Ukazuje se však, že ve Straně zelených je podobných Patočků a Beránků mnohem víc. S vyhlídkou parlamentního angažmá do ní navíc vstoupili lidé jako Petr Pávek nebo Dana Kuchtová, kteří nemají a nikdy neměli s ochranou životního prostředí pranic společného a jejich jediným programem je prosazování ekonomických zájmů nejrůznějších skupin. Můžeme se divit, že se těsně před volbami strana znovu zevnitř hroutí?
Začalo to tím, když vedení strany vyměňovalo krajské lídry. To ještě členové postižených krajů překousli a navenek se zelení tvářili, že vše proběhlo demokraticky, s pochopením a bez problémů. Nejednota strany se naplno projevila minulý týden, když nespokojení členové dopisem zaútočili na Bursíka. Rebelové přitom jen pojmenovali to, co už dávno všichni věděli – vedení strany nedostatečně komunikuje s členskou základnou, financování předvolební kampaně je neprůhledné, na webu zelených řádí nekompromisní cenzura a k tomu ještě na stranu vrhají stín nejasnosti kolem Bursíkova bytu. Vztahy mezi členy nejlépe ilustruje skutečnost, že jeden ze signatářů dopisu Petr Uhl se ještě ve čtvrtek na mítinku v Karlových Varech tvářil jako Bursíkův nejlepší kamarád. Když už to vypadalo, že před volbami nic horšího zelené potkat nemůže, přišla z Ostravy zpráva, že se členové tamního volebního štábu mezi sebou poprali. Jsem poslední, kdo by chtěl obhajovat Patočku a Beránka, ale nevzpomínám si, že by se v rámci boje někdy uchylovali k pěstním soubojům. Takže když jsem v úvodu článku psal, že se zelení vracejí do starých kolejí, možná jsem zapomněl odložit růžové brýle. Zdá se, že je na tom strana dnes hůř než před pardubickým sjezdem.
Jak před volbami roste nervozita, začínají zelení chybovat. Není se čemu divit, v sázce je skutečně mnoho. Zelení by mohli v parlamentu prosazovat zákony na podporu svých ekonomických zájmů. Spolumajitel firmy RESEC Petr Pávek by mohl dodávat našim obcím ještě více větrníků a ještě více bohatnout, Dana Kuchtová by se zasadila o zastavení našeho jaderného programu a možná by se znovu obnovil tok peněz z Rakouska na její protitemelínské aktivity a tak dále a tak dále.
Buďme proto k zeleným shovívaví. Chybovat je lidské a bylo by zázrakem, kdyby se tak různorodá skupina lidí chovala jednotně a disciplinovaně. Nezbývá nám než doufat, že zelení nebudou mít možnost svoje půtky, intriky a pěstní souboje přenést i na parlamentní půdu.
Autor je členem výboru České nukleární společnosti