POLITIKA: Miroslav Grebeníček - spisovatel moderní doby
Nepochybně půjde o bestseller. Už název „Ve znamení kříže“ slibuje čtenáři, který touží po opravdových faktech, informační hody.
Tématem bývalého předsedy bývalé „lidské avantgardy“ nemůže být nic jiného, než jeho statečný a neutuchající boj proti odvěkému nepříteli jediného správného evolučního vývoje - rozuměj myšlence komunismu - a tím je katolická církev. Nebýt církve a duchovního života, mohla být ideologie komunismu v druhé polovině 20. století dovedena když ne do konce, tak aspoň pořádný kus cesty.
Díky svému otci mohl autor tak říkajíc přímo držet prst na tepu doby a být tak bez obalu konfrontován s těmi, kteří ze zcela nepochopitelných důvodů nesdíleli opravdovou budovatelskou radost a nadšení z mýcení tmářských myšlenek. Jistě se dozvídal mnohé, jak laskavou převýchovou v Uherském Hradišti a v jiných tzv. nápravně výchovných ústavech oni pomatenci postupně zjišťovali svá pomýlení a horlivě přecházeli na ideologické pozice svých „vychovatelů“.
Trauma po roce 1989, kdy onen téměř převychovaný lid spontánně odmítl dobrodiní výsledků x-tého sjezdu KSČ a i přes upřímný a pevný stranický slib dostatku toaletního papíru a dámských vložek umožnil ztroskotancům a zaprodancům převzít moc, mělo neblahý vliv na staré poctivé komunisty. Otec Miroslava Grebeníčka byl natolik zničen následným společenským vývojem, že se nebyl schopen po mnoho let pro zdravotní potíže dostavit ani k soudu, kde by hravě vyvrátil hnusné pomluvy o svém poctivém bachařském řemesle a zbytek života trávil rytím na zahrádce.
Naštěstí se společenský vývoj pohnul správným směrem. Co na tom, že zákon č. 428/2012 Sb byl schválen poslaneckou sněmovnou, co na tom, že Ústavní soud jeho platnost potvrdil a opakovaně odmítl jakékoliv revize. Vždyť přeci známe z naší ne až tak dávné historie, že zákony platí jen tehdy, pokud se zrovna hodí a pokud ne, tak „nech odpadně, čo je shnilé“.
Na obalu knihy je obzvláště odpudivá fotografie, kde oni zaprodanci a ztroskotanci (nedávno geniálně odhalený zrádce národa Václav Havel, již pozapomenutí J. Zieleniec a M. Výborný) jsou ve společnosti dalšího nýmanda Jana Pavla II. Tomu dokonce líbá ruku Jan Ruml. Žádný manipulativní význam tato fotografie, jak by se mohlo na první pohled zdát, nemá.
Obsahem knihy je - jak jinak - tepání zlořádů církve, která byla od samého počátku založena jen pro kupčení s majetkem. Autor geniálně odhaluje, jak zločinci v ornátech nyní dokonali dílo zkázy a dosáhli toho, že jim byly vráceny kláštery, kde se přece tak báječně cítila hospodářská zvířata. Autor samozřejmě ihned ví, že získaný majetek povede k posílení společenské role církevních papalášů v české politice, ekonomice a médiích. Že některá veřejnoprávní média jsou již pod vlivem katolické církve a že se chovají tak, jako by se ke katolictví hlásil každý občan České republiky.
Je to dobrý počin a doufejme, že nezůstane u této prvotiny nadějného spisovatele a filosofa. Je docela možné, že se dočkáme dalších dílů. Třeba kniha „Ve znamení basy“, kde by mohl pan autor popsat otřesný stav současné justice a vězeňství a připomenout již zmíněné mírumilovné metody při vyšetřování „závadových“ osob členy Státní bezpečnosti. V dalším díle, nazvaném „Ve znamení půdy“, by mohl popsat, jak byly radostně odevzdávány polnosti a grunty sedláky, kteří se konečně vymanili ze staletého prokletí vlastnictví těchto mlýnských kamenů a spokojeně se stěhovali za lepším do neobydleného pohraničí.
Kniha byla oceněna ministrem kultury, stojí ubohých 239 Kč a jsou jí - naštěstí - zatím plné pulty.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora