Mé argumenty musím zdůvodnit z trochu větší perspektivy.
Nepatřím mezi lidi, kteří by omdlívali z kauz Andreje Babiše a viděli v něm politického démona rozsévajícího zlo. Ani mezi ty, kteří v jeho počínání vidí ohrožení demokracie a institucí. Babiš se prosadil jako politická figura díky selhání tradičních stran. ODS i ČSSD opouštěly své ideové pozice a čím dál více mlžily kontury svých názorů. Obě strany byly infikovány moderním pokrokářstvím a jejich voliči jim přestali rozumět. Na pozadí této degradace vytvořil Babiš protestní hnutí, které získávalo zmatené a opuštěné voliče na svou stranu. Šlo však jen o falešnou opozici, která sama byla ideově vyprázdněna. Jeho hnutí se stalo clonou, která bránila skutečnému řešení problémů. Opozice byla natolik neduchaplná, že z hnutí ANO udělala svého hlavního oponenta a svár s Andrejem Babiše byl ústředním motivem jejich politiky, která více než deset let žila pouze „antibabišovstvím“, jenž pohltilo zájem politiků, voličů a médii. Na pozadí tohoto konfliktu dál probíhala eroze tradičních volebních stran (ČSSD dokonce zmizela z parlamentu).
Mezitím pozornosti unikal skutečný nepřítel, který na našem kontinentě bují dlouhá desetiletí-neomarxistická ideologie. Reinkarnace původního Marxova díla získala prostor ve veřejném prostoru po 2. světové válce a od té doby decimuje konzervativní sociální struktury (národní identitu, rodinu), čímž podlamuje strukturotvorný základ západních společností s cílem vytvořit nový rovnostářský svět. V 60. letech zahájili stoupenci této ideologie (zejména v Německu) vzpouru proti tradicím. Kocovinu ze druhé světové války Němci léčili ničivým pokáním a při hře na šampiona dobra zrehabilitovali marxismus (zatímco koalice SPOLU stále směšně řeší odumřelý komunismus). Vyústěním desítky let trvajícího útočení na tradiční instituce a podstatu národního státu bylo zpochybnění státní svrchovanosti a vytvoření EU, kde jednou provždy zmizí nacionalismus skrze unifikaci kontinentu. Toto myšlení se ve velkém propisovalo do institucí jako NATO, které byli internacionální organizací neostýchající se vměšovat do záležitosti cizích státu (viz srbsko-kosovský konflikt). Tato kulturní a ekonomická metastáze pronikla i na naše území do „zeleno-pirátských“ politických stran, univerzit, médií a hlavně do myšlení mladých lidí. A co jsme dělali na naší politické scéně my? Bojovali jsme proti Babišovi.
Přišel však rok 2020 a Babiš obnažil svou ideovou prázdnotu, kdy svou politikou odstartoval éru covidismu a v přímém přenosu likvidoval českou ekonomiku lockdowny, restrikcemi, kompenzacemi. Ekonomice přivodil svým počínáním nabídkový šok. Statistiky dnes jasně hovoří, že umírali lide starší 65 let a více, kteří mohli byt speciálně cíleně izolovaní. Celý národ se promořoval s dlouhou agonií. Dodnes mi nikdo nevymluví, že lidé tehdy umírali také vlivem působícího smutku, stresu a hlavně zanedbané zdravotní péče a osamocením. Odstartovali jsme vyždímávání zdrojů. Nárok převýšil výkon a my dali živnou půdu inflaci. Covidismus zdecimoval a zcela pohltil naši náladu a entuziasmus.
Ale ani v tom Babiš není originální, ale jen špička ledovce. Žití na dluh se stal trvalým receptem USA a EU, které dlouhé roky aplikují strategii růstu tažené dluhem. Čína v rámci obchodních válek se Západem vycítila slabost Západu a zahájila expanze vlastních výrobků na náš trh. Vytlačila nás do sféry zábavy a oddechu. Ztráta konkurenceschopnosti díky rovnostářskému nihilismu a rozhazováním nás postupně vede od bohatství k chudobě.
Zatímco jsme bojovali se zlem jménem Babiš, tak tenhle mor rostl a měl jedinou ambici- zničit náš národ, naši svobodu a podvolit nás na cestu k nesvobodě a službě nadnárodních korporací. Největší pravicová strana mezitím zdegenerovala do té míry, že rezignovala na svou desetiletí budovanou značku a podnikla fúze s neuchopitelnými lidovci a levičáckými TOP 09 strany. Vytvořili kartel, který se stal gubernátorem EU, než sebevědomou vládou naší země. Sami sebe pasovali do role jakýchsi morálních autorit a přitom pod jejich počínání probíhá další a další likvidace školství, médií (viz ČT). Babišovo stranictví kádrují „slušní“ politici, kteří za komunismu dosáhli svých doktorských studijních titulů, aniž by cokoli ze „svých“ oborů znali. A co je nejhorší. Dál zadlužují zemi astronomickými stamiliardovými dluhy. Odsuzujeme Babiše že ochudil naše obyvatele? Stejně tak fungoval kartel SPOLU. Nemají si co vyčítat. Slibovali změnu a nakonec mají ještě horší deficit státního rozpočtu (a to pandemie skončila!). Obě strany umí krizi řešit jen vyhazováním peněz daňových poplatníků. Nikoli státnicky s erudicí a odvahou.
Téměř celá současná politická reprezentace této země nese podíl na úpadku naší politické scény. Každý z nich je vinen vyprázdněním obsahu. Z této prázdnoty vyrostl prezidentský kandidát, jehož jedinou kvalifikací je šarmantní vzhled a upravený knír. Ačkoli nemá téměř na nic žádný názor a patřičné znalosti, přesto hlásá zásadní změny pro Čechy- euro, manželství homosexuálů, boj s globálním oteplováním, zvyšování daní, europeismus. Stojí před námi kandidát, jenž je prázdnou nádobou, která veřejnosti přeříkává přesně tu západní neomarxistickou písničku. Bojí se někdo Pavlovi komunistické minulosti? Já ne, bojím se jeho neobolševismu, ke kterému obratně jako zkušený funkcionář po revoluci přesedlal. Nyní nebude agentem Pávkem ve službách soudruhů, ale agentem západních marxistů se stejnou agendou, která rozkládá hodnoty této země. Jeho hlavním úkolem bude degradovat úřad prezidenství svou slabostí a příklonem k odevzdanosti evropské integrace. Jeho pokrokářští loutkovodiči jej používají jako beranidlo na bránu Pražského hradu. Zatímco my bojujeme s Babišem, největšímu zlu tleskáme v cestě na hrad. Tak nás zaslepuje nenávist k prázdnému Babišovi, že nevidíme skutečný problém, jenž nás může stát desetiletí nesvobody. Prezident takovou politickou mocí samozřejmě neoplývá, ale věřím, že Pavel bude vytvářet úpadku podhoubí a spolu s Fialou bezesporu vypustí signály pro další rozklad Česka na mapě Evropy. Prezident není kývač a pokladač věnců, má být aktivním moderátorem a zastáncem našich tradic, stejně jako Václav Klaus během ratifikace Lisabonské smlouvy. I jeho euroskepticismus nám otevíral pravdu o negativech evropské integrace. Přesně to by měl prezident umět a nebát se to říkat, i když by byl posledním politikem v zemi, kdo si to myslí.
Pokud se na věc podívám s nadhledem. Prohra Babiše ukončí hvězdnou kariéru ANO, další prohrané volby už hnutí neunese a z politiky zmizí falešný spor názvem Antibabiš. Zbyde jen kartel SPOLU a názorově plochý prezident. Pak možná již odstartuje možnost zrodu reálné opozice a skutečná práce na revitalizaci naší politiky. Volba Babiše bezesporu může vládu potrápit a některé věci zbrzdit, výsledný efekt by však byl spíše nepatrný, protože tak jako tak se dál půjde z kopce. Z výše zmíněných důvodu půjdu v druhem kole vhodit prázdnou obálku. Vás jen poprosím, ať už půjdete vhodit hlas komukoli, myslete na to, že oba kandidáti jsou zlem, které naši zemi dlouhodobě poškozuje.