To, co ji vlastně vyprovokovalo a co přimělo TOP 09 k vzepětí v protiextremistickém boji, zůstává zatím širší veřejnosti skryto (je např. zajímavé, že TOP 09 ve svém loňském volebním programu ve formě vládního prohlášení boj proti extremismu nijak výrazně neprosazovala).
Měl-li být Bátora koněm připravované post-hradní strany pro uplatnění Václava Klause, pak se ukázal krok TOP 09 jako takticky úspěšný. Nejenom, že se Bátoru podařilo jako potenciální významnou postavu konkurence medializovat v negativním světle, ale kauza ukázala i na nepřipravenost argumentace a celkové obrany struktur na podporu „subalterního úředníka“ s kontroverzní minulostí i názory. A samotný Bátora nepůsobil jako charismatický vůdce nespokojených fašizujících mas blízké budoucnosti, z čehož měli jeho oponenti obavy.
Pokud Bátora zůstane na ministerstvu školství, není ale jeho případ ukončen. Možná se uklidní střety ve vládě mezi VV a TOP 09, ale levicová a zelená opozice nemá důvod protibátorovské tažení opustit. Nedávný vzestup Strany zelených byl s vysokou pravděpodobností způsoben právě viditelnou angažovaností předsedy Ondřeje Lišky v protirasistických aktivitách, mobilizační potenciál má toto téma i pro příznivce ProAltu či Nové antikapitalistické levice, která bude zřejmě v blízké době zaregistrována jako politická strana.
Z této části politického spektra budou útoky na Bátoru pokračovat i nadále. SZ si je vědoma toho, že může ubrat část mladých voličů TOP 09. TOP 09 nyní bude pod „levicovým dohledem“, zda její razantní vstup do kauzy nebyl pouze účelovou hrou k posílení mocenských pozic. Není ostatně bez zajímavosti, že v prostředí české krajní levice je TOP 09 občas rovněž nálepkována jako pravý extrém české politiky, a to i na mezinárodních fórech.
Se zpožděním se začaly vytvářet i výraznější veřejně aktivní sítě na podporu Bátory, ty ale zřejmě po pár happeningových akcích buď v dané podobě zaniknou, nebo se transformují do širších kampaní. Mezietnické napětí – aktuálně ve šluknovském výběžku, ale s konfliktním potenciálem na mnoha dalších místech – představuje pro krajní pravici mnohem atraktivnější téma než tzv. Bátoriáda.
Na tzv. romské otázce se ale snaží profilovat téměř všechny strany politického spektra, často ale pouze populistickými, ne-li přímo rasistickými prohlášeními politiků, kteří pro prevenci a zamezení krizových jevů dlouhodobě neudělali nic. I v tomto směru bude zajímavé, zda „morální maxima“ vytvořená kauzou Bátora vydrží české politické scéně tváří v tvář dalším etnickým nepokojům a nespokojeným davům. Právě při řešení těchto problémů je důležité citlivě vnímat a prosazovat demokratické hodnoty.
Demokraté by se ale samozřejmě měli hledat i protiargumenty pro boj s extremismem zavánějícími názory typu:
„Jestliže by však lidstvo mělo zjistit někdy v budoucnu opětovně a za cenu dalších obětí…, že demokratické methody nedokážou trvale zajišťovat důstojné a stabilní podmínky existence pro převažující část populace, bylo by asi nutné hledat jiné, možná zatím neznámé cesty k zachování civilisace a lidského rodu vůbec. Bylo by to pro fundamentální stoupence demokracie zjištění jistě tristní, ale nebylo by to v lidské historii poprvé, kdy by byla demokracie zpochybněna…“
(Bátora, Ladislav: Americká polyarchie v předvečer třetí demokratické transformace. Závěrečná bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Po obhajobě revidované a rozšířené znění, Praha, listopad 1995, s. 127).
Spory o podobu a zachování české demokracie kauzou Bátora rozhodně nekončí, pouze jí dostaly do vínku další doposud ne zcela jasnou, ale přesto poučnou epizodu.