Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová opět perlila o zavedení takzvané bankovní daně. Poukázala na to, že v okolních státech se používá.
Stále platí, že funkce s sebou nese patent na rozum. Setkáváme se s tím na každém kroku poté, co se relativně „normální“ člověk dostane k veřejné funkci. Náhle je obdařen jakousi zvláštní silou, která ho pohání vyjadřovat se z titulu své funkce ke všemu. Česká ministryně práce a sociální ch věcí Jana Maláčová tak fušuje do řemesla správkyně pokladny ministryni financí Aleně Schillerové. Prosazuje zavedení bankovní daně (z aktiv bank) a slibuje si od toho přínos 14 miliard korun do státního rozpočtu.
ČSSD chce více peněz do rozpočtu získat od bank. „Pojďme se bavit o vyšším zdanění bank, zejména zdanění jejich aktiv,“ řekla ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová. „Pojďme se podívat na situaci v ostatních zemích kolem nás,“ odmítla ministryně práce a sociálních věcí s poukazem na Rakousko, Slovensko či Německo argument, že banky by přenesly náklady nové daně na své klienty. „Myslím, že konkurence jednotlivých bank v České republice je tak vysoká, že by k tomu přenesení zátěže na klienty nedošlo,“ tvrdí Maláčová. Bankovní daň by naopak podle ní byla „osvěžením“ pro celý trh.
Maláčová totiž potřebuje peníze, a to hodně peněz. Premiér Andrej Babiš ji už několikrát vyzval, aby hledala úspory ve svém resortu. Ona přišla s úsporami v řádu stovek milionů korun, její plány však vyžadují miliardy, a tak by se nějaká bankovní daň jistě velmi hodila.
Argument Maláčové, že konkurence bank je u nás tak veliká, že by si banky nedovolily přenést náklady bankovní daně na klienty, je ze soudku „když se chce, tak to jde“. Podobně se argumentovalo v případě cen za volání a data u operátorů. Přesto máme jedna z nejdražších dat v Evropě. A naprosto originální je Maláčové názor, že bankovní daň by byla „osvěžením“ pro celý trh. Něco jako klimatizace?
Banky samozřejmě najdou cestičky, jak se s „osvěžením“ vypořádat. Část nákladů přenesou na nás, klienty, propustí pár procent zaměstnanců a ono to půjde. Nicméně touha Maláčové po dalším rozdávání a úplatcích voličům zůstane stejná a povede k dalším podobným nápadům. ČSSD je totiž stále blízko propasti 5 % a drží se myšlenky, že si zbytek voličů udrží utrácením. Je však bezesporu velmi smutné, když strana s tak nízkou podporou voličů tlačí na deficitní hospodaření státu a ani trochu se nestydí.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz