Tak se nám v té naší domácí politice objevil takový nešvar: vyhlašují se veřejná výběrová řízení na koaliční partnery. Před pár dny to udělal Jan Hamáček, dynamický šéf ČSSD, který interně vypsal transparentní výběrové řízení na koaličního partnera. To je absolutní marketingová novinka a Lidový dům by si to měl nechat patentovat. Neměli bychom se ČSSD smát, ale co jiného se s tím dá dělat.
Jen si vezměte, jak to do sebe zapadá. V době, kdy ČT po asi tisíci letech ruší pořad „Chcete mě“, se objeví Jan Hamáček, místopředseda vlády, a my vidíme, jak Marta Kubišová naléhavě říká do kamery: „Máme tady Socánka, takovou fenečku, všehochuť z ulice, která pamatuje podle kupírovaného ocásku jistě lepší časy. Páneček ji opustil. Je trochu bojácná, vystresovaná, ale milá, poslouchá a když jí pročešete srst a dáte jí nějakou tu laskominu, udělá vám ještě hodně radosti. Je dobrá do zahrady, ale i domů, protože je zimmerrein. I do hostince pod stůl se hodí, kde nebude vůbec rušit.“ Tak nějak. Dovede si někdo představit horší partajní beznaděj?
Ale vedle jiných zoufalců se možná nabízí jako koaliční partner Mikuláš Minář, tahoun, jakého základní organizace již dlouho hledají. Ten sice zatím nemá program, který hodlal odtajnit, až získá 500 tisíc hlasů podpory na webových stránkách Jsme PRO, pak slezl na 100 tisíc, ale protože to s Davidem Ondračkou dotáhli zatím po dvou měsíců tvrdé rachoty na cirka 25.600 příznivců, tak by možná se socialisty tvořili skvělý nadějný tandem. Takový, jaký tento republika prostě potřebuje. A kdyby přibrali ještě po politice pošilhávajícího Roberta Šlachtu, který se také rozhlíží, kde by se mohl uchytit a ještě trochu zaškodit, když u celníků pod Babišem to asi nebylo to pravé ořechové pro takové politické dynamo, měli bychom o zábavu vystaráno.
A zábavu přece v těžkých časech potřebujeme jako sůl.