Motto: Pro záchranu starých a nemocných jsme obětovali mladé a zdravé. Jak říkával pan Jan Werich: „Je to pravda, ale zní to blbě!“
Kolik miliard řádků textu ve všech jazycích světa se už popsalo o virovém onemocnění podobném chřipce označované jako koronavirus?
Jak jsem již před několika týdny popsal v článku nazvaném Proč nejásáme?, je těžké pochopit, proč byla právě jen pro tento případ uplatněna zcela odlišná metodika sledování nemocnosti. Místo dlouhodobě zavedeného sledování počtu nemocných na sto tisíc obyvatel se začali počítat jednotlivci.
Loni na jaře byla českými lékaři vyhlášena chřipková epidemie, která byla definována onemocněním zhruba 1.800 lidí na 100.000 obyvatel. To znamená, že v té chvíli leželo s chřipkou kolem 200.000 lidí. A nic zvláštního se nedělo. Přesto, že v souvislosti s touto malou a relativně velmi krátkou dobu trvající epidemií zemřelo kolem 200 osob. Celkem jich ročně běžné chřipce podlehne kolem 2.000.
Dovedete si představit, jak by to asi loni na jaře vypadalo, kdyby se psalo téměř individuálně o každém chřipkou nově nakaženém? A kdyby se toho masově ujala všechna media? Pravděpodobně by to bylo stejné jako dnes s koronovirem.
Lze ocenit, že organizační opatření určitý počet lidí před smrtí zachránila. Přestože takzvaná „smrtnost“ nového viru se výrazně neliší od smrtících dopadů běžné chřipky. Zato ekonomické a sociální dopady vládou přijatých opatření budou děsivé.
Již nyní jsou mnozí soukromí podnikatelé a malé firmy nuceny propouštět zaměstnance. Naprosto nečekaně, a o to budou dopady na propuštěné osoby drsnější. Spousta oborů je již nyní na hranici krachu. V ohrožení je prakticky kde kdo.
Miliónům občanů České republiky hrozí dosud nepředstavitelné ekonomické problémy, v podstatě i bída. I kdyby vláda zvýšila plánovaný deficit třeba na půl biliónu (500 miliard) korun, tak to většině z ohrožených nepomůže, protože to stát nestačí administrovat. Pozdní pomoc – žádná pomoc.
Z toho všeho vyplývá, že téměř naprosté zastavení veškerého ekonomického života České republiky bylo v souvislosti s probíhající epidemií opatřením neúměrným. Nesmyslný pokus o záchranu určitého počtu většinou starých lidí bude vykoupen „ekonomickou smrtí“ statisíců, možná že až miliónů lidí v produktivním věku. Ani jsme si nevšimli, že tady proběhla zvláštní forma války, ze které se však ještě dlouho budeme vzpamatovávat.
(Autorovi je 73 let)