Chovám lehké podezření, zda předvolební boom Strany zelených v samém zrodu lehce nepřifoukly domácí výrobny průzkumů, jejichž politická nestrannost je diskutabilní (STEM). Pustím ven zprávu, že by nějaká strana překročila pětiprocentní práh nutný pro vstup do sněmovny, a zbytek jde samospádem. Občané znavení okoukanými tvářemi velkých (i menších parlamentních) stran, jež v nich vzbuzují pramalou důvěru, se zaradují nad jakoukoli novou - byť jen přibližně - připomínající lidskou. A neohlížejí se na to, že se za zády „středopravicového“ lídra skrývají podivíni úzce spjatí s Pravdou, Láskou a ČSSD i zuřiví protitemelínští aktivisté. Mezi novými příznivci zelených je minimum fandů ekologie i těch, jimž učaroval jejich program. V drtivé většině případů k nim lidé přejdou zhruba na základě této úvahy: Z Paroubka se mi zvedá žaludek, Topolánek mě odpuzuje, Kalouskovi nevěřím… ejhle, Bursík!
Zelené teď jen díky průzkumům coby jedinou z neparlamentních stran zvou do nejrůznějších předvolebních debat, což ještě zvyšuje jejich naději, že v červnu skutečně proniknou do sněmovny. A na začátku přitom byla náhoda; kdyby před měsícem dvěma nějaký institut zveřejnil průzkum, podle něhož by se přes pět procent přehoupli třeba Nezávislí demokraté Vladimíra Železného, mohl se Bursíkem stát právě on.