Jak že za co? No za to, že se celá EU potácí energetické a ekonomické krizi. Podle předsedy české vlády Petra Fialy, šéfů EU a celých houfů „pokrokových“ novinářů za to všechno jistě může zločinec Putin. Tak z obecného hlediska je prostě pravda, že Putin zločincem je. Jako celá řada jeho předchůdců v Rusku, ať si říkali báťuška car nebo soudruh generální tajemník. Předem si ovšem přiznejme, že Putin svoje slova, kdy hodnotil rozpad Sovětského svazu jako největší tragédie Ruska a vyhlašoval že se s tím on a Rusko nikdy nesmíří, nelhal. To, že ho celý Západ nebral vážně ovšem není jeho vina. Tím je vina nebetyčná nabubřelost a drzost západních politiků.
Angela Merkelová včele nejsilnějšího státu EU nám slibovala „rovnost, volnost a bratrství“ a věčný zelený ráj na zemi. Což se ukázalo jako lež jako věž. Při hodnocení Merkelové je nutno konstatovat že se ukázala jako jeden z nejmizernější poválečných politiků Německa. Přestože byla odborně vysokoškolsky vzdělaná a věděla či spíše musela vědět, že celé to ekologické šílenství i gigantický podvod a také gigantický byznys, zachovala se dle Machiavelliho poučky z díla „Vladař“, že pokud vládce nedokáže vzdorovat, byť sebe bizarnějšímu politickému či ideologickému tlaku, přežije jen tak, že se postaví do jeho čela. Kdo zná Machiavelliho a názory nejbohatšího národa EU, lehce pochopí, proč Angela se dala na Energiewende.
Tvrzení Ursuly von der Leyen a našeho Petra Fialy a jeho skupiny, která je už veřejně nazývána „lancknechty“ Bruselu, že za všechno můžeme zločinný Putin, se ukazuje být mediální lží. Jistě že je Putin zločinec, který rozpoutal na Ukrajině válku, ale bez hlouposti a lačnosti a chtivosti peněz západních vlád a ekonomicky zainteresovaných skupin by si nikdy tuto válku nemohl dovolit.
Dnes už i „západní“ tisk veřejně hovoří o tom, že to byla právě politika EU, vedená Německem Angely Merkelové, která umožnila Putinově tuto válku začít. A předpokládat, že ji vyhraje. Přes varování východních států Evropy Německo v podstatě potichu obnovilo novou ekonomickou verzi paktu Molotov-Ribbentrop. Jeho současnou podobou záměr, aby se Rusko stalo téměř výhradním dodavatelem ropy a plynu pro střední a východní Evropu. Pak by Rusko a Německo společně držely v rukou veškeré uzávěrem ropovodu a plynovodu a mohly přes „spřátelené“ firmy diktovat většině Evropy ceny. A množství dodávek základních energetických surovin pro ekonomiku celé Unie. Společně by tak vytvořili oligopol, který by zajistil oběma stranám minimální náklady a maximální zisky. Vzhledem k povaze těchto dodávek a dopadům na sílu protlačeného European Green Dealu by bylo velice obtížné, či prakticky nemožné, proti takovémuto oligopolu nějak vystoupit.
K tomu fungovala obrovská propagandistická mašinérie, kde se protínaly zájmy účastněných stran + zájmy největších firem + zájmy ideologie stojící na tzv. boji proti oteplování. U nás známe například ukázku v tom, jak byl prezident Miloš Zeman nazýván „ruským švábem“. Což se stalo prakticky tzv. „memem“, tedy samovolně se šířící a neustále opakovanou lží. O vztahu Zemana k Rusku si můžeme myslet cokoliv, ale tato propaganda měla zakrýt to, že právě Merkelová a Putin se scházeli prakticky tak často, jako jezdí Češi na své chaty, a pěstovali“ nerozborné a trvalé přátelství“. Dokonce se Merkelová chlubila, jak Vladimírovi vozí při svých častých návštěvách východoněmecké pivo, které se jako agent KGB ve východním Německu oblíbil. Mimochodem to také vysvětluje, proč Německo trvá na svém boji proti jaderné energetice, protože ta jediná by byla prakticky schopným konkurentem ruského plynu a nafty.
Všechno to vypadalo ideálně, ale nakonec zkrachovaly tyto plány vypracované generálními ředitelstvími zainteresovaných firem, německou vládou, i zelenými fanatiky. Vývoj ve světě a zájmy jiných politických a ekonomických sil a států do tohoto Rusko – německého plánu “hodily vidle“. Německo a pod jeho vedením EU nedbala na základní zájmy nových států EU. Ale ani na zájmy Spojených států, Anglie a dalších politických entit. Vše zkomplikoval „export demokracie“ a síly, kterým se dnes říká“ woke“. V zájmu některých ekonomických a politických skupin bylo podněcováno tzv. Arabské jaro a dále „barevné revoluce“. Krachy těchto snah vlily novou energii do Ruska, protože Západ zde utrpěl politickou a často i vojenskou porážku. Putin, jak slíbil svému lidu, začal rozšiřovat ruské impérium válkou proti Gruzii, zásahy v bývalých jižních státech Sovětského svazu, hlavně okupací Krymu a východní části Ukrajiny. I za této situace Angela Merkelová a síly které reprezentovala, trvaly na další Německo – ruské spolupráci. Protože se jim bláhově zdálo, že jsou schopni Rusko přes byznys nějak korigovat.
Další západní státy, které se cítily tímto vývojem ohroženy, se však spojily po roce 2004 v původně tajných operacích, a vycvičily a vyzbrojily z počátku neschopnou a zaostalou ukrajinskou armádu na výkonný bojový stroj. Jako základnu si zvolily Polsko. Od té doby tak dělá Brusel, tedy respektive Německo, všechno proto, aby Polsko ponížilo a pokud možno aby jej vyštvalo z Unie. Putin si byl vědom toho, že Německo a EU se dostávají do stále větších a větších ekonomických a politických obtíží. A „Zelený úděl“ více a více ničí evropskou ekonomiku. A tak podle hesla, že nejlepší obranou je útok, v bláhové důvěře ve svoji převahu, v únoru 2022 zaútočil. Rusové Kyjev však nedobyli. Dnes mají obrovské ekonomické a vojenské obtíže, ale ještě větší ekonomické a politické obtíže má EU. Věci dospěly tak daleko, že ministr Blažek správně řekl, že pokud se naše politika (míněno tím i politika EU) nezmění, může dojít k rozpadu EU a k tomu že přijdeme i o demokracii.
Hodnotíme vývoj situace zpětně, je jasné, že kdyby se Putinovi podařilo dobýt Kyjev, Německo by tuto skutečnost prostě přijalo. A donutilo ji akceptovat i celou Unii. Plyn a ropa by tekly, ale my bychom měli ruské vojáky na slovenské hranici. Z hlediska myšlení Moskvy by ruská armáda stála na hranicích Československa. V tom okamžiku by mohl diktovat ceny i dodávky ropy a plynu celé Evropě. Stáli jsme na kousek od naprostého kolapsu, a stále není jasné, jak to dopadne. Ukrajina se ubránila k veliké nelibosti mnoha nejen evropských ekonomických a politických sil. Stačí se podívat na chování Německa a Francie.
Z hlediska historie, ať dopadne Putin, jak dopadne, zásadní vinu na evropské energetické krizi mají zelení pokrokáři. A na ně navázané a jimi placené firmy a politika, kterou řídila po dlouhá léta jako politiku Německa a EU Angela Merkelová. Bez nich by si Putin napadnout Ukrajinu netroufl. Putinovy činy byly jen katalyzátorem toho, k čemu by stejně došlo.
Nejhorší je, když z pozice svém moci lžete, že za všechno může jen a jen Putin, i když víte, že už vám nikdo nevěří.