Konec dobrý, všechno dobré. Jen to nezakřiknout… Nakonec to s největší pravděpodobností bude volič, kdo udělá tečku za vleklou parlamentní a vládní krizí. Navíc svítá i naděje na stabilizaci ústavního systému, který začal napínat ambiciózní, přímou volbou vybraný prezident Miloš Zeman.
Vláda Jiřího Rusnoka, kterou prezident nezvykle nominoval bez ohledu na vůli parlamentních stran, důvěru Sněmovny nezískala. Radost z toho určitě nemají lobbistické skupiny, které se dokáží na "úřednické" kabinety nalepit snadněji než na běžné stranické vlády. Rusnokovi ministři přitom již několik kontroverzních kroků ve státních firmách i příspěvkových organizacích řízených státem udělali. Pár dalších ještě možná v demisi stihnou, ale do tří měsíců lze očekávat, že se moci ujme vláda řádná, vzešlá z předčasných voleb.
Ty se přiblížily zásluhou roztržky na pravici. Zatím o ně usilovala jen levice – sociální demokraté, komunisté a Věci veřejné. Ovšem až poté, co se ukázalo, že slib ODS, TOP 09 a LIDEM dodat 101 hlasů proti Rusnokovi a prokázat tím připravenost sestavit v tzv. druhém pokusu svoji vlastní vládu, vzal za své, připustily pravicové partaje, že mimořádné volby jsou nejzodpovědnějším východiskem z krize.
Nejprve se dva členové klubu ODS, Radim Fiala a Tomáš Úlehla (loňští rebelové, kteří však nebyli odměněni jako kolegové Šnajdr, Fuksa a Tluchoř), odmítli účastnit hlasování o (ne)důvěře a pak, prý z rozčarování z jejich postupu, učinila totéž i předsedkyně LIDEM Karolina Peake. To vedlo TOP 09, aby deklarovala zklamání z neserióznosti dosavadních partnerů a otočila kormidlo směrem k volbám.
Vedle nadějných zpráv o blízkosti voleb a červené kartě pro Rusnokův samozvaný tým je ale naše politika plná varovných zvěstí. Ta hlavní se týká choutek prezidenta. Ještě předtím, než se otevřela cesta k volbám, naznačil Miloš Zeman, že novou vládní sestavu hned tak nejmenuje a bude čekat na výsledky policejního vyšetřování, jehož předmětem jsou klientelistické vazby mezi politiky a podnikateli a jež už druhý měsíc hýbe českou společností.
Míchat práci policistů a politiků by si neměla dovolit ani hlava státu. Nemluvě o podezření, že má Zeman nadstandardní informace o práci vyšetřovatelů a žalobců. On sám si ale skandálnost svého postupu nepřipouští, stejně jako nic divného nevidí na svém obcházení ústavních zvyklostí definujících vztah mezi mocí výkonnou a zákonodárnou.
Nic příjemného nevěstí ani pohled na dvojici silných politických stran, ODS a ČSSD. Občanští demokraté jsou již měsíce líhní parlamentních rebelů. Ukazuje se, že stranu neoslabuje jen pád premiéra Petra Nečase, jenž se zapletl s ředitelkou své kanceláře, která měla tu drzost zadávat soukromé zakázky vojenským zpravodajcům. Neméně vážnou ranou pro ODS je neslábnoucí vliv "kmotrů" na mnohé její členy, který nakonec diskredituje celou pravici. Ozývá se i disharmonie mezi Martinem Kubou a Miroslavou Němcovou.
Jenže ani levicové ČSSD není do zpěvu. Vnitrostranický spor, zda Rusnokově vládě hlasy poskytnout nebo neposkytnout, může s odstupem času působit pošetile. Byl však měřením sil mezi zemanovci v sociální demokracii a lidmi Zemanovi vzdálenými. V něm musel předseda Bohuslav Sobotka ustoupit prvnímu místopředsedovi Michalu Haškovi dřív, než by utrpěl drtivou porážku. Dnes je Sobotka zpět na koni, nicméně také víme, že náklonnost k Zemanovi v ČSSD stoupá a že legitimní předseda tomuto trendu obtížně brání. Poměry ještě může v příštích měsících zvrátit, rozhodně to ale nebude snadné. Za lakmusový papírek považujme skládání kandidátních listin do sněmovnách voleb.
Jakkoliv tedy to podstatné odpracuje volič a Česká republika se na přelomu podzimu a zimy pravděpodobně vrátí do normálnějších poměrů, v ODS a ČSSD bude nepochybně veselo i po volbách.