V tom se Karel Steigerwald mýlí. Nemýlí se jen on, stejnou základní informaci o Janu Švejnarovi opakovala naše media od prvního momentu, kdy se o něm začalo mluvit a psát jako o možném presidentském kandidátu – a vlastně od první chvíle, co se po dlouhých osmnácti letech exilu zjevil na pozvání Josefa Zielence v Praze a na konferenci na zámku v Liblicích, v tehdy ještě komunistickém Československu v březnu 1989.
Švejnar v žádném případě není pravicovým liberálním ekonomem, za kterého jej považuje Karel Steigerwald a s ním velká většina českých žurnalistů a komentátorů a díky nim i české veřejnosti. Jan Švejnar je skutečně liberál, ale nikoliv v tom klasicém evropském pojetí liberalismu, je liberálem americkým. Americký liberál není pravicový a kdybyste některému z nich řekli, že zastává pravicové názory, smrtelně byste jej urazili. Americký liberál je, pokud bychom jej chtěli zařadit někam na klasickou politickou škálu, kdesi daleko nalevo, v českém „překladu“ někde daleko na levém křídle sociální demokracie. V Severní Americe se ovšem tento myšlenkový směr nenazývá sociální demokracie (kanadská sociálně demokratická strana se například honosí názvem New Democratic Party – Nová demokratická strana - a v USA lidé tohoto přesvědčení kongregují na levém křídle Demokratické strany ), zřejmě proto, že na pojem socialismus jsou Američané i Kanaďané tak trochu alergičtí a strana (nebo politický směr), která by se otevřeně přiznala k socialismu, by si tím příliš neposloužila.
Jan Švejnar je, jak už bylo řečeno, americkým liberálem. Dá se to poznat i podle jeho profesionálních zájmů a jeho publikační činnosti. Až do roku 1989 byla převážná většina jeho publikovaných článků zaměřena na problematiku blízkou srdci každého amerického liberála, evropského sociálního demokrata či reformovaného komunisty - problematiku odborů, výrobního a zemědělského družstevnictví a zaměstnaneckého spoluvlastnictví.
RELATIVE WAGE EFFECTS OF UNIONS, DICTATORSHIP AND CODETERMINATION , 1981
THE POLITICAL-ECONOMY OF COOPERATION AND PARTICIPATION - A 3RD SECTOR, 1982
THE ECONOMICS OF JOINT VENTURES IN CENTRALLY PLANNED AND LABOR-MANAGED ECONOMIES, 1982
EMPLOYEE PARTICIPATION IN MANAGEMENT, BARGAINING POWER AND WAGES, 1982
THE ECONOMICS OF TRADE-UNIONS - NEW DIRECTIONS, 1985
SELF-MANAGEMENT AND EFFICIENCY - LARGE CORPORATIONS IN YUGOSLAVIA, 1985
PARTICIPATION, PROFIT SHARING, WORKER OWNERSHIP AND EFFICIENCY IN ITALIAN PRODUCER COOPERATIVES, 1985
BARGAINING POWER, FEAR OF DISAGREEMENT, AND WAGE SETTLEMENTS - THEORY AND EVIDENCE FROM UNITED-STATES INDUSTRY, 1986
THE PRODUCTIVITY EFFECTS OF WORKER PARTICIPATION - PRODUCER COOPERATIVES IN WESTERN ECONOMIES, 1987
PRODUCTIVITY EFFECTS OF WORKER PARTICIPATION IN MANAGEMENT, PROFIT-SHARING, WORKER OWNERSHIP OF ASSETS AND UNIONIZATION IN UNITED-STATES FIRMS, 1988
OPTIMAL MEMBERSHIP, EMPLOYMENT, AND INCOME-DISTRIBUTION IN UNIONIZED AND LABOR-MANAGED FIRMS
Až v roce 1990 Jan Švejnar pod dojmem kolapsu „tábora míru a socialismu“ změnil pole své působnosti a z akademického odborářského ekonomického teoretika se stal odborník na ekonomickou transformaci od socialismu ke kapitalismu. Ta se od té doby stala tématem jeho článků a publikací a vedle své akademické činnosti zahájil i kariéru poradce. Nejdříve ze všeho se stal architektem české transformace tím, že napsal její dvacetistránkovou koncepci, kterou předložil na setkání v zahraničí působících českých ekonomů s domácími ekonomickými experty v Kolodějích v březnu 1990, později, v českém překladu rozšířenou na 45 stránek, vydanou v Lidových novinách.
„A Framework for The Economic Transformation of Czechoslovakia,“ jak se jeho práce jmenovala, nebyla přijata, ale otevřela mu dveře v Praze. Švejnar se stal poradcem Karla Dyby a později se postupně stal poradcem Václava Havla, Vladimíra Špidly a několika dalších českých politiků, naposledy Bohuslava Sobotky, posledního sociálnědemokratického ministra financí. Švejnar rovněž působil jako internacionální expert na ekonomickou transformaci, podle svého českého životopisu byl „poradcem mnoha mezinárodních institucí a vlád“.
Na jeho českých stránkách najdeme:
„Od roku 1979 poskytuje profesor Jan Švejnar rady vládám v oblasti hospodářské a sociální politiky. Přímo a též v rámci mezinárodních institucí pracoval s ministry práce, financí a dalších ekonomických ministerstev v různých zemích, včetně Brazílie, Chile, Guyany a Mexika ve Střední a Jižní Americe, Číny, Jižní Koreje, Vietnamu, Nepalu, Sri Lanky a Turecka v Asii, Ghany, Senegalu a Tuniska v Africe, a Maďarska, Slovinska a Srbska v Evropě.“
Ve svých amerických životopisech ale uvádí jen vládu Československé a vládu České republiky, které jsou bezesporu z pohledu amerického čtenáře vládami zahraničními.
Ostatně tento styl popisu jeho práce, který dává i nedává jakousi informaci, se znovu opakuje v jeho českém životopise, kde popisuje svou poradenskou činnost u nás:
„Byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla, své zkušenosti sdílel mimo jiné s premiéry Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou, Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem, s místopředsedy vlády Martinem Jahnem, Bohuslavem Sobotkou a Martinem Bursíkem, i s ministry Karlem Dybou, Janem Vrbou, Milanem Urbanem a Miroslavem Kalouskem.“
Pracoval s ministry… Své zkušenostu sdílel mimo jiné... Co to znamená, nevíme. Byl pravou rukou vlád a ministrů tady i v zahraničí a vedl jejich kroky, nebo jim jednou napsal či odpověděl na dopis, a tak s nimi „sdílel své zkušenosti“? Je to, co čteme, popis jeho práce nebo je to jen řada známých jmen, která mají vzbudit jakýsi dojem?
Po tom, co nám řekl o své činnosti ve „Výboru pro nominace na Nobelovu cenu za ekonomiku“, nevím, jak mám těmto jeho slovům rozumět.
O Švejnarově politické orientaci asi nemá pochyb nikdo, kdo si přečte jeho koncepci (pod názvem Strategie ekonomické přeměny Československa je přístupná na Švejnarově webu). Je plná ušlechtilých perestrojkových myšlenek jako je decentralizace řízení státních podniků, které by v jím transformovaném Československu byly řízeny zaměstnanci voleným vedením spolupracujícím s dělnickými radami a dotovány státem.
Takto transformované „autonomní podniky“ by pak hned po tom, co by stát svými regulačními nařízeními stanovil „efektivní tržní ceny“ jejich výrobků, ve spolupráci s „hospodářsky orientovanými odbory“ začly „pracovat efektivně“ a přestaly potřebovat státní dotace.
Pravda, v mnoha aspektech jde jeho schema trochu dál, než se kdy odvážil Ota Šik ve svých reformách šedesátých let, a Švejnar by začal po úspěšném ukončení této fáze transformace některé podniky privatizovat (hlavně formou zaměstnaneckých akcií a privatizačních fondů). Není divu, že obrození komunisté v ČSSD a jiných stranách se na něho zpočátku dívali s trochou nedůvěry. Těm pravověrným je podezřelý ještě dnes, i když i oni jej začínají chápat.
Švejnarova koncepce měla socialistickou československou ekonomiku transformovat na tržní ekonomiku tak radikálně, že by se dokonce změnila struktura mezd a podmínky na trhu práce a musel by se změnit daňový systém:
“Během ekonomické přeměny se na trhu práce projeví tyto hlavní jevy:
- zatímco v některých podnicích, oborech a oblastech bude existovat nadbytek pracovníků, v jiných bude pracovních sil nedostatek.
- struktura mezd se změní podle působení tržních sil a nových institucí (ekonomicky motivovaných odborů, participace na zisku atd.)
- projeví se nutnost změny daňového systému a sociálního zabezpečení.”
Na amerického ekonoma je Jan Švejnar dokonale obeznámen s politickým a ekonomickým žargonem normalizační éry. Takto popisuje cosi, co nazývá
“Trh ostatních výrobních prostředků
Také ostatní výrobní prostředky byly dosud arbitrálně rozmísťovány centrem na základě cen, které neodpovídaly relativní vzácnosti těchto prostředků. Proto jsou některé zdroje používány v neúměrně velkém rozsahu, i když jsou jejich ceny na světových trzích vysoké. Důsledkem zkreslení cenové struktury je, že tam, kde technologie nevyžaduje pevné proporce mezi výrobními prostředky, jsou tyto proporce arbitrální a tudíž ekonomicky neefektivní. Hlavním cílem ekonomické přeměny v této oblasti bude změna struktury využití výrobních prostředků směrem k vyšší alokační efektivnosti.”
Jan Švejnar je často oslavován proto, že jeho transformace měla probíhat na pozadí předem připravené legislativy. Transformace podle něho a podle jeho obdivovatelů měla probíhat v předem dokonale připraveném právním prostředí. Kupodivu se toho právního rámce týká jen patnáct řádek jeho koncepce:
“Zákonný a institucionální rámec
Prvním krokem procesu ekonomické přeměny je vyhlášení jasných hospodářských zákonů. Vymezení „pravidel hry" je zásadní podmínkou k tomu, aby se snížila nejistota a odstranily spory mezi hospodářskými subjekty a aby se vytvořilo prostředí, vedoucí k racionálnímu ekonomickému rozhodování. Zákony o podniku, vlastnictví, bankovnictví, zdaňování, investicích, zahraničním kapitálu, aj. jsou nezbytnými prvky každého dobře připraveného programu ekonomické přeměny.
Jedním z hlavních nedostatků nynějšího systému je jeho neschopnost vytvářet silné podněty pro dosahování ekonomické efektivnosti. Při sestavování nového zákonného rámce je proto důležité, aby na prvek ekonomických podnětů byl kladen podstatný důraz. Aby byly tyto podněty plně zapojeny do systému zákonů, je nutné, aby se zákony vytvářely za spolupráce nejen právníků, ale i ekonomů, kteří znají úlohu ekonomických podnětů v tržním hospodářství.
Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že z ekonomického hlediska je velmi důležité, aby byly zákony formulovány jednoduše a jasně. V zemích, kde jsou zákony velmi složité, promarní podniky i jednotlivci mnoho času jenom tím, aby dokázaly respektovat rámec často společensky nepříliš prospěšného zákona. Složité zákony navíc přímo vybízejí podniky, aby se snažily zákony obcházet a hledaly výjimky; tím takové zákony podněcují korupci.”
Jak si Jan Švejnar představuje, že měl předem vzniknout ten jednoduchý, na vše připravený a vše řešící právní rámec, který měl snížit nejistotu, zabránit sporům mezi hospodářskými subjekty, bránit korupci a při tom všem ještě “vytvářet silné podněty pro dosahování ekonomické efektivnosti”? Co to vůbec znamená a jak chce právním rámcem motivovat podniky k efektivitě?
Jan Švejnar svou koncepci popisuje takto:
“…já jsem dával velký důraz na přednostní vytvoření silného právního systému, aby nemohlo docházet k rozkrádání majetku a jiným nelegálním činům. Též jsem důsledně navrhoval, aby občané dostali silné minoritní podíly akcií podniků, avšak aby většina akcií zůstala pro financování důchodů, zdravotnictví a vstup strategických partnerů.”
Kde je “velký důraz na přednostní vytvoření silného právního systému, aby nemohlo docházet k rozkrádání majetku a jiným ilegálním činům?” Tolik oslavovaný text, který právní rámec transformace v jeho koncepci popisuje, má jen patnáct řádek, pětkrát víc než tato jednoduchá otázka – a nedozvíme se z něho nic.
Zajímavou vlastností Jana Švejnara je, že čím více jej čteme, čím více jej posloucháme, tím toho o něm víme méně a tím méně mu rozumíme. Asi jako když navštívíme festival reklamních filmů. Ten nabízí automobil, onen nabízí mýdlo a třetí nabízí konzervy pro kočky. Jsou zaměnitelné, jsou řemeslně dobře zpracované, jsou jednoduché a přinášejí co možná nejméně informací a co možná nejvíce povrchních, ale lehce zapamatovatelných vjemů a dojmů.
Ten poslední, který sledujeme posledních několik měsíců, nám nabízí Jana Švejnara. Naději, budoucnost, otevřenost, blahobyt, jednotu a cokoliv jiného, čeho si srdce žádá. Dosaďte si za ty vznešené pojmy co sami chcete.
Švejnar nás bude, jak sám říká, sjednocovat.
Petr Uhl ve svém článku v Právu, 11.02.2008, popisuje svůj dojem z Jana Švejnara: “Švejnar ukázal, že republika je lepší než monarchie a demokracie lepší než vláda jednoho muže nebo jako u nás - výrazný vliv jednoho muže.”
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí, muž, který by mohl něco vědět o demokracii a monarchii, a sám Švejnarův volitel, mi popsal svůj dojem při sledování chaotické volby presidenta republiky ve Španělském sále a snahy o její diskreditaci:
“Měl jsem pocit, že sleduji právě probíhající monarchistický puč”.
Jan Švejnar není tím, čím se zdá být. Ani nemůže, zdá se totiž být vším, co v něm někteří z nás chtějí vidět. Lépe řečeno vším, co ti, kdo jej nabízejí, chtějí, abychom v něm viděli.
Některé věci jsou ale jednoduché a ověřitelné.
Není pravdou, že se Jan Švejnar během své kandidatury stěhoval z liberálně pravých pozic doleva, jak se domnívá tolik českých žurnalistů. Je tomu přesně naopak, stěhoval se zleva doprava. Vlastně buďme k němu spravedliví. On se nikam nestěhoval. Přestěhovali si ho čeští novináři v nadšení nad jeho americkou akademickou kariérou a ve snaze prezentovat jej jako alternativu za jistého českého ekonoma a politika.
Poradce prezidenta republiky