Skončily krajské a senátní volby a za zmínku zejména v těch krajských podle mne stojí několik trendů, mezi nimiž mne nejvíce potěšil propad KSČM symbolicky navíc předznamenaný nešťastným pádem ze střechy jednoho z jejích poslanců, kterému samozřejmě přeji brzké uzdravení. KSČM žádné uzdravení nepřeji a jsem rád, že se konečně vytrácí z politického prostoru.
Podle očekávání vyhrálo hnutí ANO, nicméně se začíná ukazovat, že má jistý strop, který zatím nedokáže překonat. Jeho výhra navíc není natolik podstatná, aby buď mohlo samo vládnout, či se bez něho nedala postavit vládnoucí koalice. Dochází tedy k tomu, co premiér Babiš v sobotu na ČT24 rozebral a následně nazval spiknutím nenávisti: „Takže se spojí devět stran. I deset. Za každou cenu proti hnutí ANO. Taková je politická realita, taková je atmosféra. A nám nezbývá nic jiného než to akceptovat, i když tomu nerozumím.…“ Ke stejnému fenoménu se v neděli na Primě vyjádřil i prezident Zeman, jenž ho pojmenoval spiknutím poražených a spojením trpaslíků, ze kterého vznikne velký trpaslík, ale nikoliv obr. Místopředseda ANO Faltýnek, jenž také patřil k diskutujícím v Partii, k tomu pak dodal, že dle jeho současných informací v krajích, kde to je jen trochu možné, dojde k pokusu o vyšachování ANO.
Po víceméně stabilním výsledku hnutí ANO, což je opravdu slušný úspěch, se ukazuje druhá tendence, která by se dala obecně shrnout do hesla všichni proti Babišovi, ale která neplatí absolutně, viz výsledek jednání v Moravskoslezském kraji, kde zůstává u moci stávající koalice ANO-ODS-KDU-ČSL. Dostala se do ní ještě ČSSD, přičemž SPD, Piráti a KSČM zůstávají v opozici. Předseda Pirátů Bartoš na Primě poznamenal, že ani podle něj se nejedná o nějaké všichni proti Babišovi, neboť pro Piráty je důležitý i jistý stupeň stejnorodosti možného společného programu, což je logické. Je těžké uhodnout, jakým způsobem se budou vzájemná stranická jednání v jednotlivých krajích vyvíjet, s takřka naprostou jistotou lze však říci, že z deseti krajů, kde ANO vyhrálo, hnutí nezíská všech deset hejtmanů.
Třetím trendem je již výše zmiňovaný propad KSČM a vlastně celé levice, neboť i pro dříve dominantní ČSSD skončily volby velkým neúspěchem. Pokud se tento trend potvrdí i příští rok, bude mít ANO ztíženou vyjednávající pozici, protože počet možných politických partnerů skončí na SPD Tomia Okamury, která naopak posiluje a není vyloučené, že posílí ještě více. Nedovedu si představit, jestli je premiér Babiš ochotný vstoupit do koalice s SPD a jakým způsobem by se vyrovnal s extrémním postojem SPD k Evropské unii, stejně jako si nemyslím, že by Okamura ze svých požadavků vůči EU v rámci koaliční státotvornosti něco podstatného změnil, nicméně tato možnost samozřejmě existuje, i když zatím není aktuální.
Národovecká scéna v ČR není nafukovací a počet možných voličů těchto stran má jisté meze. SPD se podařilo pozvolna vybudovat dominantní pozici a národoveckou scénu ovládnout, ostatní strany jako DSSS či Národní demokracie a podobně jsou pouze bezvýznamným planktonem. Jediné hnutí, které ještě neřeklo poslední slovo, je Trikolóra Václava Klause ml., jež sice v krajských volbách nijak nezazářila, ale zároveň úplně neprohrála a zůstala jí naděje na postup do Sněmovny. V průzkumech veřejného mínění se Trikolóra dlouhodobě pohybuje kolem tří procent a zhruba stejným způsobem dopadla i v těchto volbách.
Velmi pochybuji o tom, že by Václav Klaus momentálně Trikolóru rozpustil a vstoupil jako řadový člen do SPD; již v ODS ukázal, že je spíše sólovým hráčem a má ego lídra. Nemyslím si, že by ještě dokázal akceptovat nějakou nižší pozici. Trikolóru jsem od svého vzniku považoval za takovou alternativu pro vzdělanější a inteligentnější národovce, jejichž počet ale také není významný. Dosavadní vývoj Trikolóry se stále ubírá tímto směrem. Je méně razantní, méně konfliktní a méně extremistická než SPD, i vzhledem k EU se vymezuje smířlivěji, spíše jako taková strana mírného pokroku v mezích zákona, no a je zákonitě méně mediálně viditelná než Okamurova SPD. Nakonec i samotná přítomnost Václava Klause staršího v hnutí je slušnou zárukou toho, že Trikolóra nesklouzne k nacionálnímu extremismu.
Jsem toho názoru, že čím více voličů získá Trikolóra, tím více se to negativně projeví na volebním výsledku SPD, a dostávám se tedy k meritu této úvahy. Trikolóra sází hlavně na příští volby a předpokládám, že její předvolební boj bude mnohem výraznější než doposud. Jako eurofederalista a zastánce globálního kapitalismu si nepřeji významnou pozici národoveckých stran a hnutí v Evropské unii, neboť státní protekcionismus podle mne škodí volnému mezinárodnímu obchodu.
Přeji si však, aby Trikolóra nezanikla a podílela se tak na menším úspěchu SPD, přičemž ideální stav by podle mne nastal, kdyby se oba dva politické subjekty vzájemně vyrušily a nedostaly se do Sněmovny, k čemuž však patrně nedojde. Líté klání autentického a neautentického Čecha (terminologie našeho bývalého pana prezidenta v souvislosti s Karlem Schwarzenbergem) budu sledovat s neutuchajícím zájmem a oběma borcům přeji tu nejlepší kondici a co největší tah na branku. Uvědomuji si zároveň, že se obě dvě strany k mému nemilému překvapení mohou také dostat do Sněmovny a vytvořit s ANO trojkoalici, ale takový je již život.
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem