... zato sestra Landšádlová nás baví
Milion Chlívek změnil dramaturgii a rozvinul své operace do krajských a dalších měst. Krásná organizace, logistika jednotných cedulí a transparentů, myšlenek a hesel. Hotová jatka myšlenek. Smrtící kvanta skupin prokřehlých účastníků, které nepřesáhly ani v Brně (a to už je co říct!) 200 duší, svědčí o jediném: je vymalováno, kluci jedni ušatí.
Hubenej a oplácanej narazili na konečnost svých nekonečných možností a jsou na začátku svého konce, protože konec začátku už mají dávno za sebou - od června na Letné. Úplným umíráčkem byla účast zástupců stran Demobloku a apel chasníků na opostrany, aby se sjednotily. To už se motají v kruhu jak ovce, jak jsem si dovolil nekorektně předvídat, a nastává to, co nastat muselo. Každá legrace jednou končí, každý mejdan má svoji kocovinu.
Mladí junáci prokázali nedostatek předvídavosti a také přecenili svoje síly s ultimátem, což obojí je důsledkem prostého součtu nedostatečného věku, ničím neodůvodněné víry ve schopnosti opozičních stran spolupracovat, podceněním ega politiků a nedostatku životních zkušeností v kombinaci s nedostatkem pochopení pro prostý fakt, že lidé mají nedůvěru k revolucím. Hroznej mix. Zvlášť pak tady u nás. Jedna revoluce v únoru 48 a jedna reversní v listopadu 89 docela stačily. Allora basta cosí, finita la commedia ragazzi. Život jde dál.
V předvánočním čase nám dělá radost sestra Langšádlová, tímto Helena. Postavila se do čela hnutí „Zničit Čínu, Rusko nebrat“, čímž se zařadila, a prokázala tak dostatečně svoji dezorientovanost a také neschopnost živit se jinak, než komickými výstupy v Senátu. Ten její protičínský a protiruský drajv jen ukazuje, že sama sestra Langšádlová (a další její podporovatelé a různí devótní následovatelé) trpí nedostatkem sebevědomí. Kdyby nějakým kouzlem bylo možné nechat zmizet oblečení a věci původem z Číny, které má sestra Langšádlová v Senátu na sobě a po ruce, naskytl by se nám komický pohled na nejspíš nahou senátorku a její zmizelé ajfoun pádlo by ji nechalo úplně na holičkách. Ještě že sestru a její fanklub máme, ubylo by legrace. A když k tomu přidáme avisovanou a opravdu nesmyslně neadekvátní cestu senátora Jaroslava Kubery, druhého to činitele v ústavním ranku, na Tchaj-wan, máme vizitku senátu jako sbírky podivínů.
Šéf Senátu je opravdovým zklamáním, to musím přiznat a praštit se hlavou do zdi, abych se z toho dostal. Sestra Langšádlová naopak zklamáním není, dělá čest KDU-ČSL a své dosavadní pověsti.
A takhle my tady žijeme.