Spory o to, jak se postavit k úsilí hazard omezit, nezačaly totiž včera. Nejsou tedy vyvolány až teď a už vůbec ne po zdařilé provokaci MF Dnes. Poznámka na okraj: KDU-ČSL má ve svém volebním programu mj. legalizaci agentů provokatérů - co je ve zdravé společnosti „na hraně“, může být v nemocné společnosti lékem, který nelze nepodat.
S těmi senátory za KDU-ČSL, kteří podpořili iniciativu bývalého kolegy senátora Josefa Novotného o takovou novelizaci loterijního zákona, který by provozovatele hazardních her nejrůznějších forem podstatně omezoval, jsem to tehdy schytal. Proč prý nepočkáme na systémové řešení, které připravuje ministerstvo financí? Věděli jsme, že se nějaký návrh připravuje. Ale věděli jsme také, kdo konkrétně jej připravuje a kolik let jej připravuje. Zkrátka ztratili jsme trpělivost.
Hazard si totiž lze představit jako nóbl kasino v našich západočeských lázních: tiché ševelení hlasů ovládajících vzrušení, tlumené dopady krupiérových hrabiček na sukno hracího stolu. Pro pár stovek vesměs cizinců, kteří nevědí, co s prachama. Anebo jako podporu našim novodobým gladiátorům, vrcholovým sportovcům, kteří vybojovávají medaile za naše barvy.
Ale jsou i jiné obrazy hazardu. Řinčení mincí v hracím automatu, elektronické zvuky videoterminálu, nevyvětratelný pach zakouřeného nonstop baru. Hazardní hry v nich dnes vyjevují svoje ďábelské ledví: nejvíce heren je tam, kde jsou na tom lidé nejhůře. V našem severním a západním pohraničí. Zářící do noci v ulicích a uličkách, které za dvacet let snad jen dále zpustly. Sociálně ohrožené rodiny jejich nezaměstnaných živitelů obkličuje tak z jedné strany exekutor, z druhé strany herna, která dává zoufalcům pošetilou naději přibouchnout před fenďáky dveře.
Ledví hazardu se dnes vyjevuje i pro dotud lhostejné: hazardní hry bezohledně parazitují na lidské bídě, materiální i duchovní. Hospodářská krize, pro všechny jinak pohroma, je pro něj časem bájné konjunktury. Ke všemu ještě posiluje vlastnosti, které ke krizi vedly: nezodpovědnost, ochotu riskovat na cizí účet - to když táta od rodiny prohraje za noc měsíční podporu v nezaměstnanosti.
Hazard je u nás rozšířený více než kdekoli jinde v Evropě. V Praze je více heren než v celém Německu. Nejvíce heren je tam, kde je největší bída.
Nevedeme s hazardem předvolební boj. Vedli jsme o něm řeč už dávno. Teď, kdy problém už doslova bije do očí, si to nenecháme upírat.
LN, 6.10.2009
Autor je místopředseda Senátu za KDU-ČSL