Aféry v letošní předvolební kampani nepřinášejí zatím žádnému z kandidujících subjektů výraznější výhody. Určitou výjimkou je zřejmě pouze ODS, která pod vlivem úvodní Topolánkovy „prostořeké“ aféry vyměnila leadera a tím zabránila uplatnit sociálním demokratům anti-topolánkovskou a anti-dalíkovskou kampaň s připravenými dalšími aférami, která by zřejmě občanské demokraty připravila o hlasy. Sociální demokracie se nyní soustřeďuje na Ivana Langera, jeho případné aféry však již nyní mohou poškodit ODS především v Olomouckém kraji, zatímco v republikovém rámci bude dopad omezený.
Zřejmě bez výraznějšího efektu zůstane „aféra Vlček“. Z hlediska jejího načasování lze soudit, že byla připravena k předvolební diskreditaci ČSSD, nicméně výsledek není pro oponenty sociální demokracie nijak zvlášť působivý. ČSSD se Vlčka zbavila a celá aféra ji nijak výrazněji nezasáhla. Včasné odstoupení zabránilo i mediálně vděčnému hlasování o Vlčkově odvolání z postu předsedy sněmovny. Aféra možná mírně posílila malé strany, které bojují proti zkorumpovanému prostředí dosavadního estsablishementu, a jejich stoupenci nyní mohou být ještě více znechuceni z obou velkých stran.
Tisková konference, na níž ČSSD o Vlčkově odstoupení informovala, ukázala na Vlčkovu slabou pozici ve straně, když o jeho odstoupení informoval nikoliv Vlček sám, ale učinil tak předseda Paroubek. Je zajímavé, že ČSSD měla na v podstatě nejvyšším ústavním postu, který v končícím volebním období získala, natolik nevýrazného člověka, jakým byl Vlček (což se ostatně několikrát projevilo i jeho kontroverzním vedením důležitých parlamentních jednání). To se však nakonec ukázalo výhodou, protože pro stranu nebylo nikterak velkým problémem jej hodit přes palubu.
Vlčkovou aférou bylo zamezeno tomu, aby ČSSD mohla naplno prezentovat své programové body. ČSSD však získala argumentační výhodu. Může poukazovat na to, že se důležitého člena kandidátky zbavila, zatímco ostatní strany nikoliv. Na druhou stranu vůči svým oponentům využívá spíše nejasné aféry dřívějšího data (Kalouskovy či Johnovy problémy) než něco, co by aktuálně zaujalo editory hlavních médií.
Obecně lze říci, že strategicky načasované aféry zatím vývoj volební kampaně sice ovlivnily, zřejmě však nebudou mít výraznější vliv na voličskou podporu kandidujících subjektů. Nelze však vyloučit, že některé závažné aféry ještě přijdou. Volební štáby se mohou domnívat (např. pod vlivem aféry Kubice z roku 2006), že efektivní je načasovat hlavní aféry proti oponentům až do období těsně před volbami, kdy oběť aféry není schopna snést rychle důkazy na její vyvrácení. Komentátoři i voliči se tedy mohou ještě na řadu zajímavostí těšit, zvláště když se média nijak výrazně nezajímají o střet obsahů volebních programů.