Ulité prachy
V daňových rájích – různých obskurních zemičkách – mají světoví boháči ulito 32 bilionů dolarů(!), aby unikli před berňáky. Představuje to majetek, který by naše ekonomika vyprodukovala za 200 let. Porovnám-li tato čísla se stavem světa, je mi až úzko: polovina lidstva trpí hladem, čtvrtina nemá přístup ke kvalitní vodě, 70 % lidí je negramotných, plných 80 % lidí má nestandardní bydlení, každou hodinu umírá zbytečně tisíc dětí, protože pro ně není na jídlo a léky.
Máme 21. století, světoví boháči mají "ulito" 32 bilionů dolarů a mají ráj na Zemi. Svět je uspořádaný podivně, když velký majetek je v rukou jen hrstky lidí a pro obrovskou masu obyvatel řinčí zbraně hromadného ničení. Těmi jsou toho času chudoba, nezaměstnanost, bezdomovectví, rasismus a strach.
Také mnozí čeští zbohatlíci – říkejme jim "takypodnikatelé + vlastenci" – dokázali kamsi schovat nemalé peníze a jsou "za vodou". Říkají si schopní a úspěšní. Od státu chtějí dobré silnice, prima zákony, fajn podnikatelské prostředí, od lidí - svých zaměstnanců - usilovnou práci, ale svůj zisk doma nezdaňují. S ním utíkají jinam, aby jim bylo líp. Jenom jim. Inu, podnikatelé plus vlastenci. Všehoschopní a bezskrupulózní.
Viník ekonomických problémů odhalen
Podle pravých pravicových politiků typu Miroslava Kalouska a Jaromíra Drábka je zločinec již odhalený: viníkem ekonomického srabu je štědrý sociální stát, který sype těm, kteří si už tak žijí nad poměry. Proto vláda musí škrtat a hledat úspory na dětech, na rodinách, na invalidech a nemocných, na seniorech. Těm je třeba utahovat šrouby. Jsme poučováni, že právě tak je to správné, aby bylo líp.
Tito praví odborní odborníci nehledají miliardy, jež se zakutálely díky masivní systémové korupci, miliardy spolknuté neprůhlednými podnikatelskými záměry, miliardy, jež utíkají od 12 tisíc českých firem do daňových rájů, miliardy vyplacené privátním agenturám a firmám za služby poskytnuté státním institucím, které práci nesvedou, byť jsou nabité královsky placenými úředníky. Tady hledat rezervy netřeba.
Naši praví odborní odborníci nastavili daňovou soustavu ve prospěch bohatých, dovedou u malých dlužníků najít každou korunu, ať to stojí cokoli, ale těm velkým se ne a ne dostat na kobylku. Bič jen na někoho.
Žijeme ve zvláštním světě: Strana OBČANSKÁ nad občany mává rukou, strana VEŘEJNÁ a strana LIDEM se před veřejností a lidem div neskrývá, strana TOP (Tradice, Odpovědnost, Prosperita) se docela netradičně a neodpovědně proškrtává k neprosperitě. Stát pod jejich vedením jde ekonomicky dolů, zatímco počet dolarových milionářů v Česku jenom loni vzrostl o 29 %. Krize nekrize.
Rychle na máry
Předvolební klip Přemluv bábu, dědka se stal slavným a docela i pomohl hercům Kláře Issové a Jiřímu Mádlovi k popularitě. Naznačil, jak zacházet a nakládat s lidmi, kteří se už vyčerpali, kteří si svoje už odpracovali a teď pouze čerpají. Jsou už málo užiteční, nestíhají, ujídají chlebíčka, jsou na obtíž. Jiní na ně musí dělat, slýcháme i z televizní obrazovky. Mnozí dokonce neumírají včas, proto nemocnice, penziony a domovy důchodců praskají ve švech, rostou počty sociálních lůžek a tím i výdaje, které společnost nemůže utáhnout.
Když už si vláda neumí pohlídat hospodárnost výdajů, proč nezvedne všem občanům odvod na sociální pojištění o jedno procento, aby se problém řešil? To prý ale nejde, jak by k tomu přišli ti nejbohatší? Vláda pravé pravice našla jiné řešení: Bude zvedat spoluúčast všem nemocným (včetně umírajících), a to nejlépe na úroveň vyspělého Německa a Rakouska bez ohledu na to, že tam jsou příjmy a důchody občanů až trojnásobné, takže i po platbě jim zbude dost a dost na důstojný život.
Že našim seniorům, nemocným a invalidům zbude sotva kapesné a oči pro pláč? Jejich problém. A že si od státu český nebožtík nezaslouží za celoživotní práci ani těch 5000 korun na symbolický pohřební věnec? Inu: taky morálka. Ale dobře ilustruje, jak opravdově to tato vláda myslí s těmi, kteří do důchodu budou odcházet kolem roku 2050, když prý kvůli jejich budoucímu blahu přijímá současná drakonická opatření. Nad dnešními seniory vláda láme hůl, ty příští div nemiluje. Důvěryhodné chování, jen co je pravda…
Malý stát
To je to, co pravá pravice opakovaně prosazuje; aby se málo přerozdělovalo, aby bylo méně korupce, aby bylo jedním slovem - líp. Potlesk. Vypadá to lákavě: stát malý a slabý, který nestrká nos, nevměšuje se… Ale kde je potom solidarita? Společnost se přece neskládá jenom z mladých, silných, zdravých. V té naší je zhruba jen polovina pracovně aktivních (v nich je kdovíkolik procent lidí schopných skutečné produktivní práce), čtvrtinu populace tvoří děti a studující mládež, čtvrtinu senioři a invalidé. Stát proto musí dbát na rovnováhu a chránit slabé.
Je nad slunce jasnější, že jakkoli jsme si všichni před zákonem rovni a navzájem se potřebujeme, jsou vztahy, kde síla přebíjí spravedlnost, proto musí být stát na stráži: podnikatel – zaměstnanec, nadřízený – podřízený, výrobce – obchodník, prodejce – kupující, lékař – nemocný, vlastník – nájemník, dopravce – cestující, věřitel – dlužník atd. Proč by stát neměl být silný a schopný, když už ho máme a dost nás stojí?