Neviditelný pes

PROTESTY: Selské bouře

20.2.2024

Tato kapitola v hodinách dějepisu se většinou odkazuje pouze na oblast Podkrkonoší a poté je lokalizována k městu Chlumec nad Cidlinou, kde došlo k zásadnímu střetu mezi revoltujícími sedláky a císařským vojskem.

O co vlastně tehdy šlo? Sedláci byli v této době vázáni robotní povinností, čímž je míněna práce ve prospěch vrchnosti bez nároku na odměnu. Císařští úředníci při stanovování číslování domů informovali, že na některých panstvích je robota vyžadována sice v zimě pouze tři dny, ale v létě i šest až sedm dní. Na to reagoval Robotní patent Marie Terezie (poslední verze z roku 1738), který stanovoval maximální robotní povinnost tří dnů v týdnu bez nucení k robotě v sobotu a neděli. Byl tento patent dodržován? Nebyl? To se musíme pouze domnívat, ale důsledky, tj. selské bouře, hovoří za vše. V létech 1769-1770 navíc byla velká neúroda, která dala vzniknout skokovému navýšení cen a v jejím důsledku došlo v českých zemích k hladu.

Situace více než výbušná vedla k rozbrojům mezi úředníky a vojáky vrchností na jedné straně a sedláky na straně druhé. Následně, v Podkrkonoší, došlo ke vzniku Selského guberna, které formulovalo požadavky sedláků, ale zásadně varovalo před násilím. Přesto ale docházelo k přepadávání zámků a vrchnostenských kanceláří, jejich demolicím a vyjídání a vypíjení zámeckých sklepů. Na jaře 1775 se sedláci vydali na Prahu se snahou jednat o robotních povinnostech. Následný patent Marie Terezie o nové vyměřovací povinnosti roboty nebyl splněním jejich požadavků.

25. března 1775 došlo tedy k zásadnímu střetu mezi sedláky a povolaným a posíleným vojskem. Úsloví „dopadli jak sedláci u Chlumce“ říká jasně, jak vše dopadlo. Po tomto středu, který měl za následek desítky mrtvých a utopených ve zdejším rybníce, sice Marie Terezie vyhlásila generální pardon pro účastníky povstání, ale ten nebyl všude dodržen. Dokumentováno je sedm poprav.

Po bitvě u Chlumce stále docházelo k lokálním nepokojům a v jejich důsledku vydala Marie Terezie Čtvrtý robotní patent (13.8.1775), který upravoval jasně robotní povinnosti. Její nástupce Josef II. pak vydal 1.11.1781 Patent o zrušení nevolnictví, kde robota a související povinnosti byly nahrazeny mírnější formou-poddanstvím.

Napoleonské války a státní bankrot 1811 vyčerpaly zvláště venkovské obyvatelstvo. Selské revolty se v menší míře opakovaly, dokonale je zdokumentována ta na jižní Moravě 1821. Byla tvrdě potlačena, hrdelní tresty sice nepadly, věznění a tělesné tresty ano.

V každé výuce dějepisu pak je uváděno zásadní datum-rok 1848, kdy došlo ke zrušení roboty. Sedláci se stali plnoprávnými občany a vlastníky půdy, kterou obdělávali. V důsledku došlo k prudkému rozvoji hospodářství a to nejen zemědělství, ale i průmyslu. Začalo vznikat odborné školství (školy průmyslové a hospodářské) a země Koruny české se staly nejvíce prosperující součástí Rakousko-uherské monarchie.

Na podzim 1990 jsme se mohli dočíst v novinových titulcích o dalších selských bouřích. Tentokrát to bylo vzbouření sedláků, kteří byli po únoru 1948 prohlášeni za kulaky, zbaveni veškerého majetku a mnozí vězněni. Bouřili se proti návrhům tehdejšího ministra zemědělství (bývalého člena KSČ), který hodlal veškerou zemědělskou „státní“ půdu privatizovat. Po odpovědi na dotaz z pléna na jednom setkání s ním „a co je to státní půda, pane ministře“, že se jedná o veškerou půdu, se ozvala velmi silná nesouhlasná odpověď. V plénu totiž seděli ti, v té době sice již staří sedláci, kterým byla půda ukradena. Ale neseděli tam sami. S nimi byli i jejich tehdy čtyřicetiletí potomci.

Tyto selské bouře vyústily v návrhy tří T, návrhy poslanců Tlustý, Tyl, Tomášek a výsledkem byl zákon o zmírnění některých majetkových křivd z let 1948-1989. Půda a většinou zničené statky se vrátily těm, kteří na ní staletí, někteří již od počátků 18. století, tedy ještě před bitvou u Chlumce nad Cidlinou, hospodařili.

Další vývoj byl nejen překotný, ale i nesnadný. Všichni nezačínali na stejné startovací čáře. Informace hrály v té době zásadní roli. Tím také mohlo dojít ke vzniku obrovských zemědělských konglomerátů, o kterých si mohl kdysi nechat zdát i rod Schwarzenbergů. Rozloha vyšších desítek tisíc hektarů, někde i statisícová, to rozhodně není selský statek, takový, se kterým zákon 229 počítal. Informace jsou prostě informace.

A selské bouře 2024? Ty jsou důsledkem nejen všech těchto dějů, ale i o něco pozdějších událostí, se kterými hospodáři na půdě, kterou restitucemi horko-těžko získali, ve svých začátcích v roce 1990, nemohli počítat. Dotované zemědělství ve velkých státech tehdy EHS, dnes EU, zákonité otevření se unijnímu trhu, veliká administrativa a omezení po našem vstupu do EU, o paradoxech, jakým bylo např. přejmenování rumu a pomazánkového másla ani nemluvě. To bylo z hlediska EU vlastně úsměvné, ale pro výrobce finančně náročné. Nařízení o dokumentování počtu hlav na vinicích a počtu stromků v ovocných sadech, o zakřivených okurkách raději nemluvit. U těch okurek nevím, jestli to byl požadavek unijní administrativy nebo vtip (někdy se rozdíl smazává).

Společným jmenovatelem téměř všech neřestí, kterými je dnešní podnikání v zemědělství (a nejen v zemědělství) zapleveleno, který se prolíná všemi problémy, které k selským bouřím 2024 nejen v České republice vedou, jsou dotace, dotace, dotace. Ať dotace, které v současné složité době dostávají ti menší sedláci a které je udržují při životě-kdyby dotace nikde, ale opravdu nikde nebyly, byli by zcela jistě dobře životaschopní, nebo dotace pro zemědělské velkopodnikatele, které jsou přilepšením v jejich systému podnikání (zjednodušuji, ale článek svým rozsahem není kniha).

Současnému ministru zemědělství nezávidím. Tato doba je jeho Rubikonem. Uvidíme, zda překročí, nebo nepřekročí. Překročit by ale bylo velmi riskantní, velmi nebezpečné. Znamenalo by, aby se pochlapil a následně přivezl z Bruselu výsledky. Zároveň by ale měl vědět, že každý upatlaný výsledek, který nebude skutečným řešením, ale různě podivně vyhandlovaným, třeba i novými dotacemi záplatovaným kompromisem, dalším selským bouřím nezabrání. A je lhostejné, jestli to bude za půl roku, za deset let, či za století. Svoboda, která je pro skutečné sedláky součástí jejich genů, se potlačit nedá. A dotace jsou absolutním protipólem svobody.



zpět na článek