Pozornost věnovaná sociálnědemokratickému poslanci Jaroslavu Foldynovi souvisí s úbytkem rebelů v českých politických vodách.
Václav Klaus mladší byl z ODS vyštípán a jeho vlastní strana zatím nijak nezáří. Druhdy odbojný lidovec Jiří Čunek zkrotl a podporuje současného partajního šéfa Mariana Jurečku. A tím tak zhruba výčet politiků výrazněji se odchylujících od stranického mainstreamu končí. Zbylé subjekty buď drží pohromadě díky společně sdílenému programu, nebo respektu k silnému lídrovi.
Mnohem víc než v minulosti táhnou za jeden provaz i sociální demokraté. Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola nejspíš poté, co se od něj odvrátili i regionální kolegové, sejde z očí i z mysli. S někdejšími ministry a poslanci Michalem Haškem a Zdeňkem Škromachem uzavřel předseda ČSSD Jan Hamáček příměří. Po loňských sporech například o odvolání a jmenování ministra kultury urovnal vztahy i s prezidentem, ale stěží na delší dobu, protože Zemanova láska po zajících skáče.
Jaroslav Foldyna byl sice stejně jako Zimola místopředsedou oranžových, ovšem neprojevil se ani jako ideolog, ani jako stratég. Jeho přínos pro Lidový dům je jen dvojí. Je známou tváří na komplikovaném Ústecku, kde za ním stojí spolustraníci. Je ale pravda, že v domovském Děčíně loni před voliči neobhájil ani svůj mandát městského zastupitele. Nakonec se Foldynova cena odvíjí zejména od toho, že je jedním z 15, tedy nemnoha členů klubu ČSSD v Poslanecké sněmovně.
Také proto mu byly dříve jeho rošťárny odpouštěny. Dokud se projížděl na motorce s ruskými nacionalisty z řad Nočních vlků, nebo se vyhraňoval vůči menšinám, slýchali jsme, že je to holt samorost z problémového regionu. Jakmile se ale začal vyskytovat vedle předáků české krajní pravice a verbálně napadat špičky ČSSD, přičemž výraz „neomarxisté“ patří ještě k těm mírnějším, došla trpělivost i Hamáčkovi.
Loni na podzim se ještě Foldynovo vyloučení z ČSSD nepovedlo. Na partajních předsednictvech bývá nízká účast. Nadto Hamáčkovi chyběly hlasy pražských členů, kteří nevynechají příležitost, jak mu nastavit nohu. Jenže Foldyna se nezklidnil ani po této lekci.
Čerstvě vynikl, když před volbou ombudsmana obvinil z vydírání šéfa Člověka v tísni Šimona Pánka. Foldyna sám nyní říká, že pokud do konce února neodejdou místopředsedové Petříček, Šmarda a Maláčová, tak půjde on.
Působí to jako slovo muže, ale vymalováno ještě není. Když předloni oznámil, že opustí vedení ČSSD, zařadil o pár týdnů později zpátečku – a to na popud Miloše Zemana. Teď může váhat i kvůli své budoucnosti. Už přes 20 let je profesionálním politikem. Kromě toho je místopředsedou dvou sněmovních výborů – pro obranu a pro bezpečnost. Což jsou pozice, o které by pravděpodobně s odchodem z ČSSD přišel.
Také je otázka, kam se vrtnout dál. Tu a tam sice koketuje s Okamurovou SPD nebo Klausovou Trikolórou, s nimiž ho pojí radikální národovecké postoje nebo kritika Evropské unie, v jiných oblastech by ale coby druhdy skalní levičák mohl u krajní pravice narazit.
Když se ale Jaroslav Foldyna nerozhýbe sám, nejspíš mu tentokrát sociální demokracie pomůže. Před blížícími se volbami nestojí o rozmazanou mediální tvář a vyčerpávající interní konflikty. S liberálními akcenty sice šetří, ale nahnědlá rétorika je už pro ni příliš. A tak je pravděpodobné, že během několika týdnů bude v české politice opět o jednoho stranického rebela méně.
Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus