Marek Dalík údajně při svém prvním výslechu po zadržení pro podezření z pokusu o podvod prohlásil, že "za pandury inkasovali sociální demokraté".
Zda se při koupi pandurů uplácelo a zda to bylo při obou nákupech nebo jen v jednom a v tom případě ve kterém, nevíme. Zatím nepadlo ani žádné obvinění z uplácení. Marek Dalík je obviněn z pokusu o podvod - měl slibovat něco, co nemohl ovlivnit.
Pokud tedy ke korupci došlo, muselo by se jednat o někoho, kdo zakázku ovlivnit mohl.
Žádné obvinění zatím nepadlo ani v souvislosti s původní, Topolánkovou vládou zrušenou smlouvou o dodávce 199 pandurů, kterou uzavřela vláda Jiřího Paroubka v roce 2006.
Víme, že vedení ČSSD jednalo se zástupci agentury Crane Consulting Andrejem Surňakem a Jiřím Kryšpínem, jejichž zadáním bylo "dovést k úspěšnému konci" jednání s českou vládou o nákupu 199 obrněných transportérů Pandur za více než dvacet miliard korun. Víme rovněž, že předseda Paroubek s nimi jednal za účasti šéfa Úřadu vlády Ivana Přikryla v pátek 12. května 2006, dvacet dní před parlamentními volbami.
Víme, že agentura Crane Consulting měla historii spolupráce s ČSSD. Pro ČSSD vedla kampaň v parlamentních volbách 2002. V roce 2004 s nimi údajně ČSSD "ukončila spolupráci". V téže době se klientem Crane Consulting stala firma Steyr, výrobce pandurů.
To, že spolupráce s agenturou Crane Consulting byla skutečně ze strany ČSSD zastavena, je zpochybněno prohlášením bývalého předsedy ČSSD Paroubka, který na konci dubna 2010 redaktorovi mf Dnes Kubíkovi v odpovědi na otázku o jeho schůzce se zástupci agentury řekl: "Opravdu zastupovali Steyr? Máte lepší informace než já. Pan Surňak v letech 2005 až 2006 se mnou konzultoval postup ve volební kampani ČSSD. V roce 2002 totiž on a jeho firma vedli úspěšnou vítěznou volební kampaň."
Jiří Paroubek tvrdí, že o spojení pana Surňaka a zbrojovky Steyr nevěděl. Jejich rozhovor se prý týkal přípravy voleb.
Exposlanec ČSSD Radim Turek ale tvrdí, že o spojení pana Surňaka se Steyerem měl informace již v roce 2005. Potvrdil rovněž deníku mf Dnes, že zástupci Crane Consulting tehdy lobbovali za pandury. "Jejich role byla klasická, chodili a říkali, že je to skvělý nákup."
O tom, že se schůzka Jiřího Paroubka se zástupci Steyru Surňakem a Kryšpínem týkala zakázky na pandury svědčí i Viliam Buchert, redaktor mf Dnes, který 12. května 2006 čekal v předpokoji Kramářovy vily na rozhovor s Paroubkem. Od jednoho z účastníků jednání s premiérem se tehdy dozvěděl, že jednání se týkalo nákupu pandurů.
Dvanáct dní po setkání v Kramářově vile premiér Paroubek veřejně vyzval ministra obrany Karla Kühnla, aby neotálel s podpisem kupní smlouvy na nákup pandurů.
Smlouva byla podepsána krátce potom, v době, kdy už vláda Jiřího Paroubka vládla v demisi, v červnu 2006 po volbách do sněmovny.
Pánové Surňak a Kryšpín nebyli jediní, kdo lobboval. Velmi aktivní byla v tomto směru z české strany i firma Pamco. Její šéf, přítel Stanislava Grosse Pavel Musela, se stal na podzim 2008 obětí vražedného útoku, který sice přežil, ale jehož následkem bylo trvalé poškození mozku.
Zajímavá epizoda se udála v roce 2010. Dva exmanažéři Seyeru, Wolfgang Habitzl a Herwig Jedlaucnik v souvislosti s rakouským vyšetřováním údajné korupce prohlásili (na záznamu skryté kamery), že v jednáních o smlouvě byli zúčastněni i Stanislav Gross, Karel Kühnl a Martin Barták. Gross a Kuhnl popírají, že by se s pány Habitzlem a Jedlaucnikem kdy viděli, pan Habitzl ovšem tvrdí, že se s nimi osobně zná.
O úplatku za podepsání smlouvy pak jednali s nějakým "místostarostou Prahy", "pánem s bříškem".
Praha nemá na rozdíl od Vídně místostarostu, má naměstky primátora. Prvním náměstkem primátora byl v době, kdy se měla schůzka konat, budoucí předseda ČSSD, jistý Jiří Paroubek.
Paroubek ovšem jakékoliv jednání s Habitzlem a Jedlacnikem popřel. A hned na to se k roli "pána s bříškem" přihlásil místostarosta Prahy 1 Miloslav Kožnar. Proč by měli vrcholní mažéři Steyru jednat s mistostarostou pražského obvodu, nevíme, ostatně to není důležité, protože brzy potom pan Kožnar přiznal, že jím nebyl a jen podlehl nátlaku vedení ČSSD a "vzal to na sebe". Proč na něj naléhali, aby to vzal na sebe, nevíme. Je možné, že se pana Paroubka dotklo to označení za "pána s bříškem".
Další osobou v jednáních ČSSD a Steyru byl "konzultant" Jan Vlček. Ten do jednání vstoupil ve velkém stylu. V prosinci 2002 podepsal smlouvu se Steyrem, podle které měl zajistit schůzku s klíčovými politiky a činiteli armády ČR. Ve smlouvě se mimo jiné praví: "Jan Vlček do února 2003 zařídí následující setkání: schůzku mezi Steyrem a ministrem vnitra Grossem, ministrem průmyslu Rusnokem, velitelem generálního štábu generálem Štefkou nebo náměstkem ministra obrany Škopkem."
Jan Vlček, který se netají dobrými kontakty na sociální demokraty, existenci smlouvy potvrdil. "Šlo jim o to, abychom ukázali, že máme dobré konexe," říká k tehdejším požadavkům Steyru.
Podle smlouvy mu za jeho služby měl Steyr vyplatit až 1,4 miliardy. Spolupráci s ním rakouská zbrojovka ukončila, podle memoranda o ukončení spolupráce proto, že nedodal, co slíbil: nebyl schopen "zajistit" vrcholné politiky. Zařídil jen schůzku s tehdejším šéfem Sněmovny Lubomírem Zaorálkem. Ten si na schůzku se šéfem Steyru pamatuje. Bavili se prý jen zdvořilostně o rozvoji strojírenství a hutnictví na Ostravsku. O pandurech nepadlo podle Zaorálka ani slovo.
Nabízí se zde srovnání osudu pana Vlčka s osudem Marka Dalíka. Ten se měl měl údajně pokusit o podvod tím, že sliboval něco, co nemohl ovlivnit. Byl zadržen a ve chvíli, kdy tento text píši, Obvodní soud v Prazr 4 nevyhověl žádosti o uvalení vazby.
Pan Vlček slíbil totéž, nejen údajně. Existuje o tom psaná smlouva. Pan Vlček smlouvu nesplnil, slíbil něco, co nemohl ovlivnit.
Zadržen nebyl.
Věřím, že k obvinění Marka Dalíka má policie nějaké důkazy, které opravňují k zadržení a k žádosti o uvalení vazby. Nechci věřit, že je nemá.
Musím se ale zároveň ptát, zda daleko více indicií svědčí o tom, že cosi není v pořádku ani s první, později zrušenou smlouvou. Je zde svědectví manažérů Steyru, jsou zde důkazy jako podepsaná smlouva, jsou zde svědectví o tlaku ČSSD na místostarostu Kožnara. A je tu i jeho vlastní přiznání o tom, že předseda ČSSD a premiér Jiří Paroubek jednal s manažery Steyru přinejmenším "o volební kampani" v době, kdy firma jednala s českou vládou o zbrojní zakázce za více než 20 miliard korun.
Je zde i otázka optimálního množství pandurů. Podle zrušené smlouvy měla Česká armáda koupit 199 vozidel. V druhé smlouvě, uzavřené Topolánkovou vládou po tom, co se podařilo jednáním zrušit původní smlouvu, která měla klauzuli o nezrušitelnosti spojenou s vysokými smluvními pokutami, a uzavřít smlouvu novou, se armáda spokojila se 107 vozidly. Je-li počet pandurů dostatečný, proč se v té první smlouvě vláda zavázala jich koupit 199? Co vedlo Paroubkovu vládu k nákupu zřejmě nadbytečných 92 transportérů?
Jiří Paroubek i ČSSD poukazují na třicetiprocentní nárůst ceny za jedno vozidlo.
ČSSD: 199 pandurů + 35 opce, 20,8 mld Kč, cca 104 mil za kus.
ODS: 107 pandurů, 14,4 mld Kč, cca 134 mil za kus.
I oni, i media ale úplně pomíjejí, že se podařilo změnit smlouvu o nákupu zřejmě zbytečného počtu transportérů Pandur II na číslo, s kterým je armáda, jak se zdá, spokojena, a že při tom stát ušetřil nejméně 6,5 miliard korun.
Pomíjejí i to, že vývojová cena novějšíh modelu, promítnutá do ceny za kus, je stejná bez ohledu na to, kolik kusů zákazník koupí.
A pomíjejí i to, že se jedná o cenový rozdíl mezi rokem 2006, kdy byla podepsána první smlouva, a 2009, kdy byla podepsána smlouva druhá.
Bez ohledu na možné úplatky spojené s jednou či druhou smlouvou a sporné předražení, se dá říci, že škodu vzniklou podpisem první smlouvy Paroubkovou vládou se podařilo snížit přinejmenším o 6,5 miliardy korun.