V jednom talíři se smíchá boj epidemiologický, ideologický, vnitropolitický i geopolitický
Opoziční strany reagovaly na zrušení tolerance vlády od KSČM i na bouřlivý vývoj posledních týdnů požadavky sice na první pohled logickými, leč při bližším posouzení poněkud zvláštními: na vyslovení nedůvěry vládě či na rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb.
Koalice Spolu preferovala vyslovení nedůvěry a po ní rozpuštění sněmovny, Piráti a STAN přímo rozpuštění dolní komory. Argumenty pro vynechání prvního kroku jsou nanejvýš praktické. Miloš Zeman jednak avizoval, že by ponechal Babišův kabinet dovládnout v demisi až do řádných voleb. A za druhé, pádem vlády by získal volnou ruku pro případné politické kreace, neboť by mohl vybrat nového premiéra, přičemž ústava mu v tomto ohledu neklade žádné omezení. A vláda se v našich ústavních poměrech ujímá moci hned po jmenování, ne až po získání důvěry. Pokud tedy prezident svým nedávným vystoupením na CNN Prima News ohledně kauzy Vrbětice dobře posloužil především zájmům Ruské federace, lze se důvodně obávat, že by se to samé dalo konstatovat i o případné nové „prezidentské“ vládě.
Co komu nahrává
Rozpuštění sněmovny se proto jeví jako bezpečnější varianta. Ovšem jak pro koho. Prvním reálným termínem předčasných voleb je údajně začátek července. Prezident sice oproti tomu, co tvrdil na Primě, skutečně musí Poslaneckou sněmovnu rozpustit, pokud o to požádá třípětinovou většinou. Avšak ústava neuvádí žádnou lhůtu, dokdy je hlava státu povinována tak učinit.
Předčasné volby by se tudíž mohly snadno konat až uprostřed prázdnin, kdy zejména voliči obou opozičních bloků odcestují do Chorvatska k moři či alespoň někam na chatu skrytou v hlubokých českých hvozdech. Jistě, mohou si vyřídit volební průkaz, i z Chorvatska by se dalo hlasovat, byť nikoliv korespondenčně, hodně z nich by si termín dovolené uvědoměle posunulo. Ale stejně, letní termín nahrává ANO, ČSSD, komunistům a SPD. Což prezident nejspíše dobře ví.
Proč tedy opozice operuje s těmito problematickými návrhy? Jednak asi soudí, že něco dělat musí, a nic lepšího než divadlo v parlamentu s mohutnou mediální dělostřeleckou přípravou ji prostě nenapadlo. Divadlo, jež se vší pravděpodobností k úspěchu nepovede. Koalice Spolu může hlasování o nedůvěře prakticky vyvolat, jen pokud by se spojila s Okamurou. A k rozpuštění sněmovny je zapotřebí minimálně 120 hlasů. Blokační menšina tedy činí 81 hlasů, přičemž hnutí ANO disponuje 78 mandáty, ČSSD čtrnácti. A například volnému poslanci Volnému se asi nebude chtít mizet z parlamentu předčasně, zvláště když nedávno přišel za trest o jednu výplatu. A navíc, neúspěšné snahy o dosažení čehosi mohou samotného iniciátora poškodit, jakkoliv by v parlamentní a mediální bitvě třebas získal vavřín morálního vítěze.
Opozici však k myšlence předčasných voleb možná pohání ještě jeden motiv, byť nejspíše jen podvědomě. Lze ho nazvat strachem z vakcinace. Pokud s úspěšnou vakcinací pandemie alespoň od nás zmizí, mohou se podzimní volby odehrávat v úlevné atmosféře, která dle rčení „Konec dobrý, všechno dobré“ odsune na vedlejší kolej únavné rozbory, kdo za všechno může a co všechno bylo zavřené zcela zbytečně. Pandemie přestane být hlavním tématem, chaotická vláda snadným terčem opoziční kritiky. Voliči se budou dožadovat hlavně receptů na zvládnutí doby postcovidové.
Pragmatický manažerismus
Česká společnost je sociálně i názorově relativně dost stejnorodá. Projednávání zákona o manželství pro homosexuály ve sněmovně prokázalo, že konfliktní linie zde často vede napříč jednotlivými stranami. I napříč koalicemi, zejména koalicí Spolu, zahrnující jak lidovce, kteří hájili tradiční rodinu, tak předsedkyni TOP 09 a katoličku Markétu Pekarovou Adamovou, jež stejnopohlavní manželství jednoznačně podpořila.
Pro českou veřejnost i politiku je to ale příznačné. Hodnotové otázky, které polarizují Spojené státy i sousední Polsko, se u nás považují za soukromou věc. Politika pak ovšem dostává podobu boje podomních obchodníků s různými praktickými řešeními čili jakéhosi pragmatického manažerismu. Skoro všechny strany slibují efektivní stát, digitalizaci, rychlodráhy, dálnice, moderní nemocnice i vysoké důchody. Všechny vlastně chtějí řídit stát jako firmu, ale nemohou to říci nahlas, poněvadž jim tuto frázi již vyfoukl Andrej Babiš, vůči němuž se chtě nechtě musejí vymezovat. Dosud jasnou, byť samozřejmě povrchně pojímanou osu Západ x Východ, na níž se vymezovala zejména koalice Spolu, podivuhodně pootočila aktuální válka vládních stran, nyní ostře protiruských, s Hradem.
Volební kampaň tak nejspíše získá chuť divoké bramboračky, kde se v jednom talíři smíchají covid a jeho, doufejme, dozvuky, Rusko, atomová energie i dlouhodobé antipatie či sympatie k určitým politikům s dotacemi z EU, digitalizací a dálnicemi. Pesimistovi se patrně udělá špatně, optimista však ve svém ešusu možná spatří tu správnou porci kýžené plurality.
Autor je politolog
LN,4.5.2021