Neviditelný pes

GLOSA: Svrchovanost

19.7.2017

Před 25 lety začalo dělení Československa

Jestli se něco v posametové historii pokládá za jednoznačný úspěch, tak rychlý a kultivovaný způsob, jakým byla v roce 1992 rozdělena československá federace. I ti, kteří nemají v lásce Václava Klause a Vladimíra Mečiara, na nich oceňují právě to. Čtvrtstoleté výročí onoho dělení se ani moc nepřipomíná. Lze vůbec najít konkrétní událost, která nastavila výhybku tak, že už nebyla jiná cesta než rozpad společného státu? Pro někoho to bylo už vyznění voleb do federálního parlamentu z 5. až 6. června. Pro jiného první povolební setkání lídrů Klause a Mečiara. Ale zásadní formální krok přinesl až 17. červenec 1992, kdy Slovenská národní rada schválila deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. To byl faktický umíráček společného státu. Tři dny poté rezignoval na úřad prezidenta Václav Havel a bylo hotovo.

S odstupem 25 let se na tyto události můžeme dívat i v širším kontextu. Občas dokonce vzniká dojem, že to, co se odehrávalo před 25 lety ve vztahu mezi Prahou a Bratislavou, se emočně opakuje teď ve vztahu mezi EU a Prahou (Bratislavou, Varšavou, Budapeští). Zdůrazněme, že nejde o paralely. Politické elity žádné visegrádské země nechtějí vystoupit z EU. A to, co teď hrozí rozklížit Unii (neřízená migrace, terorismus...), není srovnatelné s ničím, co ohrožovalo soudržnost Československa před 25 lety. Přesto zaznívá – neoficiální, leč silné – volání po svrchovanosti Prahy vůči Bruselu.

Čte-li našinec taková vyjádření třeba na webu, napadne ho, že notná část Čechů se tím neliší od většiny Slováků a jejich volání po svrchovanosti vůči Praze před 25 lety. Že to, co si tehdy říkali mnozí Češi (ve stylu: jen ať už se těch slovenských potížistů zbavíme), si dnes říkají mnozí Západoevropané při pohledu na Čechy (Slováky, Poláky, Maďary). Pro jistotu zopakujme, že tu nejde o paralely událostí. Ale občas není na škodu pokusit se o empatii a pohled na sebe cizíma očima. Dosti lidem tady často připadá, že lídři ze západu EU jsou vůči nám, „šmudlům z východu“, arogantní. Ale ruku na srdce. Nepociťovali před 25 lety Slováci mnohé z toho, co říkali či dělali čeští lídři, za projevy arogance?

LN, 17.7.2017



zpět na článek