POLITIKA: Proboha, koho mám volit?

Tato otázka se objevuje prakticky od prvních skutečně svobodných voleb po pádu komunismu. Technicky první volby v ČSFR byly spíše veřejnou manifestací, odmítnutím komunismu, a to i toho s „lidskou tváří“, a kandidující strany byly spíše zárodky politických stran. Skutečné volby, kdy už bylo jaksi jasné, „kdo je kdo“, však proběhly až v roce 1992.

V té době už jak sedláci u Chlumce dopadlo všeobjímající Občanské fórum, favorit náhle se zjevivších mediálních „demokratů“, včerejších normalizačních poseroutků. Padl tak jakýsi pokus levice – hlavně v okruhu části signatářů Charty 77 a Václava Havla - vytvořit jakousi moderní verzi dvou levicových teorií. První byl spisek „Sluneční stát“ Tommasa Campanelly, což je filosofická práce považovaná společně dalším dílem, s „Utopií“ Thomase Mora, za základní díla novodobého utopického socialismu. Vedení OF si vládu nového státu představovalo, jako že „vynikající vzdělanci“ (sami se označovali za „pravdu a lásku“) budou hlavou a aktivní lid, dnes by se řeklo „aktivistické neziskové organizace“, bude skvělé uzávěry a myšlenky vyvolených propagovat a realizovat, případně podávat vládcům podněty jakoby „zespod“. Ve světě, tom západním, se tak stalo a ty údajné neziskovky - tisíce takzvaných „ekologických“ aktivistů, dále např. Black Lives Matter (na černošských životech záleží), MeToo (v podstatě rasistická organizace proti mužům a hlavně bílým), LGBTatd, Gretiny mládežnické bojůvky „Fridays for Future“ - v podstatě dnes řídí západní svět. Václav Klaus tuto novou politickou realitu světa označil jako „NGO driven World“, tedy neziskovkami řízený či ovládaný svět.Tato tsunami totality se řítí i na nás a jejím čele jsou Piráti, Zelení, TOP 09 a progresivistická část ČSSD.

Do pokusu skupiny později zvané „pravda a láska“ o vytvoření Brave New World hodil vidle Václav Klaus. Vytvořil ODS a následně se Miloš Zeman zmocnil živořící ČSSD. Ve volbách se pak kolem motalo pár politických partiček většinou s nerealizovatelnými programy. Volilo se buď ODS, anebo ČSSD. Mimo dva hlavní proudy volili nostalgici po normalizaci (aniž by to ve volebních průzkumech předem přiznali) komunistickou stranu. Selská vesnice na Moravě a katolíci měli lidovou stranu.

Jak čas šel, bylo ovšem čím dál obtížnější skutečně volit podle politických programů, zvláště v porovnání s realitou. Jenže jak pravil básník François Villon: „Ach, kdeže loňské sněhy jsou!“ Anebo jak nás učí starý židovský vtip.
To umírá starý moudrý rabín. V té chvíli se ho ostatní ptali, klečíce na kolenou u jeho lože: „Řekni nám tu největší moudrost, ke které jsi došel za svůj život, budeme ji potřebovat.“ Starý pán otevřel oči a řekl: „Všechno je jinak.“ No a potom umřel.

No, ze dvou shora jmenovaných pánů, kteří od roku 1989 hýbou naší politikou, ani jeden nezemřel, a tak je moudré se zeptat. Jeden z nich, Václav Klaus shromáždil moudré muže a napsali a vydali knížku „Volby ´21 - budou o něčem?“

Hned na začátku povídání o této knize si ale dovoluji poněkud nesouhlasit s titulkem, i když vím, jak to autoři asi mysleli. Všechny volby „jsou o něčem“. I „jakoby“ volby v komunistických a diktátorských státech, protože jak někde někoho volí 95 % voličů, tak je dotyčný diktátor a vládne totalitnímu státu.

Knížka je to mimořádně zajímavá právě pro ty, kteří při výběru, komu dají hlasy, přemýšlí. Ne že by jich bylo moc, ale na světové poměry jich je dost. Alespoň doufám.

Autoři knihy si správně opakovaně stěžují, že se dnešní volby, či spíš volební hesla, vůbec nezabývají tím, co je ve skutečnosti důležité. Nekoná se žádná diskuse a politická soutěž o řešení explicitního střetu s progresivismem, s covidismem,( pro nebo proti) , s deficitním financováním státního rozhazování peněz či s ekologickým fanatismem (který dnes a denně předvádí EU) atd..

Jenže řešení těchto problémů či alespoň takové reagování, aby nás úplně nesemlely, nás stejně nemine. Představu souhrnu, kdo co z politických stran nabízí, obsahuje právě tato publikace. Můžete se nad nimi zamyslet.

Vraťme se ale do předvolební reality. V průzkumech vede ANO, tedy strana miliardáře Babiše. Ale to by nebylo v demokratickém státě v zásadě na závadu. V zemi prezidentského typu, Francii, je v čele velice podezřelý miliardář Emmanuel Macron. Který své miliardy a politické postavení získal čachry s bankami a firmami. Rodiny Kennedyů, Clintonů nebo Churchillů také nebyly žádné holé zadky. Horší je to, že Babiš je dnes v mimořádném tlaku jak od takzvané demokratické opozice, ale hlavně z EU a pokrokářů. On ale není skutečnosti ten hlavní problém. Problém je, že Babiš rovná se Agrofert. A Agrofert je silná firma, která západní části EU velice konkuruje a vadí. Bez Babiše nebude ANO. Ani Agrofert a ani PPF (obchodující v Číně a Rusku) a ani další velké české firmy. No a hlavně se odstraněním Babiše podkopne jedna z noh Visegrádu, dnes jediné opoziční skupiny v EU. Slovensko se potácí po zásahu Západu v policejních válkách, ekonomika upadá a Slovensko se stává bezvýznamným přikyvovačem progresivistů. Vedení Evropské unie je plné nových i starých marxistů a trockistů známých svojí spoluprací s KGB a NKVD, ovšem Babiš, na kterého nenašli jediné skutečné udání, je najednou „estébák“.

Na dalších místech volebních průzkumů jsou dva útvary, které se samy nazývají koalicemi, dokonce prý „demokratickými“. To je pikantní, když v jedné z nich je hlavní silou nová totalitní strana Pirátů, která, ještě než získala moc, veřejně vyhlašuje „pusťte nás na ně“. Jak ten Gottwald, když sliboval demokratům zakroutit krkem a také to udělal. Přečtete-li si politická prohlášení ruských bolševiků, než převzali moc, je to proti plánům a výrokům Pirátů přímo politická selanka. STAN není politická partaj, to je vzájemně se podporující sdružení okresních funkcionářů žijících z dojení státního rozpočtu. Politický program nemají žádný.

V druhé partě je politická améba, která zbyla z ODS, spojená s uctivými služebníčky Bruselu a hlavně „totalitních pokrokářů“ z TOP 09 a s KDU-ČSL, která je zas typická svojí navázaností na zemědělské barony a již desetiletí se lísající k bavorské CSU a Landsmanšaftu.

V takové situaci se říkalo: „A teď, babo raď!“ Tím není míněna nějaká konkrétní bába. V tomto přísloví jde podle odborníků částečně o povzdechnutí nad potřebou rady nějaké starší zkušené ženy anebo - jak si myslím já - jde o ozvěnu modlitby z předkřesťanských časů za spásu od bohyně zvané „Bába“, což byla slovanská bohyně deštivého mračna. To aby byla zachráněna úroda a tím i život rolníků a pastevců buď s tím, aby pršelo, anebo aby pršet přestalo.

Já žádnou bohyni neznám, ale znám pár moudrých lidí, kteří jsou podepsáni v textech v této knize, a to již zmíněného Václava Klause, Jiřího Weigla, Ladislava Jakla, Ivo Strejčka a Filipa Šebestu.

Každý vám ukáže svůj pohled na nastávající volby a také na to, co nám hrozí a čemu se můžeme vyhnout. Je to podnětné čtení.

Jo, a tu knížku, pokud si jí koupíte, si schovejte. Podle mého přesvědčení vypukne po volbách takový maglajz, že ať dopadnou, jak dopadnou, tak se možná nepodaří sestavit žádnou vládu - a pokud ano, bude tak bezmocná, že se brzo dočkáme dalších voleb. A s ekologisty, oteplovači, genderisty a protibělošskými rasisty se budeme potkávat ještě dlouho. Rostou jim nové mladé šiky.

No, v každém případě je dobré se na tyhle volby připravit. Doby, kdy se mnozí obávali návratu starých komunistů, jsou dávno pryč. Jsme dneska v podobné situaci jako za první republiky. Kdy se hubou i politicky bojovalo proti habsburské monarchii a za hranicemi nám vyrostl Hitler. A u nás doma miliony jeho nadšených obdivovatelů.

Já vím, že jsem vám moc neporadil. To, že jsou Piráti kombinace neomarxistů, neonacistů, protibělošských rasistů a pseudonáboženských fanatiků, už dneska začíná chápat stále více lidí. Ale jak dál při rozhodování, o tom vám může pomoci přemýšlet tato kniha.

Volby ´21 – Budou o něčem? Institut Václava Klause, Praha, 2021
Objednat lze zde.