Možná se stal, možná se nestal. Na to by měly odpovědět k tomu příslušné orgány, například daňová kobra a navazující systém státních zástupců a soudů.
Případ by měl být velmi jednoduchý, protože věcí k hodnocení není mnoho.
Tou první otázkou je, zda pro přezkum finanční transakce mezi Agrofertem a jeho významným akcionářem jsou vytvořeny podmínky pro přísnější přezkum obchodních transakcí z titulu toho, že jde o osoby se zvláštním vzájemným vztahem. Na tuto otázku lze již předem odpovědět, že tomu tak je. V tom případě se vzájemné transakce vždy musejí řídit cenami obvyklými. Jde o velmi oblíbené zkoumání finanční kontroly, která se ráda šťourá v obchodních vztazích například mezi podniky ve skupině a pranic jí nevadí, že oba subjekty jsou ve stejné daňové povinnosti a nález (názor, za kolik měly firmy „správně“ obchodovat) nijak nemění ani celkovou daňovou povinnost obou firem ani skutečné daňové inkaso, takže úmysl krácení daně je nemožný od samého počátku. Ale když jednotlivé kontroly od sebe oddělíte, firmě prodávající zvýšíte výnosy a DPH, u firmy kupující „správnou“ cenu neuznáte, ... .
Druhou otázkou je, zda úvěr z dluhopisů byl pro Agrofert optimální cestou k získání peněz. Jinak řečeno, zda na peněžním trhu nebyly levnější peníze. Pokud porovnání úroků z dluhopisů s dlouhodobým úvěrováním firmy bonity Agrofertu na bankovním trhu vykáže rozdíl, je zde přímá cesta k vyloučení tohoto rozdílu z daňově uznatelných nákladů a dodanění.
Třetí otázkou je forma dluhopisů. Dluhopisy jsou pouze evidované a v této podobě se fakticky chovají jako jediný dluhopis u každého z jeho držitelů. Finanční úřad může velmi snadno napadnout rozdělení emise do korun jako účelový úkon s cílem vyhnout se vyměření a placení daně z příjmů na straně jeho držitele, kterým shodou okolností je osoba, která dlužníka ovládá.
Čtvrtou otázkou je, kde vzal Andrej Babiš tak nahonem peníze na nákup dluhopisu Agrofertu. Přestože nepochybuji o tom, že na to má, stejně jako Jiří Paroubek na kalhoty, vytřepat z rukávu rychle likvidních (a tedy málo výnosných) aktiv za miliardu je husarský kousek. Lze očekávat, že značnou část těchto prostředků si v lepším případě půjčil od banky, v horším případě je vytáhl z Agrofertu druhou stranou. V prvním případě by profitoval z rozdílu ceny úvěru, v druhém případě by šlo o jasný důkaz účelovosti celé dluhopisové transakce. V prvním případě pak na vysvětlení pořád zůstává, proč si Agrofert nevzal úvěr rovnou – a zase jsme u oné účelovosti.
Pokud by vyšetřování prokázalo, že skupina firem propojených osobou pana Babiše provedla finanční operaci s cílem krátit daň z příjmů na své straně a současně přinést svému majoritnímu vlastníku nedaněný příjem v rozsahu mnoha desítek milionů, pak se z pana Babiše stane usvědčený zločinec. Česká republika by se pak stala kuriozitou, ve které za katrem skončil už druhý ministr financí. Pravda, ten první se jmenoval Svoboda a pouze vytuneloval Libertu.