli být žádanou „nevěstou“.
Kdo se ale dívá za horizont jednoho volebního období, musí z osudu ČSSD vyčíst, že není radno cpát se do vlády, když se v ní pak ztratíte a smetanu necháte slíznout svého výraznějšího partnera.
Ostatně i komunisté, které čeká těsně po volbách sjezd, na kterém se předpokládá vystřídání Vojtěcha Filipa radikály, udělali s Babišem špatnou zkušenost a nejspíš zaujmou roli tvrdé opozice vůči komukoliv. V takové situaci by se ale možnost složení většinového kabinetu ošklivě komplikovala.
Jedním východiskem z patu by mohla být změna strategie středopravicového tábora, která by vyústila v ochotu některé ze silnějších stran jít do holportu s hnutím ANO. Východiskem druhým je menšinová vláda plácající se od hlasování k hlasování a ženoucí vodu na mlýn prezidentu Zemanovi, který by se tvářil jako jediný aktér s nezpochybnitelnou legitimitou.
Už proto musí partajní peloton přidat. Pokud na sebe ať už ANO, nebo konzervativci či liberálové nenabalí víc voličů, mohou být odevzdáni na milost a nemilost parlamentní drobotině. Zatímco Babiš ještě může pokročit v luxování elektorátu ČSSD a KSČM, jeho vyzyvatelům nezbude než lanařit nevoliče a voliče vládních stran. Nejlépe se to dělá tváří v tvář.
Proto nepřekvapí, jak kmitají zejména lídři Pirátů a Starostů a nezávislých. Takovému Ivanu Bartošovi mohou prsty upadnout, jak se s harmonikou v ruce snaží vyvolat dojem lidovosti.
Nic proti tomu, politici však stále zapomínají, že co nestihnou za 3,5 roku, v posledních měsících před volbami nedoženou. Přitom sblížení ODS s TOP 09 a KDU-ČSL i Pirátů se Starosty bylo svého času bombou slibující, že zde nezůstane kámen na kameni.
Leč potom už se toho o moc víc nedělo. Když rozdělíme 21 procent pro pravicový trojlístek a 21 procent pro středový tandem, dojdeme zhruba k preferencím stran z dob, kdy fungovaly sólo.
Přesto ještě není nic ztraceno a k pohybům dojít může. Zatím se mimo jiné neurodila ani kauza srovnatelná s Kubiceho zprávou 2006 nebo lithiem 2017.
Kartami též míchá prezident Zeman, který tvrzením, že mu ministerský předseda slíbil zastavení odposlouchávání Martina Nejedlého, Babišovi nečekaně namydlil schody. A pak tu ještě máme covid.
Když se nám přitíží, odnese to vláda. Ne náhodou vzestupem nákazy v Německu vystrašený premiér prosadil, že koronavirové testy budou dál hrazeny státem. Hraje se o hodně a rozhodnout může lecjaký detail.
Autor je politický analytik
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus