Docela mě zaujala a musím se přiznat, že k slzám dohnala Miroslava Němcová, kdysi místopředsedkyně ODS, předsedkyně Poslanecké sněmovny a pár dnů málem presumptivní předsedkyně vlády. Ta prohlásila, že bude kandidovat ve volbách do senátu. Což o to, do senátu kandidují, kandidovali a také se tam úspěšně dostaly všelijaké prapodivné figury jako např. Lukáš Wagenknecht nebo třeba Václav Láska. Na ukázku to bohatě stačí.
Jde mi nikoli o oznámení samé, ale především o zdůvodnění kandidatury. Miroslava Němcová totiž zjistila, že ve sněmovně jsou stále ona a její straničtí soukmenovci soustavně přehlasováni, a proto bude její role v senátu důležitější. Tam o něco jde. Není to přesná citace, ale smysl je jednoznačně zachován. Slzy se mi jiskřily v očích z toho zmatku, jaký musí mít paní Němcová v hlavě, když tohle pustí do éteru. Takto roztomile se odkopat. Všichni si dělají legraci z toho, že se jí za zády zhroutila mapa republiky, kam nešikovně šoupla svůj dílek, ale pozornosti unikla tahle motivace, která je skvělá a nádherná a zdůraznění hodná. Paní poslankyně se chce konečně se dostat jako politický gážista někam, kde možná bude moci zase při hlasování být na vítězné straně a mít z toho upřímnou radost z době vykonané práce. Chce znovu zažívat ty krásné vítězné hlasovací pocity, kdy ještě ODS mívala většinu. To je silná a unikátní motivace.
Jenže pořád to neodůvodňuje ty moje slzy. Ty mně do očí vehnala představa, co se stane, když se Miroslava Němcová do senátu, Bůh nás chraň, dostane, ale díky volbám se osazenstvo senátu změní tak, že se paní Němcová zase dostane do množiny, která nebude mít dost hlasů na vítězné hlasování. Tato tragédie mi vehnala slzy do očí a bojím se domyslet, co se stane pak. Jestli se nezhroutí. A to nemyslím na to, co se bude dít, když neuspěje ve volbách. To se přepíše mapa české politiky, protože z ní zmizí politička, jejíž ruku kdysi vedl Václav Klaus, která byla u všech významných politických handlů této strany a doprovází svými mediálními zděšenými komentáři českou politiku do dnešních dnů. A když si budete lámat hlavu s tím, co významného udělala, nakonec se vybaví jen její úchvatně teátrální odchod z Vladislavského sálu při projevu presidenta republiky Miloše Zemana a její hláška, že má 101 hlasů ve Sněmovně. Na senát by to ale mohlo stačit, zvlášť když tam ke zvolení stačí tak pět tisíc hlasů.
Je dost hrozná představa že ve volbách uspěje, ale hrozná také, že neuspěje. Buď bude mít senát další dřevní demokratku s rysy hérečky čili nic potřebného, anebo Vysočina bude mít věčně zděšenou knihovnici, která upadla jako politička oprávněně v totální zapomnění