Úterý 19. června Václav Klaus se hodlá bránit rozsudku správního soudu v jeho sporu se soudním čekatelem Langrem. Soud totiž podle Klausova mluvčího Hájka vynesl rozsudek, z něhož vyplývá, že v případě prezidentova rozhodování jde o běžný proces správního rozhodování, a proto prezidentovi v té souvislosti uložil učinit určitá opatření a dokonce mu stanovil lhůtu. Zatímco, doplňujeme my, soud měl vycházet z toho, že jde o akt Nejvyšší Svrchované Vůle, který nelze beztrestně jakýmkoli způsobem zpochybňovat.
Naproti tomu Krajský soud v Praze rozhodl, že se poslanec Rath nemusí omluvit Marku Dalíkovi ani ODS za obvinění z korupce (Rath prohlásil, že za odchodem Miloše Melčáka z poslaneckého klubu sociální demokracie jsou korupční aktivity ODS a Dalíka). Podle soudce Vojtěcha Cepla je totiž výrok dr. Ratha „pravdivý ve svém základu“. To vlastně není rozsudek, ale obvinění, totiž ODS a Dalíka. Pan Cepl by měl okamžitě podat trestní oznámení.
Česká vláda se rozhodla podpořit Polsko ve věci návrhu na změnu většinového hlasování v EU, ale nehodlá za ten návrh umřít. To na ní snad nikdo nechce. To, co by se slušelo, by bylo přizpůsobit vládní stanovisko více požadavku „vaše řeč budiž ano ano, ne ne“. Jinak si vláda koleduje o bobříka vyčůranosti a Poláky by to vlastně mělo rozlítit víc, než kdyby řekla „ne“. Protože to znamená: budeme Vás sice podporovat, ale jakmile půjde do tuhého, tak se na vás vykašleme.
Mluvčí íránského ministerstva zahraničí prohlásil poté, co si jeho ministr povolal na kobereček ruského velvyslance v Teheránu, že Putin prý nemíní dotáhnout do konce návrh na využití ruského radaru v Ázerbajdžánu proti Íránu. To může znamenat jediné: že Putin jen blafuje, předpokládá totiž, že Američané jeho návrh stejně nepřijmou.
Podle průzkumu agentury Forsa by nově ustavenou německou stranu Levice (dužina je komunistická DS, šlupka odpadlíci z SPD v čele s expředsedou Lafontainem) volilo 24% lidí (19% na západě, 44% na východě Německa). Protože předpokládám, že mezi příznivci nejsou bývalí voliči CDU/CSU, znamená to vlastně jakýsi signál rozkolu v SPD.
Mladá fronta Dnes se zevrubně zabývá iniciativami britské spisovatelky Rowlingové, která se humanisticky profiluje na účet ČR. Zcela obecně bych chtěl zdůraznit, že její aktivity mají výrazně obchodní pozadí (nepřímá reklama), jsou nechutně kýčovité a v podstatě nestydaté. K problému se vrátíme.
Umělecká skupina s poetickým jménem Ztohoven implantovala do televizního záběru krás krkonošské přírody atomový hřib (podle fotografií spíše hříbeček) a způsobila poprask, o což jí šlo. To, že smyslem umění je působit poprask, je nedorozumění, které se zavedlo někdy na přelomu předminulého a minulého století. Existuje spousta vynikajících uměleckých děl, které žádný poprask nezpůsobily, a spousta děl, která poprask způsobila, ale nejsou ani vynikající, ani umělecká. Skupina má originální organizační strukturu: nezveřejňuje jména členů ani program, jejím cílem je prý „upozorňovat veřejnost na aktuální společenské problémy“, metodou „nabourávání se do veřejných prostorů“. Po každém provedení se skupina rozpadne a znovu ustaví, přičemž se její složení částečně změní. To je pozoruhodné, vzniká tu zcela nový jev: umělecký terorismus.
Mladá fronta Dnes sáhla dnes po jiném zahraničním autorovi než je Timothy Garton Ash. Beru to jako projev ohleduplnosti ke čtenářům a jsem za to redakci vděčen. Článek Barryho Rubina se týká terorismu a je velmi zajímavý. Končí konstatováním, že síly jako je Hamás „si plně uvědomují, že nejvýznamnější zápas dneška se vede mezi radikálním islamismem a zbytkem světa“. To je pravda s jakousi malou výhradou, která má velký význam pro ČR. Na druhé straně nestojí „zbytek světa“, ale jen vyspělé západní státy. Rusko cítí aspoň potenciální oslabení Západu (je konfliktem zaměstnán a bude výhledově možná ještě víc) a snaží se ho využít k znovuzískání vlivu ve svých bývalých evropských koloniích. Česká republika není příliš přitažlivá pro islámské teroristy: je na to příliš bezvýznamná a příliš chudá. Zato Putin po nás šilhá jako řeznický hafan po buřtu.
Britská královna povýšila do šlechtického stavu Salmana Rushdieho. Rozběhne se v muslimském světě taková série protestů jako v případě dánských karikatur proroka Mohammeda? Pokud ne, bylo v těch protestech hodně zbabělé vypočítavosti: na Dánsko si troufli.
Petra Procházková informuje v LN o názorech ruského obyvatelstva na demokracii. Vyplývá z toho, že většina Rusů nevěří téměř žádným stranám, organizacím a soudům, zato má absolutní důvěru v nejvyšší státní institut – prezidenta Vladimíra Putina. Vypadá to, že se ruská situace od té naší zase až tak moc neliší: jméno prezidenta je ovšem jiné.
Středa 20. června Vlastimil Tlustý dnes na tiskové konferenci oznámil vytvoření „reformní parlamentní platformy“. Hlásí se k ní zatím osm poslanců ODS. To je dost na svržení této vlády a málo na vytvoření nové. Problému se týká naše dnešní
glosa.
Čeští europoslanci si připsali na své konto další výrazný úspěch: zachránili pro budoucnost název slivovice (díky administrativní chybě hrozilo, pokud tomu dobře rozumím, nebezpečí, že do ní budou muset přidávat špiritus). Jako lev se bil zejména zbožný lidovec Březina, který už před časem proslul tím, že vyrval ze špinavých pracek Bernda Posselta olomoucké syrečky (o této akci jsme zde
informovali). Tak naši europoslanci drobnou všední politickou prací brání naši suverenitu a naše národní zájmy proti bruselským byrokratům a (západo)německým revanšistům. Gratulujeme.
Poslanecká sněmovna odmítla senátní návrh na podstatné omezení poslanecké imunity. Odmítla jej právem, jedná se o nezodpovědný populismus. Zejména v našem politickém prostředí je nebezpečí, že skrovná imunita otevře cestu k tomu, že hlasování ve sněmovně bude politicky ovlivňováno, poměrně velké. Senátor Pospíšil prý argumentoval (pro návrh) tím, že v novodobé historii ČR byl jen jednou politik zadržen a kvůli tomu se nemohl zúčastnit hlasování. Šlo o známý případ exposlance Sládka při volbě prezidenta Havla. Sládek sem, Sládek tam, případ to byl naprosto skandální a mluví proti experimentům s omezováním imunity: Sládek byl zadržen, nemohl hlasovat a Havel se stal znovu prezidentem o jeden jediný hlas. „Připomeňme si: imunita vznikla v počátcích parlamentů, kdy měla chránit svobodu poslaneckých projevů na parlamentní půdě před hněvem panovníků, později před nelibostí státní moci,“ píše v Právu Jiří Hanák. Před nelibostí státní moci je třeba svobodu poslanců hájit zejména teď a u nás.
V Právu se k průzkumu STEM, signalizujícímu pokles preferencí KDU-ČSL, vyjadřují lidovečtí poslanci, kteří nechtějí být jmenováni. Politiky, kteří nechtějí být jmenováni, cituje i dnešní MfD. Zvláštní sortě „poslanců, kteří nechtějí být jmenováni“ je třeba věnovat pozornost, takže k problému se, pokud to vyjde, ještě vrátíme.
V Právu také vyčísluje předseda KSČM Filip důvody, proč je Topolánkova vláda nedůvěryhodná. Píše mimo jiné: „Tato vláda také nás všechny zapojuje do světovládných severoamerických cílů, naše vojáky dále vysílá do misí, které jsou v zájmu USA, a nyní dokonce servilně souhlasí s rozmístěním amerických vojenských sil u nás, jež mají obsluhovat radar určený pro další etapu hvězdných válek, špionážní radar. Jde zřejmě o první etapu pronikání amerických ozbrojených sil k nám a do dalších zemí světa, jejichž cílem jsou světovládné zájmy Spojených států.“ To je důvěrně známý jazyk (i s těmi stylistickými lapsy) a když si to převedeme do normální řeči, tak jak jsme to dělávali v letech 1958-89, taky velmi dobrý důvod, proč vládu v této věci podporovat.
V článku „Mylné prognózy českých prezidentů“ píše Tomáš Zahradníček, že T.G. Masaryk očekával, že se komunismus v Rusku zcivilizuje, zdemokratizuje a poevropští. To není pravda, Masaryk byl vždy zásadní kritik bolševismu a spletl se jen v tom, že mu nepřičítal velkou životaschopnost, předpokládal, že se záhy zhroutí. Taky se mi nezdá jeho výklad brožury Nová Evropa (která ovšem rozhodně nepatří k Masarykovým vrcholným dílům, je to účelový pamflet, který měl přesvědčit politiky Dohody o potřebě vzniku samostatného československého státu). I k této otázce bych se rád vrátil.
Čtvrtek 21. června Byly zveřejněny dva průzkumy veřejného mínění. Ten první pořídilo STEM a týká se popularity našich špičkových politiků. Jemu je věnována naše dnešní
glosa. Druhý pořídilo CVVM a týká se preferencí. Podle CVVM se preference ODS a ČSSD vyrovnaly (ODS proti květnu ztratila 3%, ČSSD si o 3% polepšila, mají obě 32%). Komunisté mají 14,5% (ztráta 1%), zelení mají 10,5 (+1,5%), KDU-ČSL ztratila 1,5%, nicméně pořád má 8%, což je bohatě nad hranicí volitelnosti. V Právu mluví o propadu lidovců, to je velmi přehnané. Případ Čunek nesrazí KDU-ČSL pod pětiprocentní hranici, ale ubere nejspíš hlasy i oběma dalším koaličním stranám. Jenže: pokud budou proti bloku ČSSD–KSČM stát tři strany, nikdy nebudou mít dohromady míň než sociální demokraté s komunisty.
Po dlouhé odmlce bývá v Právu čas od času připouštěn Jan Kovařík, tentokrát přišel se zprávou o jakémsi vystoupení Petera Bechera (u něhož neopomene poznamenat že je synem někdejšího mluvčího Waltera Bechera a že je „údajně liberální“, to znamená ne opravdu, jen údajně, když říká to, co říká). Pan Becher se vyjádřil v tom smyslu, že sudetoněmecký den by se v roce 2017 mohl konat v Česku. Je příliš velký optimista: bude to v roce 2045, až už budou všichni vyhnaní spolehlivě mrtví. Zajímalo by mne, jaké strategické úvahy jsou za částečnou aktivací protisudetoněmeckého štvaní v Právu.
Ruský ministr zahraničí Lavrov se zúčastnil v Teheránu konference pěti zemí kolem Kaspického moře. Rusko má jakési problémy s Putinovou potěmkinskou iniciativou ohledně radaru v Ázerbajdžánu, která Íránce dopálila. Tak teď také pan Lavrov zdůrazňuje, že Rusko nevidí žádnou hrozbu ze strany Íránu. Proč tedy radar ke spolupráci s Američany nabízejí? Pan Lavrov, i vizáží Gromyko č. 2, se od svého slavného předchůdce bude muset ještě hodně učit.
Interaktivní umění zaplaví metropoli, libuje si Právo, protože na festivalu je i „omluva za nacismus“. Na první pohled podivné, proč bychom se měli omlouvat za nacismus? Ve skutečnosti skupina Pode Bal ironizuje německé firmy Mercedes, Siemens a Volkswagen, vzhledem k jejich “historické kolektivní vině“. Nápis zní: „omlouváme se za naše chování v době nacismu“ plus loga těch tří společností. Kdybychom už mermomocí chtěli měli mluvit o „historické kolektivní vině“, měl by být tento nápis doplněn dalším: „Omlouváme se, že jsme se po válce chovali ke svým německým spoluobčanům jako dobytek. Češi.“
Tlustého iniciativa na Topolánkovi žádá, aby buď přistoupil na jejich návrhy, nebo aby daň z příjmu raději vůbec neměnil. Jde o to, zabránit vládě, aby vůbec něco dělala. Tento cíl sleduje pan Tlustý společně s opozicí. Je to nejlepší cesta k samovolnému pádu vlády. Mohlo by to fungovat: jen mi to připadá cynické.
Lidové noviny přinášejí jakousi přehlednou tabulku někdejších výroků představitelů ODS o Špidlově vládě a nynějších výroků sociálních demokratů a komunistů o Topolánkově vládě (doplněno ještě o obhajobu Vladimíra Špidly před třemi roky a obhajobou Mirka Topolánka dnes). Z citátů bohužel vyplývá, že si obě strany mají sotva co vyčítat. Čím kdo zachází…
Václav Klaus navštívil Českou konsolidační agenturu a, ač Agentura ke konci letošního roku přestává existovat, provozoval tam prý jakousi neoficiální kampaň k prezidentským volbám: nabádal přítomné, aby oslovovali své poslance a senátory s doporučením, koho volit. Samozřejmě nikoho konkrétního nejmenoval. Měl snad někoho na mysli?
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
