Na protikomunistické manifestaci 17. listopadu se sešlo podle Práva několik desítek lidí, podle ostatních sdělovacích prostředků asi tři tisíce. Když se to tak vezme, tři tisíce je vlastně taky několik desítek. Zpráva je podepsaná ČTK a šifrou mma, která asi upravovala cifru uvedenou ve zprávě ČTK. Pokud je tomu tak, chtěl bych šifru mma upozornit, že tzv. vedoucí nuly jsou ty před číslovkou, nikoli za ní.
Ve středu proběhl v Poslanecké sněmovně seminář o listopadovém převratu a jeho důsledcích. Zúčastnili se ho mj. exprezident Havel, místopředseda Senátu Pithart a premiér Paroubek. Probíhal pod nevysloveným heslem „všichni na Klause“. Podle Havla je komunistická nomenklatura, která se prý pod Klausovými ochrannými křídly zmocnila našeho hospodářství, ještě horší než komunisté. Podle Pitharta se KSČM domohla svého nynějšího postavení v procesu „divoké privatizace“. Obojí tvrzení je jednak absurdní a jednak směšné, protože je za ním až příliš cítit zhrzený vztek disidentských koryfejů, kteří utrpěli v roce 1992 ve střetnutí s Klausem po zásluze potupnou porážku. Dnes je jim dobrý proti Klausovi i Paroubek, který už docela otevřeně prohlašuje, že mu jde o integraci KSČM do společnosti a o „sjednocení“ společnosti (ČSSD se už jednou s komunisty integrovala, pravda, to byla jiná ČSSD než tahle její operetní nápodoba z roku 1989, zkušenost je zjevně nepřenosná). Havel, Pithart i Paroubek se shodnou v tom, že na zákaz komunistické strany je už pozdě. Jak to myslí Paroubek, není jasné, protože svůj požadavek z počátku devadesátých let zakázat komunisty dnes označuje za stupiditu. Kdy tedy byl podle Paroubka čas na zákaz komunistů? V roce 1921?
Budoucí německá kancléřka Merkelová podpořila Centrum proti vyháněním, které je kamenem úrazu pro českou a polskou politickou reprezentaci odleva doprava. Její koaliční partner, SPD, prý prosazuje „badatelské centrum“, které by se zabývalo nucenými migracemi jako celoevropským fenoménem 20. století. Projekt SPD je projev vyčůraného pokrytectví. Každý ví, že „nucené migrace“ postihly v minulém století v první řadě Němce, týkaly se v jejich případě určitě víc než deseti milionů lidí a byly prováděny s ohavnou brutalitou. Pokud bude Německo i napříště v této záležitosti provádět politiku appeasementu sousedů (to jest ne v otázce majetkových restitucí nebo návratu vyhnaných, vždyť drtivá většina těch lidí už ani nežije, ale prostě jen v uznání tohoto faktu), bude to mít devastující vliv na vnitropolitickou situaci v SRN. Důsledky pak pocítí i její sousedé.
V rozhovoru s Alexandrem Kramerem prohlásila hlava českých klerikálů, bratr Kalousek, s bezelstnou přímostí: „Gerhard Schröder mohl zůstat kancléřem, kdyby byl ochoten opřít se o extrémní levici. Protože je to demokratický politik, tak ho nic takového ani nenapadlo a raději z té politiky odešel. Já bych si velmi přál, aby stejně demokraticky smýšleli i všichni vedoucí představitelé ČSSD.“ Bratr Kalousek by si to nejen byl přál, bratr Kalousek s tím drze kalkuloval a myslel si, že v ČSSD jsou samí vrození demokraté, s KSČM by se nikdy nespojili, a proto je může bez zbytečných cirátů vydírat. Pan Patroubek ho přesvědčil o opaku: zábrany nemá žádné a vydírat se nenechá.
Úřadující předseda ČSSD Sobotka prohlásil, že jeho strana prosadí do voleb ještě 51 zákonů, v případě nutnosti i s KSČM. Oba koaliční trpaslíci se tváří, jako by se nechumelilo. Remcá jen poslanec Karásek a v tomto případě má recht: pokud se sebou KDU-ČSL nechá zacházet jako s hadrem, projeví se to na jejích preferencích ještě výrazněji než teď, kdy se hrozivě přibližuje pěti procentům (Na Karáskově US-DEU nezáleží, o té už je rozhodnuto).
Michael Kocáb s výtvarníkem Šípkem se rozhodli vyvěsit na Hradě vlajku EU. Musím se přiznat: mně osobně trochu vadí, že tam nevlaje – je to sice maličkost, ale příznačná. Šlo o poměrně nevinou zviditelňující aktivitu havlovské lobby. Teď mají být obviněni z pokusu poškodit majetek státu (Kocáb vytáhl štípačky, aby odstranil zámek na mechanismu, jímž se vlajka na stožár vytahuje, ale byv upozorněn příslušníkem Hradní stráže, zase je uschoval do tašky). Navíc Klausův mluvčí Hájek prohlásil, že se jednalo o „sládkovskou provokaci“ a že akce byla „projevem neúcty k státnímu svátku“. To je hysterické přehánění, které bude mít jediný výsledek: Kocábovu a Šípkovu happeningu poskytne větší míru publicity. Havlův i Klausův tábor si bezděčně hrají navzájem do kapsy.
Pražská organizace ODS prý počítá s tím, že pokud se po volbách nepodaří sestavit většinovou vládní koalici s KDU-ČSL, bude nominovat na premiérské místo nikoli předsedu Topolánka, ale nynějšího pražského primátora Béma. Bém bude mít za úkol utvořit velkou koalici s ČSSD. Je sice pravda, že mezi Bémem a Paroubkem není zřejmě takové napětí, jako mezi Paroubkem a Topolánkem, a že Bém má na rozdíl od nynějšího předsedy ODS jednoznačnou podporu hradního pána: jenže pokud ODS a KDU-ČSL nebudou mít většinu, budou ji mít ČSSD s KSČM. A pro Paroubka bude daleko výhodnější vytvořit menšinovou vládu za podpory KSČM (a pak z této pozice případně ODS vydírat), než hrát druhé housle v koalici s ODS (není příliš pravděpodobné, že by ČSSD byla po volbách silnější než ODS a že by ČSSD byla slabší než KSČM). ODS pochoduje, stejně jako v roce 2002, neohroženě do slepé uličky. Důsledky budou tentokrát katastrofické bohužel nejen pro ni.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.