Za dlouhé roky svého života se naučil předstírat chytrost. Chytrým ovšem v žádném případě není. Stačí sledovat úroveň jeho verbálních projevů.
Zároveň bije do očí jeho váhavost a fluidní rozhodování: rozhodne se a hned vzápětí to mění. To je dokladem jeho omezené představivosti důsledků. Obvykle mu dojde všechno až tehdy, když je již pozdě. Zaplétá se do sítí, které si sám upletl. Vydržuje si různé schopnější poradce, ovšem ti jsou různí, a mají tudíž různá doporučení. Potřeboval by alespoň elementární soudnost k tomu, aby uměl vybrat toho, jehož se bude držet; bez toho jsou nakonec nakrásně i geniální spin-doktoři k ničemu. Náš premiér má zakrnělou motivaci a pochopit dokáže jen usilování o vlastní moc a peníze ve vlastní kapse. Jeho bilancování života krátce před smrtí popisované těmi, kdo byli smrti tváří v tvář, nebude zrovna útěšné a veselé.
Mám ale na mysli jeho velmi konkrétní selhání. Zaštiťuje se stále tím, že boj proti kvótám je jeho prioritou a že v Bruselu pro nás vyjedná mimořádné podmínky. Odmítá uprchlíky en gros a má za to, že bude hrdinou. Jistě je v tom ale jeho nadbíhání voličům, ze svodek mu prostě jen vychází převládající nálada v Čechách zaměřená proti cizincům. Ta je ovšem pochopitelná; ukázalo se, že přes polovina obyvatel není s to komunikovat v jiném než českém jazyce. Za takových okolností je animozita proti těm, kdo se vyjadřují jinak, přímo nasnadě. Potíž má pak i s tím, že se s ním nikdo z EU potud, pokud důvěru nemá, nebaví.
Oč tedy jde? Jde o to, že uprchlíky přece přijímáme a máme jich tu dokonce hodně. Nyní počet cizinců žijících v ČR již přesáhl půl milionu a číslo stále roste. Přes polovinu z nich žije v ČR již i trvale. Jistě jde o prosté oficiální povolení k pobytu, ovšem na druhé straně je zde ještě i spousta těch, kdo tu jsou načerno. Udělení asylu je sice vzácnější, ovšem u Rusů či Ukrajinců (Ukrajinců je zde výrazně přes sto tisíc) bývá těžké odlišit uprchlíky před špatnými ekonomickými poměry a pronásledováním. Rozhodně bychom měli poskytnout útočiště více lidem - mezi nimi bych vypíchl hanebné počínání českých úřadů v poměru k čínským křesťanům před krátkou dobou. Vždyť v tom máme dlouhou tradici již od vzniku republiky! Revoluce v Rusku přiměla spoustu vynikajících jedinců utéct před bolševiky a uchýlit se k nám; byli pro nás vesměs přínosem. Ochrana Židů před pronásledováním za nacismu fungovala sice jen do okupace, čili krátkou dobu, ale i ta by nás měla naplňovat hrdostí. Za komunismu sice vázlo všechno, ale po jeho pádu jsme zase uprchlíky přijímali, například z Bosny a Hercegoviny v obrovském počtu.
Zbývá ptát se, co brání Babišovi vytáhnout naznačená čísla a argumentovat tím, že my uprchlíky přece již dávno přijímáme (pochopitelně bychom měli být k těm politickým vstřícnější). Námitky toho rázu, že Syřané a Ukrajinci jsou propastně jiní, je prázdná. Vždyť na Ukrajině je rovněž válka a mnozí z ní utíkají kvůli ní (podobnost obou zemí jde až tak daleko, že Putin a Asad jsou blízcí spojenci). Východiskem jsou přece lidská práva a ta platí pro všechny stejně. Nelze tudíž vést dělicí čáru podle národnosti, náboženství či čehokoliv jiného. Jeden jako druhý. Když porovnáme počty migrantů například v ČR a v Itálii mezi sebou, pak vypadá naše pozice výrazně lépe. Možná máme těch uprchlíků na počet obyvatel ještě víc.
Bylo a bylo by třeba asertivně hájit české zájmy a je smutné, že žádný politik nebyl s to toto téma zvednout. Přeposílat si uprchlíky podle kvót by bylo bizarní počínání: posílat Ukrajince do Itálie a z Itálie přijímat jejich cizince by bylo směšné. Pouze je třeba vzít do úvahy všechna čísla a jednat. Ale toho Babiš schopen není. Není s to hájit české zájmy. Namísto toho se přiklonil k Visegradské čtyřce a vtáhl nás do ostudného společenství (do Polska asi sotva proudí mnoho Rusů a do Maďarska se kromě Maďarů nechce nikomu). Snad by se počínání Babiše dalo vykládat i tak, že byl vyslán do ČR a zde se za sedmdesát roků „okupace“ během první republiky mstí. Ale to by byl pitomý paranoidní výklad. Rozhodně přiměřenější interpretace chování Babiše je prostě to, že je hlupák.
Převzato z blogu autora