Ordinace v Růžovém domě dává výpověď. Vztah ANO a KSČM byl obchodně-pragmatický
Ústřední výbor KSČM rozhodl jasnou většinou, že podpora vládě Andreje Babiše má skončit. Poslední šanci, jak přízeň komunistů vládě udržet, představuje dohodovací jednání.
Dle komunistů vláda nedodržuje závazky dané toleranční smlouvou, kromě růstu minimální mzdy a valorizace důchodů. Kabinet prý ale neplní sliby v oblasti bytové výstavby a snižování cen bydlení. KSČM rovněž žádá sloučení Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra a Vojenské zdravotní pojišťovny a vznik banky v rukou státu.
Odchod KSČM z pozice vládu podporující strany sotva překvapí. Nevýhody poslední dobou začaly převažovat nad výhodami, zvláště v optice blížících se voleb. Preference komunistů se dokonce v některých průzkumech propadaly pod životně důležitých pět procent. Jen co v době hlasování o nouzovém stavu, jež pak vyústilo ve spolupráci Babišova kabinetu s hejtmany, zaujali vůči vládě odmítavý postoj, preference jim hned povyskočily někam k sedmi procentům. Samozřejmě, může jít o technický výkyv v měření, nicméně komunistům podpora vládě dlouhodobě preference nepřinášela. A pokud chtějí zachránit vlastní parlamentní existenci, mnoho jiného než přesun do přímé opozice jim ani nezbývá.
Jít vládě více po krku
KSČM letos v květnu oslaví sté narozeniny. Je stranou s největším počtem členů, ale i s nejstarší členskou a voličskou základnou. Slušné volební zisky si od pádu komunismu udržovala v zásadě díky dvěma zdrojům. Tím prvním byli spíše řadoví členové předlistopadové KSČ a jejich rodiny, lidé, kteří nechtěli či nedokázali akceptovat poměry po roce 1989 nebo prostě jen převléknout kabát. A mentálně se tudíž zabarikádovali v jakémsi normalizačním jurském parku. Leč člověk je tvor smrtelný. Příslušníci takto vymezené skupiny prostě z našeho světa postupně odcházejí a infikovat rudou nostalgií generace potomků se jim z velké části nedaří.
Druhý zdroj podpory pro KSČM tvořily protestní hlasy voličů z těch či oněch důvodů rozčarovaných z politické, sociální nebo ekonomické situace. Současné vedení tedy logicky nemá na výběr nic jiného než vsadit na druhý uvedený zdroj, popřípadě možná ještě chvilku kličkovat a manévrovat, avšak každopádně jít vládě více po krku.
Vedení komunistů ani jejich poslanecký klub totiž ve srovnání s členskou základnou zase tolik přestárlí nejsou. Zejména od komunistických poslankyň slýcháme zpravidla věcně formulované poznámky a připomínky, jakkoliv samozřejmě diskutabilní, leč žádné plamenné revoluční proklamace nebo obhajoby vítězného února a procesu s Miladou Horákovou. A jestli něco k Vojtěchu Filipovi nesedí, tak adjektivum revolucionář. Spíš výraz „mazaný právník“, který si dovedl z politiky učinit prosperující živnost. Včetně politicko-obchodních vazeb situovaných východním směrem.
KSČM je nejen stranou, ale hodně i firmou. Vlastní poměrně rozsáhlý nemovitý majetek včetně rozlehlého paláce v centru Prahy, paradoxně situovaného v ulici Politických vězňů. Různé odhady jeho ceny se sice liší, pohybují se však v řádu miliard. Komunistický sjezd překazila pandemie, pokud by se konal, odehrávala by se na něm především bitva o kontrolu paláce, jemuž se kvůli barvě omítky přezdívá i „růžový dům“. Byť asi halená do revolučních hesel či alespoň oparu revoluční nostalgie. Mimochodem, příjmy z nájmů z různých nemovitostí překročily dle výroční zprávy KSČM za loňský rok 20 milionů, a pokrývaly tak náklady na činnost strany téměř ze čtvrtiny.
Něco za něco
Vztah Andreje Babiše a komunistů dosud byl též převážně obchodně-pragmatický. K čemu nyní premiér komunisty potřebuje? Rozpočet má schválený, hlasování o nedůvěře by asi přežil, poněvadž svrhávat vládu půl roku před volbami nedává smysl, hlavně politicky nikoliv. Leda by opozice hodlala ještě více vtáhnout do hry prezidenta Zemana. Předčasné volby by se stejně nepodařilo zorganizovat dříve než ty řádné, zvláště pokud stále chybí podstatné části volebního zákona zrušené Ústavním soudem.
Komunisté by se vládě určitě nadále hodili při prodlužování nouzového stavu či prosazování některých protiepidemických opatření. Jsou však docela drazí, například výměnou za schválení státního rozpočtu žádali zkrácení armádních výdajů o deset miliard. A nyní si nechtějí nechat líbit, když je vláda hodlá použít (když armádě převedla z rezervy zatím polovinu), jako by se nechumelilo. Nebo mohou jako protihodnotu požadovat ruské angažmá v dostavbě Dukovan či dodávky vakcíny Sputnik V. To už pro premiéra může být snazší domluvit se s někým jiným.
Pokud tedy spojenectví Andreje Babiše a hnutí ANO s komunisty definitivně skončí, bude to tím, že oba politické subjekty sebe sama řídí hlavně jako firmu a politiku chápou jako byznys ve stylu něco za něco. Idealisté nad tím asi zalomí rukama, pro pragmatiky může jít o docela dobrou zprávu, zvlášť v dnešní smutné, depresivní době.
Autor je politolog
LN, 8.4.2021