Čím déle na celém světě trvá ohrožení virem covid-19, tím víc je třeba si pokládat otázku: Je oprávněné, že již několik měsíců bojujeme proti „covidu“ omezováním základních práv a svobod?
Odpověď většiny odborníků na celém světě zní: Ochrana života a práva na svobodu se musí bedlivě vyvažovat: ochrana lidského života neplatí absolutně. Taková ochrana nesmí nikdy bezpodmínečně podřídit všechna práva a svobody právu spravovat hospodářství, udržovat při životě kulturu a pěstovat sociální kontakty. Obecné riziko musí každý člověk snést. Stačí se podívat na statistiky: na covid-19 do 6. září zemřelo u nás 431 lidí a loni na silnicích zemřelo 547 lidí a podobně víc lidí loni zemřelo na chřipku.
To je mimo jiné důvod, proč všechny vlády na počátku podzimu už nejsou ochotné přistoupit na další drastická omezení, protože ekonomické škody by byly horší než následky dalších úmrtí. Nehledě na to, že omezení pohybu a obyčejná lidská potřeba stýkat se s blízkými lidmi je pro mnohé lidi důležitější než ochrana před novým virem. A to si myslí nejen většina lékařů, ale i filozofů a teologů, i když, jak říká přední virolog Christian Dorsten, nevíme a nebudeme nikdy vědět, kolik lidí je skutečně infikováno.
Problém ale spočívá v tom, že práce vědců je jiná než politiků: Vědci by neměli nikdy kázat, ale zkoumat, a proto musí stále pochybovat. Jenže, jak ukázala již před časem debata o klimatu a teď to někdy potvrzuje i koronakrize, někteří vědci se změnili v ideology a začali hovořit o jediné správné cestě. A to, jak upozorňuje mimo jiné německá filozofka a spisovatelka Thea Dorn, by mohla být pohroma i pro řešení současné situace. Podle ní jedním z nejcennějších úspěchů sekulárních společností je oddělení církve od státu. A jedním z nejznepokojivějších vývojů ve společnostech vyspělých technologií je touha, aby se věda a stát k sobě úzce přiblížily, aby se z vědců stali ti, kteří se vyjadřují jasně.
Tento trend podle sociologů má čím dál tím více zastánců jak mezi vědci, tak i mezi politiky. Rodí se to, čemu se v Německu říká Wissenschaftsklerus, vědecké duchovenstvo, protože absolutní víra ve vědu ji mění v náboženství počátku 21. století. To je pro společnost podobně nebezpečné, jako bylo kdysi spojení státu a církve. Na rozdíl od náboženství moderní věda za svůj úspěch vděčí otevřenosti vůči všem pochybnostem, a pokud by tuto schopnost ztratila, stala by se kazatelem.
Proto u nás tak časté volání po tom, aby v době koronakrize o všem rozhodovali epidemiologové, je scestné: Tato role v době každé krize přísluší pouze politikům, kteří se jí nemohou zříci a mají prokázat schopnost vyvažovat již jednou zmíněnou ochranu života a práva na svobody, zdárný chod hospodářství a kultury. Podle toho je budeme posuzovat. Jejich rozhodnutí se ale nikdy nesmí řídit ani průzkumy veřejného mínění: to je podobná cesta do pekla jako kdyby věřili, že to za ně vyřeší vědci či Bůh.
(Psáno pro ČRo Plus)
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel