Když se nad tím vším zamyslím s nadhledem, tak pro nás eurofederalisty je Andrej Babiš v čele vlády vlastně jakási výhra, dalo by se říct, neboť nutně potřebuje dotační pytel eur pro svůj majetek, jenž ze značné části začíná zvolna přerůstat v ČR. Aby ho dostal a byl co největší a co nejvíce napěchovaný eury, jsem přesvědčen o tom, že nakonec podpoří každý „bruselský“ plán na další zvýšení evropské integrace, jako je třeba současný posun k fiskální unii, jenž je zamaskován do porcování chřipkového €-medvěda. Bude kolem toho určitě dělat nějaké upejpavé tanečky, aby řeč nestála a vybojoval pro ČR co nejvíce miliard, ale nakonec udělá to, co se do něj očekává, použiji-li slova Václava Klause, když hodnotil své působení v nejvyšší politice. I on naštěstí splňuje veškeré předpoklady správného ozubeného kolečka v dobře promaštěném unijním soukolí.
Situace je vlastně takřka optimální, neboli z nouze ctnostní. Matička národů EU dobrotivá u nás stejně jako v ostatních zemích Unie potřebuje politiky evropsky progresivní a podporující zvolna postupující proces evropské integrace. Paradoxně ho v ČR získala právě v osobě našeho premiéra, a to právě díky jeho majetkové a zájmově konfliktní zátěži. V široširém spontánním řádu lidské interakce není nic černobíle jednoznačné a srozumitelně jednoduché, no a Andrej Babiš, jak to tak vypadá, se s EU tak nějak i přes všechno to jiskření a občasná hromobití vzájemně potřebují.
Náš současný platný právní řád je nastaven oproti evropskému standardu tak volně, že se i ze zcela evidentního střetu zájmů dá vyvléci způsobem, jakým to předvedl pan premiér, s čímž orgány EU nic nenadělají kromě toho, že mohou vydávat nějaká právně nezávazná prohlášení, nebo o nich zamračeně hlasovat v evropském parlamentu se stejně nulovým výsledkem. Laxnost všech předešlých zákonodárců v této oblasti za posledních více jak třicet let tak pana premiéra spolehlivě chrání, může držet hrdě hlavu vzhůru a usmívat se blazeovaně.
Pan premiér Babiš je tedy ještě mnohem lepší muž na svém místě, než byl ve své době premiér Mirek Topolánek, neboť má naštěstí díky evidentnímu konfliktu zájmů obrovský zájem na tom, aby EU i nadále všemožně vzkvétala a mohutněla. Mirek Topolánek se dlouhou dobu o Lisabonské smlouvě vyjadřoval velmi shitálně a o nějaké ztrátě suverenity nechtěl ani slyšet, ale nakonec pochopil nezastavitelnost pokroku a vše podepsal a odsouhlasil. O názorech na integrační proces po něm následující premiérky Jany Nagyové nic netuším, této agendě se, pokud si dobře vzpomínám, kvůli pracovní přetíženosti příliš nevěnovala.
A co s tím vším mají společného naši senioři? Zejména to, že jsou pevnou základnou volebního úspěchu pana premiéra, jenž to moc dobře ví a pečlivě se o ně dlouhodobě stará. Ti se mu za to zase odměňují svou voličskou přízní a odlivem z tradičních stran zabývajících se sociální tématikou, jako jsou KSČM a ČSSD.
KSČM rok od roku klesá a podle posledních průzkumů to vypadá, že se nedostane do sněmovny, ČSSD je sice na tom o něco lépe, ale její bývalá hegemonie je již také minulostí. Co se týče komunistů, tak analytik Pavel Ranocha uvedl: „Ztráta podpory KSČM činí zhruba jeden procentní bod ročně. Starší voliči komunistů ze dvou třetin odcházejí k hnutí ANO, komunističtí voliči mladšího věku míří k SPD, Pirátům nebo k ČSSD.“ Nezbývá mně než držet panu premiérovi všechny palce, aby pro svůj ČRfert v EU vybojoval co největší € hromadu a mohli jsme se podle nových plánů paní ministryně financí prodlužit k prosperitě.
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem