Neviditelný pes

POLEMIKA: Strašidlo nicnedělání

S Jiřím Pehem se ani trochu nemůžeme dohodnout, zda nám hrozí jistá forma autoritativního systému, jak tvrdím já, nebo nehrozí, což je stanovisko jeho. V článku, jehož obsah je uveden v tomto listu (O článku Soudruzi z pravice), Jiří Pehe rozebírá bod po bodu mou argumentaci, vycházející z věty, že můžeme sledovat, jak Paroubkova vláda nastoupila cestu k autoritativnímu způsobu vládnutí, a to " v

Začnu odzadu; poslední protiargument Jiřího Pehe je snad nejzajímavější. Můj oponent se ohrazuje proti mému výrazu "utužování discipliny v ČSSD". Vadí mu, že tento argument "přichází od autora který je součástí názorového milieu, z něhož se ještě před rokem linula nepřetržitá řada ironických komentářů o tom, jak strana vnitřně tak nejednotná a nedisciplinovaná, jako je ČSSD, nemá právo vládnout ...Když Paroubek stranu sjednotil, slyšíme pro změnu, že je to diktátor."

Čekal bych od odborníka, který "žil dlouho v USA a Německu", větší úctu k vlastní korektnosti. Přiznám se, že z uvedeného citátu nevím, jakého milieu jsem to byl součástí a zda i z mého pera (klávesnice) se linuly ironické komentáře. A které. Na tomto místě zní autorovy závěry velmi nevěrohodně. Také o tom že Paroubek je považován za diktátora, hovoří Jiří Pehe neosobně ("slyšíme" - nikoli "od Mandlera slyšíme"). Pochopitelně, já jsem napsal, že v čele autoritativního režimu nemusí být diktátor. Význam těchto nevěcných odboček je v připisování oponentovi něčeho, co s ním nemá nic společného.

Protiargument, který předchází, se týká výhružek médiím. Podle mého oponenta chce Jiří Paroubek prosadit nový tiskový zákon, "který by kopíroval ten, který platí v současném Rakousku". Opravdu, premiér o tom tak hovořil. To přece vůbec neznamená, že zákon tak bude vypadat. Víme přece, jak se do zákonů dostávají pozoruhodné dodatky. Věřil bych premiérovi, kdyby takový zákon, jaký by se líbil Jiřímu Pehe, navrhl před volbami. Ale po volbách?....

Další, podle mé věty druhý protiargument Jiřího Pehe se zastává ministra Davida Ratha. Prý když hovořím o ovládnutí zdravotnictví, pohybuji se na velmi tenkém ledě. Vždyť jde o orientaci zdravotnictví a "vše se...odehrává v rámci demokratických pravidel. Autor těchto řádek, píše Jiří Pehe, si nepovšimnul, že by se kvůli zdravotnictví nějak zmenšila jeho občanská práva". Chápu. Kdyby ale autor byl lékárník (nedávno stávkovali proti Davidu Rathovi) nebo praktický lékař, asi by mluvil jinak. Ovládnutí resortu zdravotnictví Paroubkovou vládou je nebezpečný precedens.

A posléze v prvním protiargumentu trvá Jiří Pehe na tom, že Czech Tek znamenal "hrubé porušení vlastnických a dalších práv na pozemcích, kde se Czech Tek konal a policie zasáhnout musela". Pozoruhodné. Tráva na jedné nebo dvou loukách stojí za 31 milionů, které "nutný zásah" policie ochudil státní pokladnu. Předlouhá rojnice ozbrojenců stojící proti účastníkům Czech Teku přiměla prezidenta republiky, aby se zeptal, zda snad byla ohrožena bezpečnost státu. Opravdu to tak vypadalo. Dodnes nebyli potrestáni policisté, kteří mají na svědomí tehdejší hrubé zákroky a jejich část veřejnost dobře viděla na obrazovkách. Mně to vadí. A vám, pane Pehe?

Nemohu než znovu připomenout, že Jiří Pehe by se měl chovat jako odborník. Napsal jsem, že naše demokracie se už dnes "pozvolna oklešťuje" a že Paroubkova vláda "nastoupila cestu k autoritativnímu způsobu vládnutí". Nenapsal jsem tedy, "že už teď tyto dvě strany /rozuměj ČSSD a KSČM/ vlastně společně oklestily demokracii", jak uvádí Jiří Pehe.

Naopak ale kdyby se po volbách sociální demokracie opřela o komunistickou stranu, to by mi vadilo.

Můj oponent k tomu, aby se mýlil, nepoužívá vždy legitimních prostředků. Přesto však pokud by měl pravdu, měl bych z toho radost.

30.1. 2006

zpět na článek