K politice patří i nepopulární opatření, programy jsou ale formulovány vágně a líbivě
Napsat volební program je těžké. Je třeba věrohodně upřednostnit voličské vějičky a současně upozadit, ale spíše zcela vypustit jejich odvrácenou stranu. Politik sám totiž žádné peníze nevydělává. Pouze přerozděluje to, co mu odevzdá daňový poplatník. Takže v zásadě to, co jedněm dá – a na co jedny láká –, musí jiným brát či zamýšlet vzít, čímž je pochopitelně vyleká.
Lákání jedněch voličů při potlačovaném lekání druhých je ještě těžší, píšou-li program hned tři strany. Jako se to přihodilo koalici Spolu, která program představila minulý týden. Nezbylo jí než kompromisně lákat jen na největší společné dělitele a ty „vytknout před závorku“, tedy právě včlenit do programu. To, co zůstává v závorce, už je raději ponecháno na voličově fantazii. Jako by si měl do závorky „dosadit“, co chce, na základě toho, ke které z tria koaličních partají tíhne.
Co dát do závorky a co před ni
Tudíž třeba tak zásadní věc, jakou v ekonomické oblasti bezesporu představuje postoj k přijetí eura, se čtenář z programu nedozví. Postoj k euru zůstal „v závorce“. Přitom těžko hledat zásadnější ekonomické téma. Vážná debata o jeho přijetí může v nadcházejícím volebním období opět snadno přijít na řadu. V programu se ale dočteme jen to, že „v zájmu zdravých veřejných financí se zavazujeme k co nejrychlejšímu splnění fiskálních maastrichtských kritérií“. Aby si koalice nenahněvala podstatnou část voličů ODS, už „v závorce“ nechává, nedodává a nerozvíjí, že maastrichtská kritéria jsou především kritérii právě pro přijetí jednotné evropské měny. Zdůrazňuje místo toho jen obecný cíl snad všech partají napříč spektrem, tedy zdravé veřejné finance. Současně vypíchnutím maastrichtských kritérií, jejich „vytknutím před závorku“, dává naději čtenáři, jenž fandí TOP 09, že snad tato strana přesvědčila většinu ODS a do eurozóny se Česko s koalicí Spolu ve vládě vydá.
Ještě bujnější fantazii ovšem musí čtenář zapojit, chce-li se domáknout toho, jak vlastně chce koalice Spolu státní kasu plnit. Část koalice byla loni proti snížení daně ze mzdy, známému jako „zrušení superhrubé mzdy“, část – ODS – jej naopak vehementně hájila. Což samozřejmě opět dokumentuje krkolomnost nutného hledání největšího společného dělitele, který je v tomto případě jen malinký, pokud nějaký. ODS coby obhájkyně daňového škrtu má pak v rámci trojkoalice největší díl zodpovědnosti při předkládání řešení, jak kasu plnit. Nebo jak zajistit, aby se vyprazdňovala pomaleji, tj. aby se našel dostatek úspor. Takový, jenž by umožnil držet sníženou daň ze mzdy i nadále a přitom odvracel stále akutněji hrozící zhoršení ratingového výhledu, nebo dokonce samotného ratingu ze strany některé ze světově významných příslušných agentur.
Program koalice tří stran smysluplně klade hned na předních stránkách brožury důraz právě na snížení schodku. Ačkoli vágně hovoří pouze o „schodku“, jedná se evidentně o strukturální schodek hospodaření vládních institucí. Ten hodlá koalice Spolu stlačit na 1,5 procenta hrubého domácího produktu do konce volebního období, tj. do roku 2025. Takový cíl je sice chvályhodný, ovšem bez adekvátního ozřejmění, jak ho chce koalice dosáhnout, vysvítá jeho nerealističnost.
Aktuální, dubnová prognóza Mezinárodního měnového fondu (MMF) počítá v případě ČR pro rok 2025 se strukturálním schodkem veřejných financí 4,5 procenta HDP. Trojkoalice tedy slibuje třikrát nižší schodek, než jaký vyhlíží MMF. V praxi to znamená, že by trojkoalice musela umět během čtyř let vládnutí najít úspory za nějakých 220 miliard korun ročně. To lze jistě zvládnout. Například pokud se zruší „zrušení superhrubé mzdy“. To však program pochopitelně nenavrhuje, ODS by se tím diskreditovala.
Jenže třeba naplnění klíčového cíle slibované „antibyrokratické revoluce“ koalice Spolu, propuštění třinácti procent úředníků (nikoli státních zaměstnanců, jenom úředníků), vynese pouze 4,2 miliardy korun ročně. Jinými slovy, i kdyby koalice Spolu propustila všechny úředníky do posledního, svůj slib stlačení schodku na půldruhého procenta HDP stejně nesplní. Pokud si trojkoalice stanovuje takto ambiciózní cíl, jenž je v hlubokém rozporu s předpokladem mezinárodní expertní komunity, konkrétně MMF, tím spíše by měla zřetelněji a uspokojivěji vysvětlit, jak jej hodlá dosáhnout. Jinak se z jejího programu stává nepříliš věrohodná přehlídka vzletných sloganů a líbivých hesel.
Hlavně nevylekat voliče
Lze předpokládat, že podobně vágně a líbivě budou ve svých programech voliče lákat i další strany a uskupení, jež své programy teprve představí. I ony se přitom zároveň budou snažit voliče příliš nevylekat. Kdokoli soudný však ví, že sociálně citlivá a politicky nepopulární opatření jsou v nadcházejícím volebním období nevyhnutelná. Ratingové agentury nebudou shovívavé věčně. Program koalice Spolu ovšem i tak nejednou vyvolává dojem, že uskupení představuje extrakt do extrému dovedeného „Antibabiše“: spojily se tři strany, které jinak nic moc dalšího než právě „Antibabiš“ nespojuje.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank, člen Národní ekonomické rady vlády
LN, 6.5.2021