Kampaň se teprve rozjíždí, navíc bude poněkud ztlumena prázdninami. Nicméně již dnes se lze pokusit o jakousi předběžnou bilanci.
Nejprve zmiňme přednosti: k nim patří jednak snaha o pevnější organizační strukturu po celé republice. Aliance s hnutím Starostové a nezávislí může dát nové straně to, co postrádaly a na co svým způsobem „dojely“ jak Unie svobody, tak Strana zelených: přece jen určité ukotvení v komunální politice, které poskytuje - mimo jiné - i cenné logistické zázemí.
A pak tu je hlavní eso TOP - exministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Jeho prezentace coby kandidáta na premiéra má dle strategie „topistů“ patrně rozbít či alespoň nahlodat sílící bipolaritu domácích volebních zápasů, kde si to rozdávají hlavně modří s oranžovými, zatímco ostatní jen paběrkují. Karel Schwarzenberg tak asi bude hojněji zván do televizních diskusních přestřelek. To se však může snadno obrátit proti němu.
Dokud byl rozšafným ministrem zahraničí, který jen občas cosi s jemnou ironií mumlavě glosoval, mělo to své kouzlo, ale jako volební lídr a kandidát na premiéra bude muset notně rozšířit svůj repertoár. Ukáže-li se, že v domácích tématech se příliš neorientuje a pouze pronáší obecná moudra, může to celý projekt snadno zahubit.
Schwarzenbergovi také chybí drzá průbojnost, alespoň soudě dle veřejného vystupování. Což je sice z osobního hlediska plus, avšak ve volební kampani citelný handicap.
I když - jak pro koho. Existují jisté skupiny voličů, které právě aristokratickou „neuřvanost“ ocení. Ale pokud chce TOP sázet na ně, musí se smířit s tím, že i ideální teoretický vrchol možného volebního zisku nepřesahuje pásmo 10 %.
Nikoliv náhodou nasadil TOP Karla Schwarzenberga právě v Praze, baště jak pravice, tak, slovníkem ODS vyjádřeno, „pravdy a lásky“. V konkurenci se sociálním demokratem Petrem Hulínským i nevýrazným občanským demokratem Davidem Vodrážkou se jeho postava nepochybně vyjímá. Praha je největší volební obvod, při posledních volbách v roce 2006 se zde rozdělovalo 25 mandátů, a úspěch v metropoli tak může notně napomoci k úspěchu celkovému.
Ostatně, tím se volby do Poslanecké sněmovny liší od voleb do Evropského parlamentu - potřebou nasadit alespoň několik silných lídrů ve velkých krajích. Domácí aréna je i proto tvrdší a náročnější ligou než nedávno proběhnuvší europarlamentní přebor. Strategie TOP v mnohém připomíná strategii národního hokejového mužstva na posledním světovém šampionátu: vše na Jágra. Od hokejistů to byla trochu z nouze ctnost a byť Jaromír Jágr vůbec nehrál špatně, mužstvo na mistrovství stejně neuspělo. I kvůli tomu, že většina ostatních plánovaných opor nic moc nepředvedla. Což je první vážné poučení, které si mohou ve štábu „topistů“ odnést z letošního mistrovství světa v hokeji a nemusejí ani ovládat pověstnou elektronickou tužku: i velká hvězda potřebuje kolem sebe viditelné a užitečné spoluhráče.
Ovšem největší slabina strategie typu „vše na Jágra“ musí být jasná i malému dítěti: když se Jarda zraní nebo mu to prostě nejde, pak je všechno v pr a čtyři tečky. A „Jágr TOP“ Karel Schwarzenberg je zranitelný docela snadno. Některé slabiny již byly naznačeny výše, tou hlavní je však paradoxně zakladatel strany Miroslav Kalousek. Knížepán sice TOP předsedá, ale sám o sobě tvrdí, že není „velký spolkař“, čili každému je zřejmé, že stranu stejně řídí Kalousek a jeho lidé. Předseda je v celém podniku spíše za vějičku do výlohy, což je dosti nestandardní. A kapánek trapné.
Kalouska stále provází stín temné minulosti. Tu se nedávno, v rozhovoru pro LN, snažil Karel Schwarzenberg nějak prosvětlit. Pomocí příměru, inspirovaného též poměry v dívčích lyceích, publiku kulantně sdělil, že Miroslav Kalousek je vlastně takovou Maří Magdalenou české politiky. Už se prostě polepšil. Jestli knížeti právě tuto „radostnou zvěst“ uvěří jeho sympatizanti, má TOP 09 šanci, pokud ale ne, strana se nedostane ani k onomu jednomu použití, na něž je dle kritiků dimenzována.
LN, 13.7.2009
Autor je politolog