Koronavirus z našeho světa hned tak nezmizí. Ale hlavně – k zakončení „tance příšer“ chybí politická vůle
Při cestě do Dubaje a na Kypr si nezapomeňte přibalit do kufru osvědčení o negativním nálezu na koronavirus, laskavě promlouvá k občanům rozhlasová moderátorka. Pád do očistce z ráje vyvolených znamenal pro důvěru Čechů nepříjemné probuzení do reality. Ještě včera jsme byli mezi premianty a teď nás nechtějí čtyři státy, jeden z nich, Slovinsko, se nechal přemluvit za podmínek ne zcela jasných. Češi do země mohou, ale ti ze severní Moravy budou mít problémy. Jak to ti Slovinci rozpoznají, bude si občan lámat hlavu, a pokud bude z rodu opatrných, pojede někam jinam nebo zůstane doma.
Plíživá katastrofa
Současná situace nabyla kontur tak nejasných, že se o konturách ani nedá mluvit. Česko je epidemiologicky čisté, ovšem až na Karvinsko, začíná přihořívat na Frýdecko-Místecku a Ostravsku. Kromě Prahy to není dobré ještě v Církvici a ve Větrném Jeníkově, jinak ale je to všude skvělé. Parlament schvaluje půlbilionový zásek do rozpočtu, rozhodnutí visí na komunistech, kteří jako jediní protlačili své pozměňovací návrhy. Opozice protestuje, že vláda nemá ponětí, kam půjdou desítky miliard zahrabaných do té hromady peněz.
Horší je, že zjevně nikdo ani moc netuší, co to toho půl bilionu je. Že si novináři pletou biliony, miliardy a stovky milionů, je normální, jak víme od Miloše Zemana, jsou to přece hlupáci. Že se ale sekne o dva řády hlavní ekonom významné banky, to už je na pováženou. A to se pořád ještě pohybujeme v českém peněžním rybníčku, ve kterém hraje bilion korun roli, bilion, tedy tisíc miliard. Na obzoru se ale kupí mračno o objemu sedmi set padesáti miliard eur – a to je suma absolutně přesahující představivost zřejmě většiny z nás. Aby to všechno nebylo zas tak moc jednoduché, při tom všem u nás téměř neroste nezaměstnanost. Po půlročním ekonomickém masakru nedosáhla ani meze čtyř procent.
Ze všech politických lídrů vystoupil za této situace jediný, který ale v pravém slova smyslu lídrem není, jelikož vede jenom svůj vlastní institut, totiž Václav Klaus. Oznámil konec světa a vyzval k odmítnutí všech těch megalomanských dotací a půjček. Mohl si to dovolit právě proto, že lídrem není.
Zjevně se tu v mračnu nejistoty rýsují dva hlavní okruhy problému, medicínský a ekonomický. Ty jsou provázány tak, že ten ekonomický je přímo na medicínský navázán.
Zmatek posledních dnů vyvolala situace na Karvinsku. Ve všeobecném rozčilení ale jaksi zapadla podstatná maličkost, že totiž průběh nákazy je zde velmi mírný, často dokonce bezpříznakový. S trochou cynismu bychom dokonce mohli konstatovat, že je to všechno důsledek testování a že bez něho by žádná panika nevypukla, do Slovinska by směli i Moraváci ze severu a doly by se nemusely zavírat. Toto není jen laický pohled, podobné hlasy zaznívají i z odborných kruhů v jádru nákazy. Kdybychom tedy měli v tomto duchu pokračovat, dojdeme k závěru, že by bylo nejlépe si nákazy mediálně nevšímat, jako se to děje se sezonními epidemiemi chřipky. Na Karvinsku zjevně probíhá vlna koronavirového onemocnění, které je slabší, a tudíž méně devastující než chřipka tradiční.
To se snadno napíše, ale hůře realizuje. Míra nebezpečnosti epidemie je taxována lékaři, ale také je to politické téma. Po půlročním koronavirovém reji příšer už je to navýsost politické téma. Od začátku epidemie jsme vyslechli nejednu medicínskou kapacitu, která nabádala ke střídmému hodnocení situace. Ani věhlasní profesoři však nemají tu pravomoc, aby řekli dost, tanec příšer se zastavuje. Museli by to udělat právě ti političtí lídři, kteří teď mlčí. Museli by sebrat veškerou odvahu a rozhodnout s velkým rizikem, že se rozhodnutí obrátí proti nim.
Naučit se žít s koronou
Aby to nebylo zas tak moc jednoduché, rozhodnutí o stopce tanci příšer je vázáno mezinárodně. Když se podíváme na to, kdo nám dal stopku kvůli softpandemii v Karviné, je to Estonsko, Kypr, Lotyšsko a Slovinsko, které se nechalo velmi rychle uchlácholit. Karviná nevadí Polákům, přestože ji mají přes plot a tisíce polských pendlerů v ohnisku nákazy pracují. Nevadí Rakušanům ani Němcům, kteří se těší pověsti hygienických premiantů. O skutečných příčinách, proč zrovna tyto čtyři, eventuálně tři státy rozhodly, jak rozhodly, můžeme spekulovat. Nicméně je jasné, že veřejnost každého státu bedlivě sleduje, jak jejich vlády střeží národní zdraví. Střetávají se tu dva protichůdné zájmy – vrozená xenoostražitost, každému společenství vlastní, koliduje se zájmy ekonomickými. Zdá se, že takoví Chorvati by turisty z Česka přijímali, i kdyby jim korona prýštila z nosu a z očí a všeho.
Jedno je zřejmé, korona z našeho světa hned tak nezmizí. Už na začátku toho všeho si lidé všímali, že španělská chřipka před sto lety trápila svět dva roky, teď jsme ve čtvrtině té doby. Má to svoji výhodu. Je naděje, že se vytvoří rutiny, které budou trvalejší povahy. Rutiny hygienické, rutiny organizace práce, rutiny životního stylu. Vyjádřeno jednou větou – naučíme se s koronou žít.
Ostatně, nic jiného nám asi nezbude.
LN, 9.7.2020