Neviditelný pes

POLITIKA: Polepšil se hříšník Zeman?

diskuse (46)
Miloš Zeman se ocitl již v mnoha rolích. Byl tím, kdo strašil „spálenou zemí“, spoluautorem opoziční smlouvy, tím, kdo nešetřil urážkami i arogancí, v roli prezidenta „ohýbačem ústavy“, ale i fackovacím panákem „kavárny“.

Spravedlivě rozhořčení by mohli vědět, že „otec EU“ Schuman seděl v Pétainově vládě

Miloš Zeman se ocitl již v mnoha rolích. Byl tím, kdo strašil „spálenou zemí“, spoluautorem opoziční smlouvy, tím, kdo nešetřil urážkami i arogancí, v roli prezidenta „ohýbačem ústavy“, ale i fackovacím panákem „kavárny“. Nyní se ocitl na barikádě odporu vůči Putinově Rusku, mluví řízně a jasně k Moskvou vedené válce, mezi laureáty Řádu bílého lva operativně zařadil Volodymyra Zelenského.

Je z toho velký rozruch, který lze stručně shrnout asi takto. Je slušné či pro slušnou společnost přijatelné, aby ten, kdo razil partnerství s Putinem, hájil ruské zájmy jako přirozené a v politice vůči Rusku podrážel českou vládu i zpravodajské služby, reprezentoval stát coby fanoušek hrdinů Ukrajiny?

Zeman si prostě získal nálepku putinofila. Odvíjela se od jeho konkrétních postojů a činů, a jak už to u nálepek bývá, žije vlastním životem bez ohledů na vývoj. Přitom teď přišla velká změna. Můžeme jen spekulovat, zda byl Zeman skutečně otřesen Putinovou agresí i pocitem, že ho domnělý partner obelhal, či zda počítal s většinovou emocí v české společnosti. Emocí, kterou notně přiživuje zkušenost ze srpna 1968 – ať už osobně prožitá nebo sdílená v rodinách a četbou – a sám Zeman ji dobře zná. Bylo mu tehdy 24 let.

Jisté je, že razí novou polohu a dává do ní svůj talent – stručná, jednoznačná a řízná vyjádření, jimiž se stylizuje do role přirozeného vůdce odporu proti ohrožení svobody. Aktuálně té ukrajinské, potenciálně i jiných zemí včetně té naší.

Jinými slovy, Zeman se ocitl v roli polepšeného hříšníka, jenž otevřeně řekl, že se v Putinovi mýlil, a reflektuje hrozbu, kterou dříve bagatelizoval. Přijme to většina společnosti? Nebo bude její značná část trvat na nálepkách typu putinofil, na tom, že gesta jako ukrajinská vlajka na Hradě či řád pro Zelenského nemohou napravit dřívější selhání prezidenta?

Schází pochopení pro hříšníky

Je to ošidná věc, kterou si rozhoduje každý sám. Například známý autor historických knih o éře protektorátu a totalit na Twitter napsal: „Vyvěšení ukrajinské vlajky na Hradě nejvíc připomíná ty chlápky, co 9. května 1945 roztrhali poslední udání Gestapu a navlékli si pásku Revolučních gard.“ Působí to přepjatě, ale souhlasí s tím mnozí.

Ale kdyby někdo chtěl postoje k polepšeným hříšníkům normovat, kdyby to chtěla EU, narazila by sama u sebe. Polepšených hříšníků je v politice víc, než by se zdálo, a patřil k nim i „otec zakladatel EU“ Robert Schuman.

Prezident Zeman při předávání řádů uctil vyznamenané hrdiny. Též Duffa Coopera, jediného ministra britské vlády, který na podzim 1938 nesouhlasil s uzavřením mnichovské dohody a na protest odstoupil. Ano, Cooper byl příkladem morálně důsledného konzervativce, který se nemusel polepšovat.

To dodnes uctívaný Robert Schuman byl jiný případ. Na podzim 1938 patřil k francouzským poslancům, kteří mnichovskou dohodu schválili. Po porážce Francie, když de Gaulle z exilu vyzýval k boji proti německé okupaci, přijal účast v první Pétainově vládě. Až po odhlasování „plné ústavní moci“ pro Pétaina v červenci 1940 z vlády odešel a pak ho jako prvního francouzského politika zatklo Gestapo. Po válce se dal do služeb evropské integrace. A 9. května 1950 (od toho se dodnes odvozuje Den Evropy) v projevu ohlásil Schumanův plán, považovaný za jakousi zakládací listinu dnešní EU.

Tím není řečeno, že Zeman je paralelou Schumana. Je tím řečeno jen tolik, že s polepšenými hříšníky se v politice prostě setkáváme. Ale zároveň platí, že dnešní, pokrokáři ražený Západ už nemá pro polepšené hříšníky pochopení. Před třemi roky se známý herec Liam Neeson veřejně přiznal, že když mu jeho známá kdysi řekla, že ji znásilnil černoch, ovládla ho pudová zášť k černochům, ale už po týdnu sám uznal, že se chová strašně. Veřejně tedy přiznal, že kdysi v myšlenkách zhřešil a sám to reflektoval, ale kulturní elity ho stejně osočily z rasismu.

Kdyby se to vždy bralo tak nesmiřitelně, puritánsky či jakobínsky, i TGM by dostal nálepku antisemity. Vždyť Čapkovi v Hovorech přiznal, že vyrůstal v antisemitském prostředí a sám to musel rozumem překonat, aby hájil Hilsnera a bojoval proti pověře o rituální vraždě. I TGM byl svým způsobem polepšený hříšník.

Nic proti mínění většiny

Aby nevznikla mýlka, byla by chyba si Miloše Zemana těmito příběhy idealizovat. Ví se, že bývalý lídr levice si oblíbil národně konzervativní osobnosti – Winstona Churchilla, Charlese de Gaulla či Ariela Šarona. Ale zapomíná se, že tito muži prosadili velké činy proti mínění většiny: Churchill zatáhl Brity do války s Hitlerem, de Gaulle vyvedl Francouze z Alžírska a Šaron Izraelce z Gazy. A teď si zkuste v paměti zapátrat, kdy Zeman prosadil nějaký zásadní krok proti mínění většiny. Těžká věc, že.

Krokem proti hlasu většiny není ani ukrajinská vlajka na Hradě a nejvyšší řád pro Zelenského. Je dobré si to uvědomit. Přesto nelze popřít, že Zeman je polepšeným hříšníkem a že je to lepší, než kdyby jím nebyl.

LN, 9.3.2022

zpět na článek