Nebýt handlu s Hradem, BIS už šéfa má
Premiér Andrej Babiš je smutný z toho, že se z obsazování postu šéfa Bezpečnostní a informační služby (BIS) stala politika. Chudák premiér… Přitom politiku z toho všeho udělal právě on. Rozhodnutí o novém šéfovi BIS záměrně oddaloval do doby předvolební, počítaje s tím, že s prezidentem, který BIS dlouhodobě kritizuje, udělá výhodný politický obchod.
Všechno už mohlo být dávno hotovo. Premiér Andrej Babiš mohl po povinné konzultaci s Bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovny oznámit jméno nového šéfa a k příslušnému termínu (15. srpna) ho jmenovat. Je to odpovědnost vlády, která podle zákona šéfa BIS jmenuje i odvolává, protože jí je také ze zákona odpovědná.
Premiér vhodný čas propásl. Není pochyb, že cíleně. To aby mohl kartu BIS a jejího šéfa využít jako zboží v politickém vyjednávání s prezidentem. Miloši Zemanovi a lidem kolem něj leží současný šéf BIS Michal Koudelka dlouhodobě v žaludku. Zejména proto, že systematicky upozorňuje na rizikové působení ruských tajných služeb na českém území. A Rusko a vztah s ním zas leží na srdci Hradu.
Je tak logické, že prezident udělá vše pro to, aby Koudelka už znovu šéfem BIS nebyl. Andrej Babiš Zemanovi tuto radost může udělat, vše je jen otázkou ceny. Ta se v tomto případě rýsuje poměrně viditelně: pomoc při povolebním udržení Babiše u moci.
Tady bude Babišovo
Něco tu ale zásadně nehraje. Prezident Miloš Zeman přece už dávno všem sdělil, že po volbách dá možnost k sestavení vlády vítězné straně či hnutí. A protože volební koalice považuje hlava státu za podvod, přestože jsou součástí volebního zákona, který sám prezident legitimizoval svým podpisem, je jasné, že vládu bude jako první sestavovat Andrej Babiš.
Jaké další záruky by tedy premiér za výměnu Koudelky měl chtít? Vypadá to spíš, že hlava státu a premiér teď pouze koordinují strategii výměny, tak aby vypadala navenek jako politický konsenzus, rozhodování většiny, do níž patří i prezident. Andrej Babiš distribuuje svou výsadní premiérskou odpovědnost na poslance Bezpečnostního výboru a částečně i na hlavu státu, což jde zcela proti smyslu Ústavy.
Ne náhodou tu zákonodárce počítal s dělením moci a pravomoc jmenovat šéfa BIS dal jen a jen vládě. Mimo jiné proto, že se předpokládá, že kabinet obvykle vládne s většinovým mandátem Sněmovny a reprezentuje tak vůli voličů. To, že Babiš dnes dělá dojem, jako by jmenování šéfa BIS bylo otázkou nějaké parlamentní diskuze, hlasování nebo dokonce manažerského výběrového řízení, je rozmělňování dělby moci v českém politickém prostředí.
Katem z nenadání
Nedává to smysl ještě z jiného důvodu. Andrej Babiš prakticky za celou dobu svého působení ve vládě neřekl vůči současném šéfovi BIS křivého slova. A to sedí ve vládě od konce ledna roku 2014, tedy více než sedm let. Byl také u toho, když vláda v srpnu roku 2016 rozhodla o Koudelkově jmenování do čela BIS.
A můžeme jít ještě dál. Babiš se chlubil Koudelkovým vyznamenáním od amerických spojenců (CIA), chválil jeho práci v konkrétních kauzách i obecně („dělá svou práci dobře“), navrhoval za vládu opakovaně jeho povýšení, které hlava státu rovněž opakovaně odmítala.
Babiš ani jednou nikde a nikomu, ani v parlamentu či na stranické půdě, nenaznačil, za koho by chtěl Koudelku vyměnit a proč by jeho výměna měla být žádoucí. To, že teď rozevírá prostor k podivné politické debatě na poslední chvíli, která může vyústit v přechodné provizorní vedení BIS minimálně do voleb, je v rozporu se vším, co v této věci Babiš veřejně zastával.
Nebezpečný prostor
Nakonec ale vůbec nejde o jméno Michal Koudelka. Diskuze by se teď neměla smrsknout na to, zda Koudelka „ano“, či „ne“, i když premiér, který nakonec rozhodne (ANO má ve vládě většinu a ANO je Andrej Babiš), nikdy „ne“ nepoložil jako relevantní variantu.
To poslední, co by širší debata na téma šéfa BIS potřebovala, je morálně-politický kýč (bez Koudelky bude konec světa, jak říká klasik). Ten vždy nejen zastiňuje podstatu věci, ale jednoduchým dělením na dobré a zlé (jsi s námi, nebo proti nám) znemožňuje najít jakoukoliv shodu do budoucna.
Nelze ale přehlédnout, že premiér tu hazarduje se svou důležitou pravomocí a odpovědností za činnost BIS. Bezpečnostní informační služba je pro zajištění zájmů České republiky (ekonomických, mezinárodněpolitických) a klidného bezpečného života jedna z klíčových institucí. S její stabilitou a pevností nelze hazardovat tím, že se post jejího ředitele vhodí do politického osudí jako ta největší politická sázka.
Je přitom jedno, zda se tak děje fakticky, nebo „pouze“ ve formě spekulací. Spekulace se objeví jen tam, kde je k nim vytvořen prostor. A ten neměl Andrej Babiš vůbec rozevírat. Jmenování šéfů tajných služeb je v každé zemi sledováno velmi bedlivě, a protože jde o celou společnost (polis), je to vždy také politická, nikoli čistě stranická záležitost.
Třeba v Americe je to součást výměny politické reprezentace a všichni to čtou tak, že prezident dosazuje do CIA svého muže. Ten si ale musí projít „výslechem“ Senátu a musí dostat odborný i politický glejt.
Mocenské zájmy stranou
V evropských zemích se víc dbá na to, aby navržený kandidát byl profesionál, jakkoliv i tady platí, že většinou jde o lidi blízké vládnoucí straně, kteří mají důvěru politického lídra. Například bývalý šéf německé bezpečnostní služby Hans-Georg Maassen byl členem CDU, vládní strany kancléřky Angely Merkelové. To všechno je součástí politické hry moci, ve které ale veřejnost i politici pečlivě kontrolují nakládání s ní.
Andreji Babišovi by nikdo nemohl vyčítat, kdyby si do čela BIS po zralé úvaze vybral „svého“ člověka, pokud by to byl profesionál s dobrým kreditem (jakkoliv se dosud mělo za to, že Koudelka premiérovi jako „makající manažer“ vyhovuje), který velmi dobře a důsledně chápe nadřazení zájmů státu nad své osobní i heslo na odznaku BIS „Aude. Vide. Tace“ – „Naslouchej. Dívej se. Mlč.“
Pokud ale takového nového člověka předseda vlády doposud nenašel, ba ani ho nehledal, nezbývá než nechat věci tak, jak jsou. A Koudelkovi prodloužit mandát. Ostatně nová vláda bude moci rozhodnutí svých předchůdců později klidně změnit.
To hlavní je: hrát s otevřeným hledím, s plnou odpovědností vůči státu a celé společnosti. Ne jen s ohledem na prezidenta Zemana a osobní mocenské zájmy Andreje Babiše.
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce