POLITIKA: Svjatlana Cichanouská v ČR

Postoj k návštěvě Svjatlany Cichanouské je postojem k demokracii. Je-li politika také o symbolech, pak tu máme symboly dva. Lukašenko představuje jeden druh politiky. Cichanouská její protipól.

Vyjádřeno jednoduchou rovnicí: Lukašenko rovná se postkomunistická autokracie, Cihanouská rovná se demokracie.

Račte si vybrat.

Za sebe říkám: Bylo správné podpořit Tchaj-wan proti arogantní komunistické Číně. Je správné podpořit běloruskou demokratickou opozici reprezentovanou Svjatlanou Cichanouskou proti arogantnímu autokratovi. Jinými slovy: Miloš Vystrčil dělá správnou politiku. Díky za to.

Jaký smysl tato politika má, vysvětlila běloruská novinářka Hanna Liubakova v rozhovoru pro iDNES (7. 6. 2021):

... každá taková podpora opozice a demokratického hnutí, ať už přijde z České republiky nebo jiné země, vysílá silný vzkaz lidem v Bělorusku. Je to pro ně důkaz, že jsou slyšet, že jejich boj má smysl a že svět tam venku se o ně zajímá, že chce vědět, co se v zemi děje, a chce pomoct. Je to také příklad pro další země, které se k tomu zatím neodhodlaly.

Jasná slova, kterým by měl rozumět každý, kdo zažil československou totalitu. Všichni, kdo do této skupiny patříme, si přece pamatujeme, jak zásadní význam, především v morální rovině, měla jakákoli podpora Západu vyjádřená Chartě 77 a tehdejším disidentům obecně. Jak důležitá byla snídaně francouzského prezidenta Mitteranda s československými disidenty v budově pražské ambasády jeho země 9. prosince 1988.

François Mitterrand tehdy řekl:

„Jsem rád, že se zde setkávám s předními osobnostmi doby příští.“

Věřím, že v souvislosti s hostem Miloše Vystrčila je o Svjatlaně Cichanouské možné říci stejná slova. A přeji si, aby ona „doba příští“ netrvala déle než čas, který uplynul od památné snídaně do 17. listopadu roku následujícího.

Kdo má oči otevřené, vidí, co je Lukašenko zač. Politický gauner, který nechává unášet civilní letadla a dělá z cestujících rukojmí.

Lukašenko představuje odporný režim; stejně odporný, jakým je fraška s uneseným Pratasevičem. To je na tom to nejhnusnější, to zvrácené divadlo, ponižující šaškárna, která demaskuje skutečný charakter systému, proti němuž lidé jako Cichanouská a spol. zvedli hlas a prapor svobody.

Že nebyli (zatím) úspěšní, neznamená, že nemají pravdu. Že nebojují oprávněně proti zlu. Hitler také dlouho vítězil – a bylo snad právo na jeho straně?

Ještě k Pratasevičovu vystoupení v televizi, které navenek hraje do karet prolukašenskovským, potažmo proputinovským trollům v internetových diskusích. Vzpomněl jsem si na proces se Slánským a jeho „kajícné“ doznání. Opravdu tito trollové, tito „rudí noci“, věří tomu, že Slánský byl agentem imperialismu a sionismu? Pokud ano, věří lži. Slánský, stejně jako jeho šéf Gottwald a další ve vedení československých komunistů a tehdejšího režimu, byl a oni s ním agenty – agenty Stalina, Kremlu, Sovětského svazu. Ne ve smyslu špionážním, ale politickém. Byli to lokajové, přisluhovači cizí moci, která rozhodovala, kdo zůstane u vesla a koho zardousí smyčka popravčího prkna.

Pokud si někdo myslí, že za zdmi běloruských žalářů a ve vyšetřovacích celách tamní politické policie se s opozičními aktivisty – včetně Prataseviče – jedná v principu jinak a nepoužívají se podobné metody nátlaku, je naivní bloud.

Svjatlana Cichanouská představuje pro Bělorusko novou naději. Naději pro zemi, která je v sevření ruského medvěda - a o to bude boj za skutečnou nezávislost těžší.

Mitterandova snídaně s disidenty – to byl jeden z mnoha kroků na cestě od totality ke svobodě. Také návštěva Cichanouské v České republice je jedním z drobných milníků na nesnadné pouti od lukašenkovské autokracie k opravdové svobodě a nezávislosti.

Proto zdravím:

Сардэчна запрашаем у Чэхію, спадарыня Ціханоўская!

****

Historická vlajka Běloruska z roku 1918. Symbol nynějšího boje za svobodu. (Zdroj: Commons-wikimedia, licence CC-Zero)

Převzato z blogu autora s jeho svolením.