Neviditelný Pes

POLITIKA: Fascinaci Kavanem nechápu

6.3.2007

Proč se na něj nejdřív nepřeptali? zlobila se moje 84letá babička, když vyhodili do povětří Stalinův pomník. Tolik peněz to stálo!

Pavel Tigrid mi koncem sedmdesátých let řekl větu, kterou jsem si dobře zapamatoval: „Je-li v celé Evropě jen jedno h...o, Kavan do něj šlápne a pak ho bude dlouho rozmazávat, aby co nejvíce smrdělo.“

Krabice s penězi

Po zvolení Jana Kavana předsedou Valného shromáždění OSN byla v jeho sejfu ministra zahraničí objevena krabice s penězi. Nic nového pod sluncem, řekl jsem tenkrát premiéru Špidlovi. První krabici se značnými částkami – šlo o desítky tisíc dolarů v různých měnách – objevil kdysi u Kavana mladý fotograf Ivan Kyncl, který po příjezdu do emigrace nějakou dobu spal ve spacím pytli v kanceláři „Kavanova“ Palach Pressu v Londýně.

Když se Kyncl rozhodl uklidit značný svinčík, našel v hromadách papírů krabici s penězi. Kavan přitom o peníze škemral na všech stranách.

Jednou Kavan požádal Sorose o financování své činnosti. Soros mě poprosil, abych se podíval na práci Kavanovy organizace a dal mu doporučení. Žádal jsem několikrát Kavana, aby mi poslal výroční finanční zprávy. Nikdy jsem je nedostal. Přitom stockholmská Nadace Charty 77 vydávala každoročně podrobnou finanční zprávu schvalovanou radou nadace, úředním revizorem a daňovými úřady.

Pavel Tigrid mi též vyprávěl, že Kavan jednou někde ztratil značnou částku peněz, které měl dopravit domů. Proto když se vytvářela Nadace Charty 77, trval jsem na tom, aby pomoc pro pronásledované doma byla zasílána pouze bankovními převody nebo přes Tuzex. Fungovalo to skoro stoprocentně.

Jiří Pelikán, který byl zpočátku formálně jedním z ředitelů Palach Pressu, mi řekl, že z této čestné funkce kvůli Kavanovi odešel, protože se obával politické diskreditace.

Varoval jsem mnohokrát Kavana, že se o cestách „jeho“ kamionů s knihami a rukopisy do Československa příliš mluví v celém exilu a že je pouze otázkou času, než některý zachytí. Stalo se to dřív, než jsem očekával.

Neodpovědné byly Kavany cesty do Maďarska a Československa

Mluvilo se o nich též po celé Evropě a já si kladl otázku, jak je možné, že to StB toleruje. Z Maďarska byl Kavan podle svých slov jednou vykázán do Vídně s varováním, že příště ho předají do Prahy. Hrubě se mi nelíbily i jiné Kavanovy jamesbondovské avantýry – boj, který jsme vedli proti Husákovu režimu, byl bojem politickým, a ne nějakým levným akčním filmem.

Vrátili jsme se s Kavanem do Československa skoro současně koncem listopadu 1989. Mne čekala na letišti četná skupina přátel. Jiří Ruml si mě vzal stranou a řekl, že mají obavy o mou bezpečnost. Zajistili mi proto „ochranku“, studenta, který ovládal judo, s autem. Na Kavana čekaly zřejmě orgány StB, vzaly ho do nějaké konspirační vily, připily si s ním šampaňským a slíbily mu pomoc při rezervaci hotelů při cestách do Prahy. Nevěřil bych tomu, kdybych sám dvakrát neviděl filmový záznam, který o této schůzce StB pořídila, a nečetl záznam „výslechu“ Kavana StB 29. 11. 1989!

Ostuda v OSN

Nechápal jsem a nechápu, čím Kavan fascinoval dřívější vedení ČSSD. Přece se mohli přeptat...

Doufám, že poslední Kavanova aféra nenechá už nikoho na pochybách.

Jeho kandidatura na předsedu Valného shromáždění OSN však na dlouhou dobu zůstane ostudnou skvrnou na jménu naší republiky.

Zdržoval jsem se více než 15 let veřejného odsouzení Kavanových aktivit. Cesta bývalého předsedy VS OSN a místopředsedy vlády ČR do Anglie v roli tlumočníka pro jakési obskurní konzultanty však převršila míru mé trpělivosti.

MfD, 5.3.2007

Autor je jaderný fyzik, zakladatel a předseda Nadace Charty 77



zpět na článek